Hranice Možností - Prolog

7. března 2014 v 9:00 | Allassa |  2. Hranice možností
Hezký den,
dneska Vám přináším prolog k pokračování Zákona silnějšího a to Hranici možností. Je to druhá série Allassy a Lokiho.
Jenom pro pořádek, takové zopáčko, abyste věděli.
Po delší době jsem si zase projela všechny blogy, co mám v oblíbených odkazech a tolik novinek a povídek, co se vyrojilo, kdy to já stihnu číst a sledovat, to nevím. Taky koukám, že se rozjelo nějaké nominování či tagy, kdyby mě náhodou někdo někdě nominoval, vězte, že pokud mi to nenapíšete sem na blog do komentářů, tak to ani nevím. Blogy projíždím tak jednou za týden, jak si vzpomenu.
Před sebou mám tři dny volna z práce, tak můžu psát a psát. Nebo lépe řečeno musím, do She-Wolf skoro zase nic nemám a Hranice možností se teprve rozjíždí.
Děkuji za komentáře (v poslední době jich moc není, fňuk).


Ze snu mě probudilo vrnění mobilu. Otočila jsem se a najisto se napřáhla ke stolku. Ruka, svírající můj pas, se odplížila a muž za mnou se opřel o loket. Podívala jsem se na číslo na mobilu, samozřejmě, bylo skryté.
"Zvedneš to?" zeptal se mě můj spolunocležník.
"To bude Fury, budu to muset zvednout dřív, než nám sem zas vpadne komando, jak posledně," povzdychla jsem si.
Bydleli jsme na kraji města v domě, který pro nás našel S.H.I.E.L.D. S penězi, které jsem dostala za hlídání Lokiho, jsem si nemusela dělat starosti s nájmem nebo prací. Na druhou stranu, zas jsme byli pod neustálým dohledem agentů, to kdyby náhodou mému drahému hráblo a chtěl znovu ovládnout svět. Zatím ale takové myšlenky neměl, aspoň se s nimi se mnou nepodělil. Život na Zemi se mu zamlouval, alespoň myslím.
Znovu jsem se podívala na mobil. Přejela jsem palcem po obrazovce a dala si ho k uchu.
"Prosím."
"Allasso, máte u sebe Lokiho?" Fury se nikdy neobtěžuje se zdravením nebo představováním.
"Dobré ráno i vám, ano, je tady u mě."
"Dejte mi ho k telefonu." Poslušně jsem podala mobil Lokimu, který mi prstem jezdil po zádech.
"Co chce?"
"Jak to mám vědět, neřekl mi nic, krom toho, že tě chce. Tak si ho vezmi," protočila jsem očima.
"Fury, jak skutečně příjemné vás slyšet hned po ránu," sarkasmus z jeho hlasu jenom čpěl. Úplně jsem ho chápala, spát jsme šli až hodně po půlnoci a teď bylo sotva šest hodin ráno.
Loki chvíli naslouchal, pak jsem si všimla, jak se jeho výraz mění v překvapený, ale téměř okamžitě nahodil svou kamennou tvář. Něco se stalo, dost vážného na to, aby ho to rozhodilo. Posadila jsem se na posteli a sledovala černovlasého boha. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že je tady se mnou. Zrovna se mnou. Milovala jsem ho, to ano. Miloval i on mě? Nebyl moc na slovíčkaření, ale žena to vycítí. Nemusí mi to věčně říkat, stačí malé náznaky. Sem tam lehký dotek rtů na šíji, když vařím, držení za ruce, když jdeme z města a to nemluvím o tulení pod společnou peřinou, když usínáme.
Loki domluvil a já čekala, co z něho vypadne.
"Co se stalo?" Loki položil mobil na postel a přejel si rukou obličej.
"Za půl hodiny pro nás přijede auto. Letíme na základnu k Furymu."
"Proč?" chtěla jsem vědět, "přece jsme nic neprovedli, nebo jo?"
"Nejde o nás, ale o Asgard," odhodil peřinu a vstal. Obdivovat jeho božské tělo jsem neměla čas. Vstala jsem také a automaticky začala stlát.
"Jak dlouho budeme pryč? Abych věděla, co sbalit."
"Sbal věci na několik týdnů. Vypadá to, že v Asgardu běsní válka, tak je možné, že se to protáhne."
Přikývla jsem a sledovala ho, když zašel do koupelny.
"Kterej kretén si může myslet, že napadnout Asgard je dobrej nápad?" hudrala jsem a vytahovala ze spod skříně dva kufry.
Laufey je mrtvý, Thanose jsme se taky zbavili, jak mi slíbil Loki, snad navždy. Tím moje vědomosti našich úhlavních nepřátel končí.
"Kdo může napadnout Asgard a uspět?" opřela jsem se o futra do koupelny. Loki se podíval do zrcadla.
"To nevím, Fury nebyl zrovna sdílný. Napadne mě pár světů, ale nečekal bych, že by to některý uskutečnil," osušil si tvář ručníkem a přešel ke mně. Vzal mě za boky a přitiskl k sobě. Políbila jsem ho na bradu a vymanila se, abych ho v koupelně vyměnila.
"Můžeš zatím udělat kafe, já proletím koupelnou a sbalím nejnutnější věci. Máme na to asi dvacet minut. Myslím, že dneska toho zažijeme ještě dost," tentokrát jsem se na něj v zrcadle dívala já.
"Zvládneme to," přislíbil mi a odešel směrem ke schodům do přízemí.
"Tak jako vše doteď," doplnila jsem ho. Stejně mi ale útroby sevřel strach.
 


Komentáře

1 Hellen=o) | E-mail | 7. března 2014 v 17:39 | Reagovat

Ahoj, Tvůj blog čtu již pár měsíců, ale jsem tedy spíše čtecí než komentující typ. Musím však nyní moc poděkovat za pokračování Zákona. Tuto povídku jsem si velmi oblíbila a Hranice možností vypadají snad ještě lépe. Alespoň prolog mne tedy dost navnadil :) Už se moc těším a třeba se i častěji ozvu. Slibovat to ale raději nebudu, znám se a upřímnost je na místě :D
Jen tak dál a spoustu spisovatelských múz, ať se všechny povídky rozšiřují se stejnou rychlostí jako dříve.

2 Allassa | Web | 7. března 2014 v 22:01 | Reagovat

[1]: Děkuji za sáhodlouhý první komentář a doufám, že se ti tady bude líbit i nadále.

3 Artemis | Web | 7. března 2014 v 23:05 | Reagovat

Jee chcem pokračovanie strašne sa mi to páči :-)

4 Electra | Web | 9. března 2014 v 19:38 | Reagovat

Teraz som dačítala zákon silnejšieho.
To pokračovanie je skvelé. Napadli Ásgard a chcú od Lokiho pomoc tý musia byť zúfalejší než Futy keď zostavil Avengers.

5 Lucik | Web | 13. března 2014 v 20:00 | Reagovat

Sem rada ze pokracujes dal.
Zakon silnejsiho me hodne bavil :)

6 Kitikara | 27. března 2014 v 22:00 | Reagovat

Ta tulící scéne byla kouzelná, tohle fakt na tvém stylu psaní miluju. Jinak jsem měla menší pauzu s fanfikcemi, jinak bych komentoval už dřív. A jinak díky za tvé super psaní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama