Hranice možností - 12. kapitola

28. června 2014 v 23:06 | Allassa |  2. Hranice možností
Hezký den,
začínat další příspěvek omluvou se mi skutečně nechce, velmi rychle se to ohraje, ale stejně. Omluvuju se. Chtěla jsem kapitolu přidat včera, ale nakonec jsem jela na mecheche do bývalé školy, kde jsem bydlela a s dědou se vrátila až po půl noci a byla ráda, že padnu do postele. V sedm hodin mě vzbudil výbuch, na druhé straně města vyletělo OP do vzduchu a mě to rozdrnčelo barákem. To víte, tuna dynamitu je tuna dynamitu.
A jak se mám? No, konečně po třech týdnech mám volnou neděli a od pondělí ranní. V práci mám tolik papírování, že nevím kam skočit, ale domů si to tahat skutečně nechci. Ale jinak to celkem jde.
Tak si hezy počtěte a já snad ještě dneska začnu psát další kapitolu, kterou sem dám zřejmě zase až za dva týdny. Pochybuji, že budu mít tolik energie na to, abych ji dříve dopsala. A proto... omlouvám se.


Vzbudila jsem se na to, že se mnou Freya třepala. Nijak jemně. Hlava mi třeštila a bylo mi na zvracení.

"Allasso!"

"Ještě chvilku se mnou třepej a neručím za to, co ze mě vyletí," chytila jsem se za hlavu. Další vjem, který mé tělo registrovalo, byla zima. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byli jsme zavřené v nějaké jeskyni s ledovými mřížemi. Ve svatebních šatech. Obě dvě.

"Co se to tady do pytle děje?"

"Využili oslav a unesli nás, to se děje. Jsi vždycky po probuzení tak natvrdlá?"

"Jenom když mě někdo nevybíravě posílá do limbu," odpověděla jsem a protočila očima. Rázem jsem zaúpěla, bolest hlavy se tím jedním pohybem vystupňovala. Kde jsou ty dny, kdy se ke mně chovala Freya skoro kamarádsky? Jo, dávno pryč, hned po tom, co si začala hlídat Lokiho. Žárlivka jedna…

"Říkal někdo něco o tom, proč nás unesli?" zjišťovala jsem.

"Kéž by. Mlčí jako sochy," Freya praštila rukou do mříží, "nesnáším, když jsem bezmocná!"

"No, to budeme dvě," vstala jsem a prohlídla si jeskyňku, ve které jsme byli. Nikde jsem nenašla nic, co by nám pomohlo se odtud dostat. Sedla jsem si zpátky na jakési provizorní lůžko z kožešiny a i přes bolest hlavy se snažila myslet. Freya procházela kolem mříží jak nervózní lvice v zoo a to mi na náladě moc nepřidávalo.

"Nemůžeš si sednout? Mám tendence vstát a chodit hore dolů s tebou." Věnovala mi krátký pohled a pochodovala dál. Povzdychla jsem si. Nemám to vůbec jednoduché. Ani trochu. A to jsem si myslela, že moje problémy všedních dní jsou strašné. Dokud jsem nezjistila, že svět Marvelu je skutečný a Fury ke mně nenastěhoval Lokiho. Dokonce jsem jednu chvíli přemýšlela nad tím, jestli by mi bez těchto vědomostí nebylo líp. Myslím, že v momentální situaci bylo.



Nevím, jak dlouho jsme mlčeli a čekali, ale po nějaké době přišli dva obři a dotykem ruky rozpustili kus mříží.

"Náš král vás chce vidět," promluvil jeden a vzal Freyu za paži.

"Pracky pryč, umím jít i sama!" vykroutila se mu a vyšla z cely. Nezbývalo mi nic jiného, než ji následovat. Za jeskyní se skrývali další dva obři, kteří se zařadili za nás. Jestli Freya přemýšlela aspoň z půlky tak jako já, věděla, že utíkat odtud nemá cenu. Ze zmrzlého Jotunheimu se stejně dostat nedalo. A ani nevím, jestli žije Heimdall, který by nám mohl otevřít Bifrost. Pokud by nám ho ovšem otevřel.



"Laufey má být mrtvý. Určitě to nebude Laufey, jenom někdo zneužívá jeho jména," dumala jsem, ale Freya mi neodpovídala. Došli jsme do kamenné budovy potáhnuté všudy přítomným ledem. Prošli jsme jí skoro celou, než jsme přišli k vyvýšenině v jedné z místností. Tam na ledovém křesle seděl obr. Víte, obr jako obr, všichni mi přišli stejní.

"To by mě zajímalo, jestli jim neumrznou prdele." Tentokrát se na mě Freya pohoršeně podívala. Alespoň nějaký úspěch.

"Která z vás dvou je Freya z Vanaheimu?" zahřímal obr. Okamžitě jsem ukázala prstem na moji společnici.

"Ona."

"Já," zvedla bradu bojovně jmenovaná, " a vy máte obrovský problém, když jste mě unesli. Ještě k tomu z vlastní svatby!"

"Tak zrovna tebe nepotřebujeme. Chceme tu malou. Tu Lokiho ženu," ukázal pro změnu obr na mě.

"Obávám se, že máš mylné informace, já jsem Lokiho manželka! Už celé dva dni," hádala se Freya.

"Zřejmě to teď není výhra v loterii," pokračovala jsem v samomluvě. No a pak mi to docvaklo.

"Jak jako tu malou? To jako mě?" ukázala jsem na svůj hrudník prstem. Freya se podívala z obra na mě a pak znovu na obra.

"Jak jako ji?"

"Měli jsme dohodu unést Lokiho ženu a zbavit se té druhé."

"Která z nás je ta druhá a která Lokiho žena? Ještě před pár dny bych to věděla, ale dneska to bude asi přehozené," pokrčila jsem rameny a dál se vesele třepala. Byla mi zima, to víte, stát v šatech na zmrzlé ploše ve zmrzlém pokoji není zrovna pohodlné.

"Kdo vám přikázal ji unést?" zajímala se Freya. Ano, měla pravdu, na tohle mě nenapadlo se zeptat.

"To vás nemusí zajímat, brzy se s ním setkáte," obr mávl rukou a dva jeho soukmenovci donesli pláště z kožešin, které po nás hodili, "to abyste neumrzli. Určitě vás zajímá, jak to, že žiju."

"Vskutku. Loki vás zabil, co si pamatuju," aspoň z filmu, který zřejmě pěkně přeháněl.

"Jak se ukázalo, můj syn je vše, jenom ne otcovrah."

"Takže víte, kdo je."

"Svoji krev poznám. Byl jsem skutečně velmi raněn, ale mí lidé mě donesli sem a trvalo dlouho, než jsem se vyléčil. Ale žiji," bouchl se do hrudi obr.

"Viditelně. Co chcete dělat s námi?" Freya mlčela, tak jsem se vyjednávání zhostila já.

"Počkáte zde na svůj osud. Teď když víme, kterou z vás potřebujeme, stačí jenom zjistit, co udělat s Freyou."

"Takže nemáte v popisu práce nás zabít?"

"A znepřátelit si Asgard a Vanaheim ještě víc? Ne, zabít vás skutečně nechceme. Jediné o co mi jde, jsou moji lidé a jejich bezpečnost."

"To jste si měl jako první rozmyslet, než jste nás sem unesli! Myslíte si, že můj otec a bratr nic neudělají? A to nemluvím o Lokim! Zničí tuto bohem zapomenutou a pustou planetu jako nic! Udělali jste velmi špatné rozhodnutí, Laufeyi, a postarám se o to, abyste si toho byl vědom," rozohnila se Freya a já přikyvovala. Vlastně, měla pravdu. Loki to takhle určitě nenechá. I když… měla jsem svoje podezření. Zahnala jsem ho, stejně tak, jako nás obři zahnali zpátky do jeskyně s mřížemi. Na zemi se objevilo víc kožešin a uprostřed hřál oheň. Aspoň nás nenechají umrznout, když už nic.


S Freyou jsem několik hodin nemluvila. Každá jsme si našli místo blízko ohně a zahrabané do kožešin jsme do něj hleděli a mlčeli. Neměli jsme si co říct. A na to, abych ji ubezpečovala, že vše bude v pořádku, jsem skutečně neměla sílu ani chuť. Válečnice tady byla ona a já doufala, že něco vymyslí. To, že jsem na neznámé planetě plné obrů, kteří se nade mnou tyčili jako Eiffelovka a je mi děsná zima, mi na náladě nepřidalo. Ano, bála jsem se. A ne málo. Taky jsem měla svoje podezření o tom, kdo tohle všechno spískal. Modlila jsem se, aby nebylo pravdivé, protože… pak by už byl úplný konec.

Víčka mi těžkla a já se lépe zavrtala do kožešin. Aniž bych Freye popřála dobrou noc, jsem usnula vyčerpáním a zimou. O tom, co bude dál, si s ní můžu promluvit, až se prospím a vyčistím hlavu. Třeba se do té doby dozvíme, kdo si najal Laufeye k tomu, aby mě unesl.
 


Komentáře

1 Iko | E-mail | Web | 29. června 2014 v 10:03 | Reagovat

Úžasná kapitola..! :) Těším se na další, snad ty dva týdny do další kapitoly utečou rychle.. :D

2 P. | 29. června 2014 v 20:29 | Reagovat

tahle povídka je prostě úžasná, už se nemůžu dočkat doby za 2 týdny :3 :D

3 Chane | Web | 29. června 2014 v 20:32 | Reagovat

Jéj skákala jsem radostí nad novou kapitolou a pak si jí i přečetla byla skvělá moc moc moc mě zajímá co se z toho vyvine. Těším se a moc

4 Veri | E-mail | Web | 30. června 2014 v 17:15 | Reagovat

Žůžo. Už se strašně těším, jak to bude dál :-D

5 Wolf | Web | 30. června 2014 v 20:15 | Reagovat

Jupí! Dohnala jsem to... :D Už jsem měla strach, že budeš na míle daleko přede mnou a naštěstí mi to zabralo jen jeden den. :D
Bože... bohové, to je perfektní. Miluji, když se postavy dostanou do řešitelných situací, hlavně když to znamená, že nemůžou být s tím, koho milují.
Allasy je mi líto. Ale měla jsem podezření hned, když jsi zmínila, že Laufey by měl být mrtvý. Loki je parchant, rozkošný parchant. :3
Je to nádhera, nemůžu se dočkat dalšího dílu. :)

6 Krystý | Web | 1. července 2014 v 21:27 | Reagovat

Těšm se na další kapitolku. Chudák Allassa, ale život nikdy není fér co? A u postav to platí dvojnásobně :D

7 Nessa Marlov | E-mail | Web | 4. července 2014 v 12:43 | Reagovat

Těším se moc na další kapitolu :) Chudák Allassa :/
Doufám, že ty dva týdny uběhnou rychle :)

8 Raven de Night | Web | 5. července 2014 v 15:28 | Reagovat

Ahoj, tenhle web jsem teprv začala sledovat, je super :) moc se těším na další díl! Jsi borec :D

9 Kitikara | 5. července 2014 v 17:18 | Reagovat

Piští radostí, tohle se mi líbí víc než ta předchozí, lepší akce než nucená svadba.

10 Kitikara | 6. července 2014 v 3:54 | Reagovat

Tak jako původně jsem neměla náladu to číst, ale pak jsem dala tuhle kapitolu, ještě pár předchozích a pak jsem si to dala celý pěkně od začátku a nemůžu si pomoct, takhle hromadně je to něco úžasnýho a doufám, že se to zamotá, ale pak i hezky rozmotá, já špatný konce moc nemusím. A tvoje hrdinka je fakt super, že se nedá. (snížená kvalita slov komentáře je způsobena čistě hodinou komentování)A prostě miluju tvoje psaní.

11 Phalandra | 8. července 2014 v 0:05 | Reagovat

Naprosto skvělé! Nemůžu se dočkat další kapitolky! :3
Sice opakuji názory ostatních, ale jo, Allassy je mi také líto.. :/
Je ale špatný, že se mi líbí víc kombinace Allassa+Frey než Allassa+Loki? :D
A to jsem vášnivá fanynka Lokiho ^.^

12 alice s. | 9. července 2014 v 13:01 | Reagovat

Ehm.Tak.
zase mi funguje net na mobilu, tak jsem si tohle přečetla. Mám jen jedno citoslovce:
Jéééééééééééééééééé!!!!!
Já tuhle povídku miluju!
Allassy, čili tebe, je mi děsně líto.
není mrtvý, jak se zdá, což znamená průšvih. A dost velkej.
Moc moc moc se mi to líbí, fakt boží.
Bohužel, obrázek pořád ještě nemám, oprava počítače trvá děsně dlouho a já si musím vystačit s noťasem z roku 2006, bez netu, takže můžu maximálně otevřít word a psát.
Jinak, mám otázku. Neví někdo, kolik má Ásgard měsíců? Jako těch na obloze?
Dík za odpověď, alice

13 Nechuťák Zboři | 11. července 2014 v 22:24 | Reagovat

Abych byla zcela upřímná, po prologu Zákona silnějšího jsem uvažovala, že si možná ještě pár řádků z 1. kapitoly prečtu a tím s títhle příběhem s Allasou a Lokim skončím. Ale kdybych to doopravdy udělala, připravila bych se o naprosto dokonale vymyšlenou a hlavně napsanou story. Po přelouskání té první kapitoly, jsem prostě potřebovala vědět, jak tohle celé skončí. A tak jsem Zákon silnějšího četla asi do půl druhé do rána a směle pak pokračovala u Hranic možností.
Zkrátka a dobře musím složit poklonu, že dokážeš tak skvěle a poutavě psát každou další kapitolu a taky, že tě to stále baví a nacházíš si čas na psaní a tím pádem i vlastné na nás (myslím, že nemluvím jenom za sebe), i když máš v práci takovej frmol... :-)
Už se strašně moc těším na další kapitolku a doufám, že konec bude až za hodně dlouho XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama