Zákon silnějšího - 17.kapitola

31. ledna 2014 v 8:00 | Allassa |  1. Zákon silnějšího
Dobrý den,
dneska tady je další kapitolka.
Dnešní povídaní bude kratší. Zemřela mi babička, pro změnu. Tento rok nezačal vůbec dobře. V úterý, kdy má být aktualizace budu na Slovensku na pohřbu, takže aktualizace bude buď v pondělí brzy ráno nebo až se vrátím, asi ve středu. Možná dřív, možná později. Chápate, že nemám moc náladu. Na nic.
Jo, koukala jsem celou trilogii Riddicka a absolutně nemůžu z velitele Vaaka, hrál ho Karl Urban. Prostě k poňuhnání. Hned mě napadlo několik námětů na povídky. Třeba se rozhoupu a blog nebude jenom o Lokim, ale i o jiných chlápcích, seriálech, filmech... uvidíme, nějaké povídky mám rozepsané xy let. Hlavně fanfikce na anime a tak.
Tak hezké počtení, mějte se líp než já.



Frigga mě poslala se prospat a pak pořádně najíst. Teď jsem seděla s levačkou nataženou a Bruce mi do ní zaváděl kanylu na kapačku. Nikdo nevěděl, jak dlouho budeme s Lokim v limbu, tak preventivně. Loki vedle mě byl pořád mimo, občas se zašťuřil, ale jinak nijak nereagoval.
"V pohodě?" zeptal se mě Tony a já přikývla.
"Snažím se. Strach tady ale vždycky je. Nevím, do čeho jdu a ani to, jestli dělám správnou věc. Dělám správnou věc?" přiznala jsem se mu.
"To nevím, Allasso. Já bych tam toho zmetka nechal. Aspoň chvilku. Ale na druhou stranu, pokud to jsou taková muka, jak říkala jeho matka… myslím, že děláš správnou věc. Já bych to pro něho ale neudělal."
Pousmála jsem se. Tony měl pravdu. Loki si to svým způsobem zasloužil, to ano. Ale věčná muka? Být uvězněn ve své vlastní mysli? Nikdy nekončící noční můra? To ne, to jsem mu nepřála.
Lehla jsem si vedle něj a rozhlédla se kolem sebe. Frigga za pomoci Bruce odebrala Lokimu krev, do které namíchala zbytky černé tekutiny ze stříkačky.
"Nebudu to muset pít, že ne?"
"Ne, dostaneš to intravenózně, teda chci říct, píchnu ti to do žíly," objasnil mi Bruce.
"Vím co znamení intravenózně. Proč ta jeho krev? Mám pocit, že všechny tyhle obřady jsou pěkně krvavé."
"To aby ses dostala snadněji do jeho mysli," teď mi odpověděla Frigga.
"Jsi připravená?" Bruce dokončil zavádění kapačky a vzal od Friggy černo červenou tekutinu.
"Kdybych řekla ano, věřil bys mi?"
"Ne."
"Takže asi tak," podívala jsem se na Lokiho perfektní profil, "ještě nevím jak, ale míním o něho bojovat. S kýmkoli."
"A já tě povedu," pohladila mě po ruce Frigga a Bruce naplnil injekci. Přiložil mi ji k ohybu lokte a já přikývla. Vpich byl včelička a Frigga mi přiložila ruku na čelo a to samé udělala Lokimu.
"Nakopej tam někomu za mě zadek," popřál mi Tony a já se usmála.
"A Lokimu dám od tebe pac a pusu."
"Opovaž se!"
Než jsem stihla další vtipnou odpověď, v okraji vidění se mi objevila temnota a Frigga začala kouzlit. Víčka mi ztěžkla a svět se kolem mě točil.
"Hodně štěstí," zaslechla jsem ještě Bruce a svět se ztratil v černém tunelu.

Ocitla jsem se uprostřed nějaké jeskyně. Hned vedle mě stála Frigga, která mi v těch jejích zlatých šatech připadala na tomhle místě až zoufale nepatřičně.
"Tady začíná tvá pouť. Lokiho budou držet někde v útrobách, musíš ho najít a společně budete muset překonat velkou vzdálenost, abyste přišli na to, jak se odsud dostat. Dál s tebou jít nemůžu," položila mu ruku na rameno, "ještě je čas se vrátit, Allasso. Nemusíš tohle dělat."
"Když to neudělám já, tak kdo? Nikdo si s Lokim nechce špinit ruce."
"Jsi odvážná."
"Spíše praštěná, že do něčeho tak nebezpečného vůbec strkám nos," pořád je tady šance to vzdát. Ale ne, musím pro Lokiho, nedokážu si už život bez něj představit. Drobné hádky, jeho úsměvy, pošklebky, gesta… ne, chci ho zpátky, ať to stojí, co to stojí.
"Budu sama pátrat po východu a tam se setkáme," Frigga mi stiskla rameno a ustoupila.
"Čekala jsem, že řeknete něco ve stylu, a bez mého syna se nevracej, či tak nějak," pokusila jsem se odlehčit situaci.
"Nemusím to říkat, protože vím, že se bez něj nevrátíš. I kdybys tam s ním měla strávit věčnost, bez něj se nevrátíš. Natolik jsem tě poznala."
"Jo, jsem takový šílenec, já vím," pousmála jsem se na ní, "nějaká poslední varování?"
"Když tě někdo zraní, je vysoce pravděpodobné, že se to projeví na tvém fyzickém těle. Nevím, co se stane, když tě tady někdo zabije, doufám, že se smrti vyhneš obloukem."
"Pokusím se."
"Budu na vás čekat, i kdyby to mělo být roky," přislíbila mi královna Asgardu. Otočila jsem se čelem k tunelu, který se přede mnou otevíral. Frigga zhmotnila louč, kterou mi podala.
"Doufám, že tak dlouho mi to trvat nebude," a vykročila jsem. Moje cesta za Lokim právě začala.

Postupovala jsem ztemnělou chodbou a doufala, že se někde nebude rozbočovat, ještě, abych se rozhodovala, kam jít. Frigga mi slíbila, že louč nezhasne, takže světlo jsem jakž takž měla.
Stěny byly chladné, ale zimu jsem necítila. Zajímalo by mě, co je tohle za místo. A kde se v něm skrývá Loki. Vzpomněla jsem si na den, kdy mi ho Fury přivedl poprvé. Myslela jsem si, že si ze mě dělá někdo srandu, že je někde skrytá kamera. Když po několika hodinách neměl snahu odejít z mého bytu, uvědomila jsem si, že je to skutečnost.
"Ach Loki…" povzdychla jsem si, "tys mi to uměl vždy zavařit."
Cesta se začala svažovat a já přidala do kroku. Čím dřív Lokiho najdu, tím dřív to budu mít za sebou. Jít takhle samotnou mě moc nebavilo a povídat si sama pro sebe jsem vydržela chvilku. Jenom skutečně nevím, v jakém stavu boha lží a chaosu najdu. Jak rychle tady utíká čas? A kde je vlastně tady? Frigga mi tvrdila, že je Loki uvězněn ve své mysli. Pokud někoho zajímá můj názor, moc hezky to tady zatím nevypadá. Mám taky v mysli rozlehlou temnou jeskyni? Doufám, že ne.

Z dálky jsem uslyšela skřípavě zvuky. Nevím, jak dlouho jsem šla, dala jsem si jednu přestávku a pak pokračovala dál. Jestli jsem šla několik hodin nebo dní, ani nevím. Hodinky jsem si sebou nevzala, a když jsem se snažila si jedny mysli vsugerovat, na zápěstí se neobjevilo nic. Kouzelník ze mě tedy nebude. O to víc mě zaujaly ty skřípavě a pištící zvuky, které se linuly chodbou přede mnou. Přidala jsem do kroku a šla za nimi.
Chodba se otevírala do většího prostoru, kde poletovali nějaký přerostlý netopýři kolem něčeho ve středu. Nad tím se vznášely dvě světelné koule, které tu scénu ozařovaly. Jak vzít netopýrům, nebo co to bylo, jejich kořist? Jednoduše.
"Kšááá, kšáá, rozejděte se, nic tu k vidění a sežrání není!" Začala jsem po potvorách máchat plamenem louče. Za velkého vřískotu a pískotu se vznesli a kroužili chvíli kolem. Výhružně se ještě několikrát promávla loučí, dokud jsem si nebyla jistá tím, že jsou z dosahu. Pak jsem se podívala na uzlíček na zemi, který po nich zůstal. Malý chlapec, sotva desetiletý, se krčil na zemi a držel si rukama hlavu.
"Hej chlapče, si v pohodě?" oslovila jsem ho. Nereagoval, tak jsem mu položila ruku na rameno a on vykřikl a chtěl mě uhodit. Až pak si všiml, že nejsem žádný černý rádoby netopýr a odtáhl se.
"Už jsou pryč, neboj. Kde ses tady vůbec vzal?" podala jsem mu ruku a pomohla mu vstát.
"Ztratil jsem se z dohledu své družiny. Kde si se tady vzala ty? Poslal tě můj otec?"
"Hledám jednoho svého… přítele. Taky se mi ztratil a já ho nemůžu najít. Víš co, půjdeme spolu, já mám oheň a ty máš… ty podivné svítící koule. To už si na nás nějaká potvora netroufne, ne?" usmála jsem se na chlapce a pořádně si ho prohlédla. Měl tmavé vlasy, na sobě bílou košili s černou vestou a tmavé kalhoty.
"Dobře. Můj otec se ti odmění, když zjistí, že jsi mě zachránila, paní" slíbil mi.
"Nezachraňovala jsem tě kvůli odměně. Jo, jinak, žádná paní, říkají mi Allassa. Jak se jmenuješ ty? Abych ti nemusela pořád říkat chlapče."
"Jsem princ Loki z Asgardu," chlapec hrdě vypnul malou hruď a vysmekl malou úklonu. Moje čelist letěla na podlahu rychleji než střela. Já si říkala, že mi někoho připomíná.
"A sakra."
 


Komentáře

1 Chane | Web | 31. ledna 2014 v 9:17 | Reagovat

Tohle mě uchvátilo, nádherně popisuješ situaci příběh mě úplně vtáhnul. Nemohu se dočkat další kapitoly. Malý Loki je roztomilý

2 Clarissa | Web | 31. ledna 2014 v 13:35 | Reagovat

Bože, ještě nikdy jsem při čtení tvých povídek nebyla tak napjatá!
Tvojí babičky mi je líto, samozřejmě to chápu, že teď nemáš náladu.
Drž se a těším se na další! :)

3 The Escapist | Web | 31. ledna 2014 v 21:12 | Reagovat

Roztomilé :-) Už aby bylo pokračování :-) Držím ti palce, ať brzy zaženeš chmůry a zlepší se ti nálada. Drž se!

4 Lucy | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 21:17 | Reagovat

Tak na malého Lokiho jsem absolutně nebyla připravená, je strašně roztomilý:) Jsem zvědavá, jestli Allassa toho dospěláckého Lokiho najde:)

PS: Vůbec nezáleží na tom, kdy budeš aktualizovat, chápu jak ti musí být, já si to prožila minulý rok. Je mi to líto.

5 Maggi | Web | 31. ledna 2014 v 22:51 | Reagovat

Wuuu, pěkně se to zamotává. :3 Mohla by cestou posbírat všechny fáze Lokiho a pak tomu dospělému udělat nějaké překvápko. :D Hele, je mi tě líto. :/ A s aktualizacemi nespěchej, nikdo tě nehoní. :)

6 Veru | Web | 1. února 2014 v 18:30 | Reagovat

Wow, malý Loki ve svý vlastní mysli. To je zajímavý :)
Jinak, upřímnou soustrast :( Nespěchej, my počkáme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama