Zákon silnějšího - 6.kapitola

10. prosince 2013 v 9:35 | Allassa |  1. Zákon silnějšího
Dobré ráno,
právě jsem se vrátila z kontroly u doktorky a hned Vám sem přihrávám novou kapitolku.
V pátek večer jdeme s partou na Hobita, už máme rezervé, tak jsem zvědavá, recenze se od sebe docela liší, co jsem četla. Já Hobita četla poprvní jedenáct let dozadu, od té doby možná ještě dvakrát. Tento rok jsem si ho koupila, ale ještě ho nečetla, přemýšlím, že to nechám až na přesrok, jen co vyjdou všechny filmy. Abych nečekala a neporovnávala, to nemám ráda.
Užijte si kapitolku a naschle v pátek.







Seděla jsem skrčená na palandě zpátky v potemnělé místnosti a čekala, až si Loki uráčí všimnout, že tady už nějakou dobu trčím sama. Proč jsem já zavřená a on ne? Položila jsem si bradu na kolena a objala si nohy. Světlo mi tu poskytovala jedna slabá žárovka, ale ani toho nebylo moc. Až se mi ten rádoby bůh dostane pod ruky, ať si mě nepřeje. Uvrtal nás do sakra velkého maléru. Pokud jsem to správně pochopila, ti fanatici tam venku mu budou oddáni i bez vymývání mozků. Chtějí uvrhnout Ameriku v chaos a Loki má tomu vládnout, jak obvyklé. Netušila jsem, že se na světě najdou tak pošetilí lidé, kteří po něčem takovém touží. Já v tom nevidím žádný řád, podle mého jenom zneužili Lokiho přirozenou touhu po moci. Až s jeho pomocí dosáhnou svých cílů, pochybuji, že ho nechají vést jakoukoli zemi. Otázkou je, jestli si to Loki uvědomuje. Já bych mu na starost nedala ani rybičky, natož nějaký národ.

"To je to tvoje malování, vzdušnejch zámků, malování po zdech holejma rukama…" zpívala jsem si, když zarachotil v zámku klíč a já vzhlédla. Že by si konečně ó nejvyšší všiml, že mu někdo chybí?
"Máme vás odvést k letadlu," řekl mi chlap se zbraní, když vstoupil.
"Jasně," odpověděla jsem a vstala. Chytil mě za předloktí a vyváděl z cely ven, "kdepak se mi toulá Loki? Víte, není hezké nechávat návštěvu tak dlouho o samotě."
Muž se na mě ani nepodíval ani mi neodpověděl. Asi dobrý oddíl.
"To je pech, tohle to," mumlala jsem po cestě. Všimla jsem si, že jsme v nějaké staré nemocnici nebo sanatoriu. Bílé zdi, sem tam otevřené dveře vedoucí do pokoje nebo vyšetřovny. Běhal mi mráz po zádech a určitě to nebylo tím, že jsem pořád byla v pyžamu. Dokonce jsem někde během výletu sem ztratila papuče, takže jsem vedle dvou chlápků ťapala bosky.
"Myslíte, že to bude prezidentské letadlo? Bude mít polstrované sedačky a letušku?" žvanila jsem na můj doprovod, který mi pořád neodpovídal. Docílila jsem ale toho, že se na sebe aspoň podívali.
Vyšli jsme ven a skutečně za tím barákem stálo malé letadlo. Modlila jsem se, ať po cestě nejsou střepy, ale i tak jsem cítila, že chodidla už nějakou újmu na kůži mají.
"Tak chlapci, příští zastávka Deichmann, Baťa nebo Humanic, je vám to jasné?" tentokrát se po sobě nepodívali, ale postrkovali mě dovnitř letadla. Umím chodit sama, děkuji pěkně. Uvnitř to nebylo nijak nóbl, jak jsem doufala, ale byl tam Loki.
"Loki! Zlý zlý zlobivý Loki! To se dělá, nechávat mě tak dlouho samotnou a pak pro mě poslat nemluvný maníky?" zahrozila jsem na něj prstem.
"Omlouvám se, chyběla ti snad má přítomnost? Měl jsem nějakou práci," usmál se a celou si mě prohlédl, "musíme udělat něco s tvým oblečením."
"To bych prosila," odfrkla jsem si a žuchla sebou do nejbližší sedačky.
"Ty pouta nebudou nutná, odemkněte ji," podíval se na můj doprovod a jeden z nich vytáhl z vesty klíče. Nastrčila jsem mu ruce a jenom si pak přehmátla zápěstí.
"Já ti nějak nevím, jestli chci vědět, do čeho jsi nás to uvrtal. Zlobím se, abys věděl," založila jsem si ruce na hrudi a snažila se nahodit trucovitý výraz. Pokud jste to celé moje divadýlko nepochopili, snažila jsem se svým chováním zamaskovat šílený strach, který jsem posledních několik hodin cítila. A taky mám pocit, že něco z toho budou pozůstatky té kapačky. Zepředu letadla k nám přišel nějaký patolízal, který si všímal a rozmlouval jenom s Lokim, tak jsem je vytěsnila z mysle oba a přemýšlela, jak se z této šlamastyky dostat živá.

Přistáli jsme někde naprosto nevím kde, všude kolem byly stromy a na malém letišti nás čekaly auta a generál. Odvezli nás k obrovskému přízemnímu domu, kde mi bylo oznámeno, že budeme přebývat, aniž by nás S.H.I.E.L.D. našel. Jeden z vojáků mě zavedl do pokoje, který mi byl přidělen. Postel ve stylu letiště, naproti dvě zrcadlové skříně, stolek u postele, dveře vedoucí na malou terasu s výhledem na pláž a moře. Tak buď jsme v Africe, Jižní Americe nebo někde v Asii. Klidně můžeme být na nějakém ostrově. Myšlenka, že nevím, kde se zrovna nacházím, byla pro mě docela nepřijatelná, mátlo mě to. K pokoji patřila malá koupelna, kterou jsem hned využila k osprchování. Jeden z vojáků mi donesl čisté oblečení a dokonce lékarničku, abych si mohla vyčistit ranky na chodidlech. Dostala jsem bílé triko s dlouhými rukávy, které mi bylo o číslo větší, kalhoty byly v pískové barvě volného střihu a lehké látky. Dokonce mi někde splašili i správnou velikost spodního prádla. Podprsenku už ale nepřibalili. Připadala jsem si v tom oblečení jako beduín, skutečně. Vyšla jsem z koupelny a málem vrazila do Lokiho, který se procházel po pokoji.
"Co se bude dít teď? Budeš velet své vlastní soukromé armádě, rozvracet systém a já tady budu sedět a popíjet koktejly?" sedla jsem si na postel do tureckého sedu a ručníkem si sušila vlasy. Venku se začalo stmívat a dveřmi na terasu profukoval jemný větřík. Loki se na mě zamyšleně podíval a já přemýšlela, jestli mě vůbec slyšel.
"Nebudu ti prozrazovat své plány, stejně bys je nepochopila."
"To máš pravdu, nechápu vůbec nic z toho, co se dneska stalo. Z vězně ses stal velitelem teroristické skupiny a já se svezla s tebou. Díky za to, mimochodem, skutečně si neumím představit, že by mi v New Yorku nebylo lépe než tady, sluníčko, voda, domácí vězení," odhodila jsem ručník, "víš co mě na tom štve nejvíc? Z New Yorku jsem aspoň mohla komunikovat s rodinou! Teď jsem od všech odřezaná někde na konci světa!" Loki přešel ke mně a kupodivu jemně mě vzal za ruce. Čekala jsem nějaký podraz.
"Je pravda, že bych to měl mnohem jednodušší, kdyby tě nechali ve věži, ale jsi tady se mnou a nemůžu si dovolit tě někde nechat, aby tě S.H.I.E.L.D. zachránil a tím jsi je dovedla ke mně. Fury použije všechno, co bude mít k dispozici, aby nás našel a já mám plné zuby toho, být někde zavřený pod neustálým dozorem. Tato situace je dar z nebes a já se Furymu a jeho týmu pomstím za vše, co mi udělali."
"Oni udělali tobě? Loki, zničil jsi část New Yorku, vzpamatuj se! To by se svět měl mstít tobě, ne ty jemu!" vytrhla jsem mu své ruce a vstala. Zvedl se zároveň se mnou a chytil mě za ramena, když jsem ho chtěla obejít.
"Nebudeš mi stát v cestě."
"Nevím, jestli sis toho všiml, ale já jsem zcela obyčejná, bezmocná ženská, která se ocitla na špatném místě ve špatný čas. Řekni mi, jak bych ti já mohla ublížit? Jak bych se vypořádala s těmi vojáky venku, ukradla a upilotovala letadlo, když ani nevím, kde jsem? Myslíš si, že jsem toho schopná? To mě musíš hodně přeceňovat," smetla jsem jeho ruce a dívala se mu do očí, "nejsem žádný agent ani voják, dali tě na starost někomu úplně nepoužitelnému, pokud sis nevšiml."
Černovlasý bůh mlčel a jenom se na mě díval. Opětovala jsem mu pohled a byla čím dál, tím víc zoufalejší. Chtělo se mi křičet, chtělo se mi brečet a vůbec všechno najednou.
"Měla by sis jít lehnout. Bylo toho na tebe dneska moc," Loki se otočil a odcházel. Jenom tak, jako bych nic neřekla, z ničeho ho neobvinila. Hodila jsem sebou do postele a řvala do polštáře, pěstmi bouchala do matrace a snažila se vybít si vztek, který se ve mně zvedl. Jak jsem někdy mohla sympatizovat s někým tak krutým? Jak?

Druhý den jsem nejdříve odmítala opustit pokoj. Loki byl někde v domě, jednou jsem ho slyšela z chodby, jak se ptal stráže postavené vedle mých dveří, jestli jsem uvnitř. Pak odešel, aniž by se ukázal. Slunce stálo vysoko na obloze, tak jsem si odvodila, že bude něco kolem oběda. Měla jsem hlad, tak jsem vstala, oblékla se a vykoukla ze dveří. Vysoký černoch stojící vedle, se na mě mlčky podíval.
"Nevím jak vy, ale já mám hlad," oznámila jsem mu. Ani nemrkl. Skutečně jsem čekala, že mě zavede do kuchyně, nebo mi něco donese. Ale on nic, jenom tam stál se svým samopalem a koukal. Napadlo mě, jestli mi vůbec rozuměl. Nechala jsem úvahu úvahou a vyšla z pokoje. Okamžitě se zařadil za mnou a spolu jsme šli chodbou do prostorné místnosti s pohovkami, obrovskou televizí a stolkem. Za ním se skláněl nad mapou Loki a okolo něho tři muži v oblecích. Bůh zvedl hlavu a zadíval se na mě.
"Nečekal jsem, že tě dneska uvidím tak brzy mimo ložnici," oslovil mě, napřímil se a spojil ruce za zády. Všimla jsem si, že byl oblečen ve svém Asgardském koženém oděvu. Kde ho vzal?
"Hlad je svině," oznámila jsem mu, "je tohle skutečně nutné?" Mávla jsem rukou na černocha za sebou. Loki se neobtěžoval mi odpovědět.
"Dones jí oběd do pokoje, nechci aby se mi tady teď motala," oznámil mému doprovodu a strážce ho okamžitě poslechl.
"Podívej, Loki, já...," začala jsem, ale skočil mi do řeči.
"Allasso, buď tak hodná a vrať se zpátky. Jídlo ti bude doneseno a až tady skončím, přijdu za tebou a promluvíme si o čemkoli chceš. Teď ale ne." Skutečně mě odpálkoval jako malé dítě?
"To nemyslíš vážně."
"Mám tě o tom přesvědčit tak, že tě nechám do pokoje odvést?" pozvedl obočí s úsměvem. Neřekla jsem už ani popel a odešla z místnosti.
"Ten parchant," ulevila jsem si na chodbě a opřela se čelem o studenou zeď. Loki má válečnou poradu a já nevím nic, co se bude dít. Na jednu stranu, je to dobře, na druhou... musím vymyslet, jak se spojit s Furym. Loki plánuje něco velkého a i když se mě z toho snaží vynechat, dopad to stejně bude mít i na moji osobu. Vrátila jsem se zpátky do pokoje a začla procházet skříně a šuplíky, jestli nenajdu tablet, mobil nebo cokoli, co bych mohla použít ke komunikaci se světem. Přece tady nebudu jenom sedět a skákat, jak bude Loki pískat.
 


Komentáře

1 Maggi | Web | 10. prosince 2013 v 16:07 | Reagovat

Aweee :3 Ty se nedáš, viď? Třeba bude nějakej ten mobil pod prknem vedle postele.. :D A Loki si už nějak dovoluje.. Hňup jeden bezcitnej  :D

2 Márč | Web | 10. prosince 2013 v 19:46 | Reagovat

ahoj :) na blogu pořádám soutěž o nejlepší celebritu, budu ráda když se zapojíš :) http://antidote.blog.cz/1312/competititon-best-human-ever-prihlaska omlouvám se za reklamu :)

3 Allassa | Web | 10. prosince 2013 v 20:30 | Reagovat

[2]:tak ze srandy to zkusím, nahlásím našeho milovaného Toma :) Kdybych náhodou něco vyhrála, dej mi vědět do komentů, už zítra totiž nebudu tušit, že jsem se někam přihlásila.

4 Storm | 10. prosince 2013 v 22:46 | Reagovat

Být tebou pořádně mu zatopím, bůh nebůh!
:D
Já se k Tolkienovi dostala až jak se lidově říká na "měšťance", ale i tak jsem tenkrát Středozemi bezmezně propadla a nedám na ní dopustit.
Na Hobita jdu taky v pátek, takže kdo ví, třeba se potkáme. :)

5 Tamten Loki | 11. prosince 2013 v 16:05 | Reagovat

Šmarjá, ten má trpělivost... já už bych jí za takové chování třikrát zakroutila krkem. A navíc nemá ani pud sebezáchovy. Shazovat přes chlápkama se zbraněma jediného člověka, díky kterému je tam naživu...! :-D No, ale jelikož z toho tutově bude nějaká love story, je mi jasné, že tam ta jeho nadšenecká buňka nesmí chybět. :-D

6 Márč | Web | 11. prosince 2013 v 19:41 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama