Zákon silnějšího - 18.kapitola

7. února 2014 v 8:00 | Allassa |  1. Zákon silnějšího
Dobrý den,
týden se s týdnem sešel a mám pro vás aktualizaci. Bez zbytečných keců, dneska. Nějak nevím, co napsat...


Čekala jsem všechno. Skutečně. Temné chodby, temnější zákoutí, hnusné příšery, nemilosrdné Chittauri, hnijící dech Thanose, Lokiho zničeného dlouhým mučením… ale nečekala jsem to, že Loki bude v podobě devítiletého kloučka capat vedle mě a držet mě za ruku.
"To aby ses mi neztratila taky."
Co mě na tom nejvíc udivilo, chlapec vůbec nevěděl, kdo jsem. Nějaká Allassa, kterou bude v jeho daleké budoucnosti oblažovat svou přítomností, nyní nehrála žádnou roli. Teď jsem byla jenom, eh, statečná ženská, která ho zachránila před, och, tak hnusným osudem být čísi večeře.
"Ještě jednou si zopakujeme, jak ses tady ocitl, hm? Vydal ses se svým otcem, který je mimochodem král vesmíru, chápu to dobře?" chlapec přikývl, "Takže jsi se s ním a se svým starším bratrem vydal na lov do světa, kterého jméno nevyslovím ani ve snu a při honičce s nějakým tvorem, kterého jméno taky nevyslovím ani, kdybys ze mě krájel kostky, jsi spadl do díry ukryté v lese a ocitl ses tady v té jeskyni, kde tě chtěli sežrat přerostlý netopýři." Odpovědí mi bylo další přikývnutí.
"Zvládl jsem si vyčarovat světlo. Matka říká, že až dospěju, budu jedním z nejlepších mágů mezi devíti světy!" Jo, chlapče, v tomhle se mamka nemýlila. Kam se hrabe Merlin s Harry Potterem. Odkašlala jsem si.
"Určitě jednou budeš mocný kouzelník, Loki, určitě ano. Nemáš náhodou v zásobě nějaké vyhledávací kouzlo, které by nás zavedlo k tvé družině nebo svému staršímu já, které hledám pro změnu já?"
"Nerozumím ti."
"To nevadí, to dospělí občas tak blábolí, víš."
"Žádné takové kouzlo nemám. Neumím jich moc, ale až budu starší…"
"Tak dobudeš svými kouzly svět, je mi to jasné," povzdychla jsem si. Malý Loki horlivě přikyvoval. Už jsem se zmiňovala, že já a děti moc nevycházíme? Mám z nich takový panický strach. To bude asi tím, že mimina ze mě vždy brečí a to se na ně můžu usmívat, jak chci. Třeba si myslí, že je chci sníst. A ty starší děti? Nevychovaní parchanti, chcete-li znát můj názor. Takže jsem z Lokiho tak trochu, no dobře, kecám, jsem z něj úplně nesvá.
"Co to bylo?" přitiskl se ke mně, když se ozvaly znovu pískavé zvuky. Tentokrát nad námi.
"Neboj, máme dost světla a oheň, na nás si netroufnou."
Lokiho světla náhle zhasla. Pískot se přiblížil a Loki se ke mně přitisknul ještě víc a dokonce mě, namísto za ruku, držel za pas.
"Dobře, jinak. Máme oheň. To je lepší než světlo, oheň je může spálit," a tady jsem se skutečně modlila, aby oheň z ničeho nic nezhasl, jak ta světla. Říkejte si tomu zákon schválnosti.
"Promiň," ozval se můj společník provinile, "ale už bylo těžké je udržet."
"V pohodě Loki. Za nic nemůžeš. Prostě půjdeme dál touhle nekonečnou chodbou a třeba někam přijdeme, aniž by nás něco z místních obyvatel sežralo."
"Allasso?"
"No?"
"Utěšování ti moc nejde."
"Jo, já vím," teď jsem si povzdychla skutečně od srdce, "tak mě chyť za ruku, ať se ti neztratím a jdeme dál."
"Tak jo."

Dalších pár hodin jsme šli mlčky. Loki toho moc nenamluvil a já neměla potřebu si s ním povídat. Já ani nevěděla, o čem. O čem si lidi povídají s malými bohy? Rozhovor o jeho rodině trval asi deset minut a já zjistila, že miluje svoji matku, obdivuje svého otce a zbožňuje svého bratra. Tento přístup se mi líbil od malého Lokiho mnohem víc než od jeho dospělé verze. Asi bych mu měla připomenout rodinné hodnoty, až se zvětší. Pokud se zvětší. Zvětší se, že jo?
"Vidím světlo!" Na konci tunelu, chtělo se mi dodat, ale mlčela jsem. Skutečně, za zákrutou se v dálce před námi objevil světlý bod. Loki už ťapal pomaleji, prťaví bohové se asi snadněji unaví. Teď ale nabral druhý dech a doslovně mě táhl k onomu světlu. A skutečně, před námi se začal rýsovat otvor a za ním nebe. Přidala jsem do kroku, taky už jsem chtěla být z temnoty jeskyně venku. A to nemluvím o tom hnusném pištění nad námi, které mi lezlo čím dál, tím víc na nervy.
"Jsme venku! Jupí, jsme venku, Allasso!" poskakoval kolem mě Loki, zatímco jsem si stínila rukou oči, světlo bylo na mé oči ostřejšího rázu.
"Jo, hurá," promluvila jsem se a rozhlédla se kolem. V dálce se tyčil les na jedné straně a obrovské město s pobřežím na druhé, "to je Asgard? Neříkal jsi, že jste byli na nějakém úplně jiném světě, Loki? Loki?" otočila jsem se na malého chlapce, ale ten tam byl jenom jako opar, který se rychle rozplynul, jen co jsem se ho dotkla. Osaměla jsem a vůbec se mi to nelíbilo.

Do města jsem vkročila se sluncem vysoko nad hlavou, schovaným do hustých tmavých mraků. S rčením, že všechny cesty vedou do Říma, jsem se vydala hlavní ulicí dál. A skutečně, po nějaké době jsem přišla k paláci, kde byly dveře dokořán. Tady už jsem to znala ze své dřívější návštěvy Asgardu, takže najít trůnní sál nebylo těžké. Nikde nikdo.
"Nelíbí se mi to," promluvila jsem si sama pro sebe a vešla do místnosti s trůnem. Dveře se za mnou s bouchnutím zavřely a já nadskočila.
"Vítej v mém království, smrtelnice. Čarodějka tě mohla dlouho stínit, ale přede mnou tě neschová," ozval se hluboký hlas a zpoza trůnu vyšel Lokiho věznitel, "já jsem Thanos."
 


Komentáře

1 Chane | Web | 7. února 2014 v 11:15 | Reagovat

Tak tahle kapitola je boží malý Loki je roztomilý. A co máte všichni poslední dobou s tím napínáním. Opravdu se těším na další

2 Lucy | Web | 7. února 2014 v 12:15 | Reagovat

Bože, takhle nás napínat:D
Kampak se poděl mini-Loki? Bude se mi stýskat:D

3 Veru | Web | 7. února 2014 v 21:48 | Reagovat

Jééé, Thanos :D Začíná zábava :D

4 Zuzana S. | Web | 8. února 2014 v 23:21 | Reagovat

Doufám, že Lokiho už brzo najdee!:D Je to skvělá povídka :) taky ti chci říct, že jsem si dala odkaz na tvůj blog do menu, snad ti to nevadí :)

5 Allassa | Web | 9. února 2014 v 0:42 | Reagovat

[4]: Děkuji, taky tě mám v odkazech.

6 Maggi | Web | 9. února 2014 v 19:37 | Reagovat

Wow! Wowowowow! :D Malý Loki je neskutečně roztomilý, ale na děti mám stejný názor. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama