Zákon silnějšího - 7.kapitola

13. prosince 2013 v 6:00 | Allassa |  1. Zákon silnějšího
Hola hej,
je tady pátek. Už zase. Čas letí jako splašený, už je to přes měsíc, co jsem viděla nového Thora a dneska jdu na Hobita 2. Kdy bude další kapitolka nevím, pokusím se jí sem hodit v úterý, kdyby ne, tak to další pátek jistí. Teď jsem zrovna vyřešila hodně dopředu dvě zápletky, takže přemýšlím, co na naše hlavní hrdiny povídky hodím teď. Třeba mě napadne něco rozumného...



Během dne mi vždy nějaký voják ještě dvakrát donesl jídlo a jednou dva obrovské kufry plné oblečení, ze kterých jsem si měla vybrat něco, co by mi sedělo. Našla jsem tam spoustu hezkých věcí, které mi padly, zbytek jsem poskládala zpátky a kufry nechala stát na chodbě před pokojem. Však on je někdo odnese.
Večeřela jsem na terase ovocný salát, oblečená do lehkého tílka a džínových kraťásků a vychutnávala si slábnoucího sluníčka. Museli jsme být někde hodně daleko od New Yorku, protože venku bylo celý den horko, ne zima a sníh jako tam. Nikdy jsem nebyla na zeměpis ta nejlepší, ale bylo mi jasné, že budeme někde pod rovníkem, nebo jak se ta čára na mapách jmenuje.
Kdyby nebyla celá tato situace taková, jaká byla, tak bych to mohla brát i jako hezkou dovolenou.
Dveře do pokoje i na terasu jsem nechala otevřené a proto se Loki neobtěžoval klepáním. S tím svým v poslední době věčně přítomným úsměvem si to napochodoval ven a opřel se o zábradlí nedaleko mě. Odložila jsem vidličku a spojila ruce na klíně.
"To je dost, že se ukážeš," promluvila jsem jako první.
"Mám teď toho hodně na starosti."
"Ano, příprava na světovládu musí být hrozně vyčerpávající, máš vůbec čas na to jít na záchod?" sarkasmus a ironie ze mě jenom sršely.
"Ujišťuji tě, že je o mě a v neposlední řadě i o tebe, velmi dobře postaráno. Chutná ti místní kuchyně? Na večeři jsem měl velmi dobré jídlo."
"Loki, přijde mi, že docela blábolíš. Skutečně se chceš se mnou bavit o ubytovacích podmínkách a jídle?"
"Myslel jsem, že ti chybí moje přítomnost," lišácky se na mě usmál. Skutečně se začínám pod tím pohledem červenat?
"Chybí. Taky mi chybí Starkova vodka s džusem a já ti nevím, občas nějaký štěkot od Furyho," zadívala jsem se stranou na stromy rostoucí u pláže.
"Obávám se, že se budeš muset obejít jenom se mnou. Nějaký alkohol dokážu také zařídit, ale Furyho si sem z pochopitelných důvodů zvát nebudu," dal mi menší ledovou sprchu.
"Víš, Loki, možná by bylo lepší, kdybys za mnou ani ty nechodil. Nějak mi na náladě nepřidáváš a já ještě začnu mít deprese," vstala jsem a opřela se o zábradlí vedle něho.
"Mám takový pocit, že bys časem za mnou stejně přilezla. Nejsi zase takový samotář, to jsem poznal ve věži. Pokud budeš hodná, můžeš být po mém boku neustále, ale…" významně zvedl ruku a zamířil na mě ukazovákem, "jak říkám, musíš být hodná."
"To zní strašně," povzdychla jsem si a otočila se směrem k němu. Byl u mě dost blízko na to, aby se naše boty dotýkaly.
"Taky můžeš zůstat zavřená v ložnici po zbytek dní." Tahle varianta se mi vůbec nelíbila.
"Dobře, vyhrál jsi. Budu hodná, nejhodnější. A teď otázka," zaklonila jsem hlavu a podívala se mu do očí.
"Prosím, ptej se," teatrálně rozhodil rukama.
"Jak dlouho máš zpátky magii?"
Úsměv se mu ještě roztáhl a oči zajiskřily.
"Co mě prozradilo?"
"To oblečení. Taky jsem si všimla, že jsi mnohem jistější, než ve věži. Tak jak dlouho?" vyzvídala jsem.
"Několik hodin po příchodu do tohoto domu jsem začal cítit drobné návaly magie. Nemám ji zdaleka tolik, kolik bych chtěl, ale i to málo stačí k jednoduchým kouzlům. Nikdy bych neřekl, že jsi tak všímavá, Allasso."
"Nejsem úplně hloupá, ale génius také ne. Jak je to možné, Odin ti vrací sílu?"
"Thor zřejmě agitoval u Všeotce a oba doufají, že mi magie pomůže ze zajetí. Heimdall jim nic neřekne, okamžitě jsem se začal stínit. Čímž pádem…" přerušila jsem ho vlastní myšlenkou.
"Chceš mě nablízku, abys nás mohl schovat před ním oba. Aby nikdo nezjistil, že v zajetí nejsi zas tak nedobrovolně," na rozdíl ode mě, domyslela jsem si v duchu.
"Správně."
"Loki tohle nikdy nemůže vyjít. TERROR určitě sleduje nějaké své vyšší cíle, nevěřím tomu, že tě nechají si dělat, co chceš. Nikdy nebudeš lidem vládnout, ať to chceš sebevíc," položila jsem mu ruku na rameno a snažila se mu tak předat to, k čemu jsem za celý den přišla.
"Ale já tady nechci vládnout. Teď mi čistě jde jenom o pomstu. A tu dostanu," pohladil mě po tváři a já se ztrácela v jeho zeleném pohledu.
"Museli ti hodně ublížit," přešla jsem do šeptání, ani nevím proč, přišlo mi to strašně intimní a nechtěla jsem to narušovat. Počkat, co to tady vyvádím? Sympatizuji se svým věznitelem? Stockholmský syndrom na sebe nedal dlouho čekat, viditelně. Je možné, aby zneužíval magie k tomu, aby mě ovlivnil? Pochybuji, Loki je inteligentní a nebude mrhat magií na něco tak triviálního, co za něho zvládne jeho vzhled. Hold jsem ta jednoduchší.
Dál se na mě vesele usmíval a prsty si hrál v mých vlasech u obličeje.
"Ehm, myslím, že tuhle debatu necháme na jindy," udělala jsem krok vzad a dostala se od něj trochu dál. Být fanynka je jedna věc, mít ho na dosah ruky a být k němu přitahována, je druhá. Nejraděj bych se na něj vrhla a nepustila ho z náruče, při lepší volbě z postele. Práskla jsem se dlaní do čela a zavrtěla hlavou.
"Je něco v nepořádku?"
"Jo, pravděpodobně celý vesmír a můj život," obešla jsem ho a šla dovnitř.

"Tonyho vánoční večírek!" vypískla jsem a vysloužila si znuděný pohled černovlasého boha.
"Obávám se, že i kdybych tě posadil na nejbližší letadlo, nestihneš ho," oznámil mi a dál se věnoval obrazovce před sebou. Zprudka jsem se posadila a uhladila si vlasy.
"Sakra, párty roku a já na ní nejsem, smolík jak sviňa," protočila jsem oči. Myslela jsem to napůl ironicky, zas tak ráda tyhle společenské akce nemám. Loki moje další výlevy už nekomentoval.
"Ach jo, co takhle aspoň předvánoční procházka po pláži, hm? Taky by sis po celém dni měl odpočinout, pořád jenom čumíš na obrazovky," otočila jsem se na něj. Zvedl pohled z nějakého grafu a usmál se na mě.
"Ty mě zveš na procházku po pláži?"
"Jo, zrovna jsem tě pozvala. Teď čekám na nějakou odezvu. Rozmysli se, já se jdu převléct," vstala jsem a zamířila do pokoje. Ze skříně jsem vytáhla modré kraťasy a bílý svetřík, kdyby se ochladilo. Na nohy jsem hodila žabky a vracela se zpátky za Lokim. Čekal na mě u vchodových dveří společně se dvěma vojáky.
"Je jsem nezvala," ukázala jsem na ně a založila ruku v bok.
"Nutné opatření, neboj, nebudou ti dýchat na záda, vše budou monitorovat z povzdálí," ubezpečoval mě. Zavrtěla jsem hlavou a s prohlášením, že tohle je skutečně nemožné vyšla do horkého dne, následovaná bohem lží a neplechy a dvěma namakanými strážemi.

Na pláži je krásně, žabky mám v ruce a chodím ve vodě po kotníky. Slunce začíná zapadat a halí svět do pěkných oranžových tónů. Loki stojí na břehu, ruce za zády a trpělivě čeká. Po cestě sem jsme se stihli pohádat, takže mám od něj raděj odstup, dokud se oba neuklidníme. Možná jsem na něho neměla tak vyjet, když jsme se pustili do debaty o Avengerech. Já je považuji za hrdiny a obdivuji je. Každý z nich má něco, své plusy i mínusy. Nakonec jsem Lokiho přirovnala k Thanosovi a to jsem neměla dělat. Od té doby zarputile mlčí, sice se mnou pokračoval až k vodě, ale beze slova.
"Omlouvám se," zašeptala jsem, jen co jsem vyšla z vody a docupitala k Lokimu. Úkosem se na mě podíval, na tváři zamyšlený pohled. Jak mi teď chyběl jeho úsměv, to si neumí představit.
"Přehnala jsem to. Nejsi stejný jako Thanos, nikdy nebudeš jako on," pohladila jsem po paži a propletla jeho prsty se svými. Skutečně jsem zrovna inicializovala fyzický kontakt? Loki byl zřejmě mimo jako já a zvedl ruku, aby mi zastrčil pramen červených vlasů za ucho.
"Kdybys u Chittauriů byla na mém místě, už tady nejsi. Jsi slabý člověk, Allasso, nikdy bys nepřežila to, co jsem přežil já. Neporovnávej mě s ním, pokud nechceš, abych ti ukázal byť i zlomek toho, co jsem tam zažil já. Nemusela bys to ustát," promluvil mi do ucha a stiskl ruku, kterou jsem ho držela. Zabolelo to a já ho pustila, ale on pořád držel.
"Mrzí mě to. Promiň. Muselo to být strašné."
"Neumíš si představit, jak," zavrněl mi do ucha a pustil mě. Zvedla jsem pohled a docela z blízka se setkala s tím jeho. Nasucho jsem polkla a zadívala se na jeho úzké rty. Skutečně se chystám udělat to, co se chystám udělat? Z úvah a nenápadného přibližování k Lokimu, mě vyrušil zvuk stíhačky. Zároveň k nám doběhl jeden z vojáků a začal nás popohánět nazpátek k domu.
"Co se to k sakru děje!" zakřičela jsem, nebýt vyrušení, mohlo to dopadnout úplně jinak.
"Byl narušen vzdušný prostor, musíte se vrátit do rezidence," odpověděl mi voják a já se pousmála. Jaký byl můj prvotní plán? Dostat se na volné prostranství a doufat, že se někdo přes satelity dívá. Shoda obličejů pak není problémem a určení polohy podle toho také ne. Jsem chytřejší, než za jakou mě mají a doufám, že S.H.I.E.L.D. to tentokrát nepokazí.
 


Komentáře

1 Maggi | Web | 16. prosince 2013 v 18:44 | Reagovat

Zrádkyně! :D

2 povidkyjpv | 27. prosince 2013 v 20:13 | Reagovat

:3 chytrá holka :3

3 Anoným | 6. dubna 2015 v 19:52 | Reagovat

Vím že to už dlouho, ale.. Zrádkyně! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama