Zákon silnějšího - 21.kapitola

27. února 2014 v 20:48 | Allassa |  1. Zákon silnějšího
Dobrý večer,
dneska je čtvrtek a proto by tady aktualizace být neměla, ale jsem na vás tak hodná, že ji sem dám už teď.
Tímto Zákon silnějšího končí, oficiálně je k tomu ještě epilog, ten dodám o víkendu.
No a pak nás čeká pokračování, pro které ještě pořád nemám název. Klasika. Ale už se něco mlhavě pohybuje v mé mysli, jenom to vylepšit a zhodnotit, zda se to hodí.
K She-Wolf jsem ještě pořád nic nenapsala, takže s aktualizací v úterý moc nepočítejte, přinejhorším sem hodím povídku z Death Notu, co mám doma.
Pořád koukám na reklamu od Jaguar. Víte kterou myslím, ne? Is good to be bad. Přesně tu, jak tam Tom lítá v tom úžasném vrtulníku. Nemůžu z ní. Geniální, škoda, že nejde u nás v republice, to bych se na tu televizi dívala dobrovolně a na reklamy se těšila.
Užijte poslední kapitoly... dali jste si sušenky? Já jo... teď si můžete dát třeba kyselé žížalky, ty mi tady taky leží.

Malý Loki se mi ztratil někde v chodbě a já se ocitla ve scéně z filmu, kde se Loki ve zbrojnici Asgardu dozví o jeho pravém původu. Bylo neskutečně srdcervoucí sledovat Lokiho zničeného pravdou o tom, že není Odinův syn, ale obr. Slzičky mi ukáply, skutečně. Bylo to přesně jako ve filmu, jenom víc emočně procítěné. Odin upadl do svého spánku a i jeho mi v tu chvíli bylo líto. Toto je ta chvíle, kdy se něco v Lokim zlomilo a pokazilo. Vidět to na vlastní oči bylo… smutné. Moc smutné.
"Vím, že jsi tam, Allasso."
"Ty si mě pamatuješ?" vyšla jsem zpoza sloupu po tom, co stráže odnesli Odina. Čekala jsem, že si mě jeho starší já nebude pamatovat. Co mě přivádí na otázku, zda tyhle vzpomínky budou ovlivněny mou přítomností, až se vrátíme do skutečného světa. Bude si Loki pamatovat Allassu z dětství? Doufám, že ne. Už tak by mu v hlavě udělala guláš.
"Samozřejmě, že si tě pamatuji. Nezměnila ses. Předpokládám, že jsi slyšela vše, co se tady událo," přistoupil ke mně a zadíval se na mě těmi jeho zelenými kukadly.
"Znám tuhle scénu," přitakala jsem a položila mu ruku na tvář, "ale stejně je mi pořád do breku, když ji vidím."
"Jsem monstrum, Allasso, nestvůra, kterou se děsí malé děti!" už zase křičel, "celý můj život mi lhali!"
"Pšššt, Loki, Loki, podívej se na mě," chytila jsem jeho tvář do rukou, "nejsi žádné monstrum ani příšera z pohádek. Jsi největší mág, jakého znám, skvělý přítel, milující syn a dobrý bratr, nejsi žádná nestvůra. Ano, lhali ti, ale k čemu by ti byla pravda? Oni tě milují takového jaký si! Ať Ás či mrazivý obr, ještě pořád jsi něčí syn a bratr. To se nikdy nezmění."
Utápěla jsem se v těch uslzených zelených tůňkách a po tváři mi tekly vlastní slzy. Kdyby Loki našel nějaké zastání hned po tom, co se dověděl pravdu, možná by bylo všechno jinak. Přistoupil ke mně a objal mě, schoval si tvář do mých vlasů u krku a plakal.
"Děkuji ti, Allasso, děkuji ti," cítila jsem, jak jeho tělo se stává nehmotným, až se nakonec rozplynul a s ním i okolí. Je možné, že jsem osvobodila jeho další část?

"Je čas," ocitla jsem se zase na plošině a vedle mě Loki. Už nebyl modrý, aspoň nějaký pokrok.
"Thanos tě všude hledá," podívala jsem se mu do očí. Ano, tohle byl ten můj Loki. Skutečný Loki, pán tady té mysli.
"Stíním nás, ještě chvíli nás neuvidí. Trpěla jsi hodně, zatímco jsem sbíral síly?" položil mi dlaň na tvář. To je zájem, co slyším v jeho hlase?
"Řekněme, že nutné zlo jsem přežila. Dejme se do práce, chci odsud co nejdříve vypadnout a probudit se ve věži."
Spustil ruku a rozhlédl se kolem nás.
"Zvládneš to?"
"Na to se mě ptáš teď?" pousmála jsem se, vzala ho za ruku, propletla naše prsty a stiskla, "Zvládnu to. Kdyby ne, věřím…" že si pro mě přijdeš? Kéž by. Zavrtěla jsem hlavou se smutným úsměvem. Kdybych zůstala uvězněná u Lokiho v mysli, došel by si pro mě? Nebo by i se mnou v hlavě dál žil svůj život? Nevím. Můžu skutečně jenom věřit, že se to podaří a on Thanose vyžene. V nejlepším případě zničí.
"Začneme," probudil mě z myšlenek Loki a já přikývla.

Co přesně se událo? Sama nevím. Všude kolem se zvedal vichr, hvězdy svítily, země se točila. Slyšela jsem křik a byl můj vlastní, když se Thanos objevil za mnou a hrudníkem mi prohnal ruku. Mé srdce držel na dlani. Bilo. Kupodivu.
Loki mával rukama, zaříkal, oči upřené do titána za mnou. On sám zaklínal své vlastní kouzla, spřádal je jako pavouk pavučinu kolem mě a Lokiho.
Kdo bude rychlejší? Která kletba zasáhne koho? Přestane to srdce přede mnou bít? Nevím. Ani na jednu z těch otázek neznám odpověď. Natáhla jsem ruku k Lokimu s tichou prosbou v očích. Vzal mě za ní a přitáhl k sobě. Mlasklo to, jak jsem se dostala z dosahu Thanosovi ruky. Byla jsem zase celá. Otočila jsem se titánovi čelem a všechno co jsem měla v sobě, všechny pocity a sílu vůle, jsem se snažila přesměrovat k Lokimu. V každém z nás je trocha magie a já doufala, že ta trocha, která v tu chvíli proudila mnou, najde svůj cíl. Skutečně jsem v to věřila, stejně tak, jako jsem bezmezně věřila v to, že nás Loki odsud dostane. Slyšela jsem křik, znovu. Tentokrát nebyl můj. Thanos křičel, držel se za hlavu, klesal na kolena. Loki natáhl k němu ruku a pořád recitoval slova kletby. Druhou držel pevně moji dlaň. Přistihla jsem se, že opakuji slova, která říkal. Nerozuměla jsem jim, ale sami mi chodili na mysl a já je pouštěla ven. Dokonce jsem opakovala i to dramatické gesto natažené ruky.
Thanos se začal rozkládat. Ne, nehnil. Prostě se měnil v prach. Okolí začalo vířit, hvězdy se slili v šmouhy, země pod nohami zmizela. Pluli jsme vesmírem a Thanos mizel. Každé zrníčko z něho nás dělalo silnějšími. Nakonec Loki promáchl rukou a titán zmizel úplně.

Ocitla jsem se na zemi. Víření kolem mě se zastavilo a já se dívala na větve stromů. Posadila jsem se. Byla jsem v lese, blízko jeho kraje, podle louky, kterou jsem viděla mezi stromy. Chytila jsem se za hlavu a rozhlédla se. Byla jsem sama. Už zase. Co se stalo? Jak jsem se zde ocitla? Měla jsem plno otázek, hlavní ale byla, porazili jsme Thanose? Postavila jsem se a prošla těch několik metrů ke kraji lesa. Přede mnou se prostírala louka, sluníčko svítilo a v dálce se tyčilo zlaté město. Asgard.
"Allasso!" ženský hlas.
Otočila jsem se a po mé pravici z lesa vyšel Loki. Za paži ho přidržovala Frigga. Je tohle další zkouška? Neporazili jsme Thanose?
"Allasso, díky bohům, začínala jsem se bát," objala mě královna, když jsme se potkali.
"Povedlo se?" podívala jsem se na Lokiho, který vypadal hrozně ztrhaně, ale zvládl se na mě zeširoka usmát.
"Thanos je pryč. Už nás nikdy nebude obtěžovat."
"Jo!" skočila jsem mu kolem krku a jeho paže se kolem mě ovinuli. Chvíli jsem jenom stála a radostí ho mačkala jak šílená. Nechal se.
"Je na čase, aby ses vrátila do svého těla," zamumlal mi do vlasů. Pustila jsem ho a podívala se z něj na Friggu.
"Dobře. Uvidíme se, až se probudím, ano?" Oba přikývli.
"Odvedla jsi dobrou práci, Allasso." Poslední moje pousmání a pak… byla tma.

První, co jsem začala cítit po probuzení, byla hlava. Bolela jak střep. Na čele mi přistálo něco chladivé.
"Má vysokou horečku, zvýšíme přísun léků," zaslechla jsem hlas. Byl to Bruce. Chtěla jsem mu říct, že žádné léky neberu, přece nejsem nemocná, ale nemohla jsem promluvit. Co se stalo? Proč nemůžu otevřít oči? Někdo mě pohladil po ruce a já cítila, jak se propadám zpátky do spánku.
"Přežije to," bylo poslední, co jsem slyšela.

Když jsem se probudila po druhé, oči jsem otevřela hned. Chvíli trvalo, než jsem se rozkoukala, zvykala jsem si na světlo v místnosti. Co jsem si uvědomila po chvíli, bylo to, že na posteli nejsem sama. Pootočila jsem hlavou a setkala se s pohledem na spícího Lokiho. Byl přitulený ke mně a jednu ruku měl přehozenou přes moje břicho.
"Odkdy se vzbudil, nehnul se od tebe," i když to bylo vyřčeno potichu, stejně jsem se lekla a očima střelila po hlase. Vedle mě na židličce seděla Natasha.
"Hlídáš ho?" první věc, co po probuzení udělám, tak si rýpnu.
"Fury na tom trval. Jak se cítíš?" Po této otázce jsem si udělala malou diagnostiku.
"Nic mě nebolí, ospalá už nejsem, myslím, že jsem v pořádku. Proč? Stalo se něco?"
"Ještě včera jsi měla vysokou horečku. Banner se bál, že jsi dostala zápal plic z toho ležení."
"Jak dlouho jsme byli mimo?"
"Skoro tři týdny."
Páni. Tři týdny v limbu. Přijde mi to jako roky. Co přesně se stalo u Lokiho v mysli? Sama pořádně nevím. A ne, nechci to vědět. Loki je zpátky, a to je hlavní. Natáhla jsem pravou ruku a odhrnula mu z obličeje pramen vlasů. Vzbudilo ho to. Když se jeho oči setkaly s mými, oba jsme se usmáli.
"Jsi vzhůru," konstatoval.
"A ty jsi sám sebou."
"Jsem."
Posadila jsem se a Loki udělal to samé. Seděli jsme spolu na posteli a koukali jeden na druhého. Položila jsem mu ruku na tvář a usmívala se jak sluníčko.
"Už nikdy, říkám ti, nikdy, se nenech zatáhnout do něčeho podobného! Víš, čím vším jsem si prošla?" zavrtěla jsem hlavou a sklopila pohled na peřinu. Vzal mě za bradu a zvedl mi ji. Jeho oči vyhledali ty moje.
"Prošel jsem si také mnohým, ale nakonec jsi to byla ty, kdo mi dal sílu Thanose porazit."
"Jo, to určitě," stihla jsem říct před tím, než jeho rty atakovaly ty moje. Překvapením jsem ztuhla, ale když si mě za bok přitáhl k němu, začala jsem spolupracovat a líbala ho nazpátek.
"Už nikdy ti nedovolím takhle riskovat. Ani kvůli mně," řekl, když se ode mě odtrhl a položil si čelo na to moje. Neměla jsem slova, která bych mu vrátila. Byla jsem živá, zdravá a Loki byl se mnou. Co víc jsem v tu chvíli mohla chtít?
 


Komentáře

1 Clarissa | Web | 27. února 2014 v 21:01 | Reagovat

Ještě nikdy jsem u čtení povídky nevyměnila tolik nálad.
Na začátku mi bylo smutno, pak jsem byla napjatá, na konci dojatá a místy jsem se nemohla ubránit smíchu.
Bravo!

2 Lucy | E-mail | Web | 27. února 2014 v 22:36 | Reagovat

Chvilkami jsem si myslela, že jim ten šťastný konec nedopřeješ. Nestalo se, díky bohu, díky tobě:D
Dokonalý, dokonalý závěr:3

3 Chane | Web | 1. března 2014 v 14:31 | Reagovat

Tak tahle kapitola byla opravdu perfektní. Jsem z ní nadšená. :)

4 Jana | 2. března 2014 v 19:18 | Reagovat

Úžasná kapitola a perfektní závěr. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama