Zákon silnějšího- 13.kapitola

3. ledna 2014 v 6:00 | Allassa |  1. Zákon silnějšího
Dobrý den,
v práci mě dneska už zase nechtěli, tak sedím doma. Což mě celkem těší, mám ráda, když jsem doma častěji než v práci. Jo, jsem děsnej lenoch.
Doufám, že jste Silvestra strávili lépe než já. Málem jsme propásli novoroční přípitek. Dobře, kecám, my ho a nějakou tu minutku skutečně propásly. Takže za mě, chata nic moc, to jsem mohla být i doma a pařit nebo psát na počítači.
Do Nového roku si nedávám žádná předsevzetí. Nechce se mi a stejně vím, že je nesplním. Znám se. I když, jedno se přímo nabízí: Dokončit aspoň jednu kapitolovou povídku. Což by bylo hezké, to ano, ale ne, nedám si ho. Takhle můžu třeba nějakou povídku tahat víc než rok a pořád donekonečna vymýšlet různé zápletky... nebo v tom horším případě hodit hiatus a nazdar.
Objednala jsem si triko Hooked on Hiddleston z nějakého émerického obchodu. Výtěžek akce jde na UNICEF, který Tom Hiddleston (pro ty neznabohy, to je ten co hraje Lokiho) podporuje. Tady máte link, kdybyste si chtěli udělat radost. http://teespring.com/hookedonhiddlestonunicef
Vyjde mě to na necelých 600 kaček. Ale budu mít triko s Hiddlestonem a udělám ještě dobrou věc.
Tak, dost vykecávání, dejte se do čtení, ať vidíte, jak je ta Allassa blbá, ehm, chci říct lehce zmanipulovatelná.


"Pokud jsi přišel orodovat za svého bratra, víš, kde jsou dveře. To samé platí i pro tvou matku," vztekle jsem se snažila vyhodit Thora ze svého pokoje, jenom co do něho vešel.
"Loki se po tobě ptá. Už je to osm dní, Allasso. Nemíníš mu odpustit?"
"Vždyť mě málem zabil!" rozhodila jsem rukama.
"To je sice pravda, ale pyká za svoje činy. Chce tě vidět, omluvit se," prosil mě Thor.
"To určitě. Nevěřím mu ani dobrý den, naletěl jsi mu na ten jeho stříbrný jazyk. Loki se smrtelníkovi nikdy za nic neomluví, natolik ho znám," sedla jsem si na židličku a nervózně třepala nohou. Už to bylo osm dní, co jsem dala Lokimu facku a Thor za mnou chodil jako spráskané štěně se vzkazy. Friggu jsem poměrně rychle vypakovala chvíli před ním. Oba chtěli, abych zbloudilému princi dala ještě jednu šanci. Já se zatím bráním zuby nehty, zatímco mě oni drží dál na Asgardu i přes moje veškeré protesty, že chci domů. A to jsem si myslela, že nejhorší jednání má v podobných situacích Fury. Zlatý Fury!
"Chce si s tebou jenom promluvit, Allasso, buď rozumná," žadonil Thor dál. Vstala jsem a ukázala na něj.
"Právě, že jsem z nás dvou ta rozumná já, Lokiho lhaní si umím představit, zahraje mi na city, mně se ho zželí, pustím si ho zpátky do srdce, nedej bože k tělu a skončí to happy endem? Thore, takhle naivní snad skutečně nejsi ani ty." Já si v tomto ohledu vůbec nevěřím.
"Když to nejde po dobrém," přešel ke mně a přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor, zatímco já vztekle křičela a kopala, "tak to musí jít po zlém."

Thor mě bez řečí, jenom s občasným potlapkáním na pozadí, které prásknu Jane, jen co ji uvidím, donesl až k Lokimu do cely, kde mě neceremoniálně pustil na zem. Loki stál nedaleko a podle všeho se královsky bavil. Já mezitím pomalu bez nadechnutí spílala bohu hromu do volů, barbarů a všeho, co mi přišlo na jazyk.
"Chtěl jsi s ní mluvit, bratře, tady ji máš. Doufám, že tentokrát ji nebudeme muset křísit. Nebo, podle toho, jak vyvádí, tebe," oznámil Lokimu Thor a odešel. Prach prostě odešel a mě nechal zavřenou s válečným zločincem, co mě nedávno málem zabil. Nakráčela jsem si to k východu z cely, ale bariéra zůstala nedotčená, nepustila mě ven.
"Thore! Thore, okamžitě se vrať! Já mu nevěřím, co když mi zas něco udělá, Thore, no tak, slyšíš?" bouchala jsem pěstmi do skla. Thor se samozřejmě nevrátil.
"Co jsi to se všemi provedl, že ti znovu věří? Zaklel jsi je?" otočila jsem svůj hněv na Lokiho.
"Ne. Odin mi zase přiškrtil magii, takže nejsem schopen žádných kouzel. Jsem rád, že vůbec udržím tuto podobu."
"Být po mém, tak tě držím za trest ve tvé skutečné podobě! A vůbec, já s tebou nemluvím!" nasupeně jsem si sedla k bariéře a dala si ruce na uši: "a taky tě nechci poslouchat."
Loki přešel ke mně, vzal mě za ruce a oddálil je od mých uší.
"Chováš se jako malé dítě," vyčetl mi.
"To je moje věc. Nechci s tebou už nic mít, to jsem se snad posledně vyjádřila tak špatně, že jsi tomu nerozuměl?" vytrhla jsem mu ruce ze sevření.
"Rozuměl jsem moc dobře, dokonce i tomu uhození. Chtěl jsem se ti omluvit, zašel jsem možná až moc daleko."
Vyvalila jsem na něho oči a měla nutkání se ho opakovaně zeptat, jestli mu někdo nevymyl mozek. Loki se mi omluvil. Sám od sebe. Není možné.
"Mohl bys to zopakovat, můj mozek to jaksi odmítá zpracovat. Skutečně ses mi právě omluvil?"
"Nebudu se opakovat. Slyšela jsi," sedl si na zem naproti mně a položil si ruku na skrčené koleno.
"No právě, že jsem slyšela. Co to s tebou provedli? Pochybuji, že by se zrovna v tobě jenom tak vzbudil pocit viny," vrtěla jsem hlavou. Úplně jsem zapomněla, že se s ním vlastně nebavím.
"Řekněme, že matka a bratr byli velice neodbytní v jejich přednáškách na téma tvého prokletí. Nechtěl jsem tě zabít, jenom ti dát lekci. A ty? Na jednu stranu se krčíš strachem, ale stejně štěkáš jako vzteklý pes. Nechápu tento tvůj rys osobnosti."
"To nás bude víc. Někdy chytám záchvaty smíchu, když se bojím," přiznala jsem se a opřela si hlavu dozadu, " hej Thore, pokud tam někde jsi, tak mě laskavě přijď pustit!" Nic.
"Nemyslím, že by měl v brzké době v plánu tě odsud odvést," poukázal Loki na fakt, který jsem teprve začala přijímat.
"Všimla jsem si. Stejně ti ale nevěřím, Loki. Svou šanci jsi dostal, když tě ke mně přidělili. Druhou, když tě tady uvěznili. Nepamatuji si, že bych jich někomu dala víc," podívala jsem se na něj. Seděl tam, ruce propnuty na kolenou a pozoroval mě spod přivřených víček.
"Nedostanu ji, ani když hezky poprosím?"
"Loki, ty nikdy jenom tak neprosíš. A hezky už vůbec ne."
Zasmál se.
"Máš pravdu. Neprosil bych smrtelníka." Už jsme tady zase s celou tou jeho nadřazeností nad obyčejnými lidmi. Na to jsem mu neměla co říct, zavřela jsem oči a čekala, až mě odsud někdo, jmenovitě Thor, odvede. Což se pořád nedělo. Věděla jsem, že Thor bude někde nablízku, protože ani on snad nebyl tak hloupý, aby mě s Lokim nechával o samotě po tom, co mě proklel. Určitě stál někde bokem a naslouchal.
Přemítala jsem nad tím, že jsem neměla tak lehce povolit. Měla jsem vydržet odporovat Lokimu déle. Ale když on… nemůžu se na něj podívat, aniž by se mi nerozbouchalo srdce a kolena se neproměnila v třesoucí rosol. Ano, měla jsem z něj trochu strach, kdo by neměl po mé poslední zkušenosti, ale i tak jsem k němu byla přitahována jako můra k plameni. A i když jsem se nechtěla spálit, už se tak stalo. A bojím se, že ne jednou nebo dvakrát.
"Pitomé proroctví," zamumlala jsem. Nebýt několika pitomých keců, vyslovených několik měsíců zpátky, tak se můj život poslední týdny neubírá tak šíleným směrem.
"Slyšela jsi ho vůbec někdy celé?" ozval se Loki po chvíli ticha.
"Ne. Jenom Thorovu interpretaci. O tom listě, co skrývá pravdu. Tvoje matka se pak zmiňovala o tom, že tě nemám za žádnou cenu opustit a taky něco o spasení," mimoděk jsem si sáhla na tetování na ruce a přejela elfské písmo pod listem.
"To toho moc nevíš a stejně si se dala na tuto práci?"
"Měla jsem snad na vybranou?" otevřela jsem oči a podívala se na něj s úšklebkem.
"To neměl ani jeden z nás," teď to byl on, co zavřel oči, "když ztracené dítě povstane proti lidem, kteří ho vychovali, musíte najít dívku s listem, který nikdy neopadá a s pravdou ukrytou za ním. Povede ho temnotou srdce ke spáse či zatracení, sama stojící proti všem."
"To je to proroctví? Čekala jsem něco… veršovaného. A přesnějšího"
"Přibližný překlad, přesně si to proroctví nepamatuji, nebyl jsem u toho, když bylo vyřčeno."
"Aha," zavřela jsem znovu oči. Cítila jsem se unavená, ještě pořád jsem se zotavovala z Lokiho prokletí. A taky jsem začínala mít hlad. Neměl by být už čas večeře? A kde k sakru trčí Thor?
 


Komentáře

1 Chane | Web | 3. ledna 2014 v 8:10 | Reagovat

Opět skvělá kapitola nemohu se dočkat pokračování.

2 Lucy | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 9:33 | Reagovat

Opravdu se vyplatí refreshovat stránky:) Kapitola je skvělá, až je mi toho Lokiho líto a tahle část (s občasným potlapkáním na pozadí, které prásknu Jane, jen co ji uvidím) mě opravdu pobavila. Jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet a těším se na další kapitolku.

3 Vendy | 3. ledna 2014 v 11:08 | Reagovat

Nevím proč, ale při slově ,,potlapkání" jsme dostala nehoráznej výtlem a kpovídce jsme se musela vrátit až za dalších 10 minut :D Skvělé :3

4 Maggi | Web | 3. ledna 2014 v 16:42 | Reagovat

U tohodle dílu jsem se šíleně nasmála :D Jo, hned mi bylo divné, že by Loki hezky prosil :D Úplně ho vidím :D

5 Veru | Web | 3. ledna 2014 v 21:57 | Reagovat

Thor mě rozsekal :D jeho styl řešení problémů :D

6 Jana | 4. ledna 2014 v 19:39 | Reagovat

Loki a omlouvat? :D zajímavé..
Jinak Thor to opravdu dobře vyřešil a vypadá to že mu potlapkání jen tak neprojde :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama