Hranice možností - 13.kapitola

11. července 2014 v 21:41 | Allassa |  2. Hranice možností
Hezký večer,
dočkali jste se! Jupí jou, nová kapitolka, včera nebo předevčírem dopsaná, je tady!
Chci jenom říct, že... ještě dvě tři kapitoly... a konec. Finito. Šlus. Ale už přemýšlím nad pokračováním.
A jak se mám? Po šesti dnech v práci mám dva dny volna. Týden sedím na expedici a další týden mě tam čeká. Úpřimně? Myslela jsem, že to bude horší. Domů sice chodím pozdějí, než bych chtěla, ale nejsem tak unavená, jak bývám. Aspoň nějaké plus.
Začala jsem koukat Sherlocka. Už jsem u prvního dílu třetí série a musím říct, že ten Benedict má sakra něco do sebe. Můj typ to úplně není, ale... vždy je tam nějaké ale. Myslím, že vlezu na fanfiction po dlouhé době a poohlédnu se po nějaké hezké povídce Sherlock/OC.
Já vám přeji hezký víkend a pro většinu z vás, co to tady čtou, hezké prázdniny. Máte je zaslouženě. Co já bych dala za to, jít zpátky do školy!

Po tom, co jsem se jakž takž prospala, jsem si vyslechla Freyu, která mi neřekla nic nového, jenom spílala uši obrům na stráži tím, co vše její otec a bratr, mimochodem můj manžel, jim udělají. Já přemýšlela nad úplně jinými věcmi. Proč mě unesli a k čemu mě kdo mohl chtít? Pomsta Lokimu? V jednu chvíli jsem podrážděně Freyu okřikla, nemohla jsem v tom hluku, co jí vycházel z tlamy, myslet. Byla ještě jedna možnost, ke které jsem se přikláněla, ale… bohové, snad není až tak šílený?
Zvedla jsem hlavu, když Freya zmlkla na dost dlouho na to, abych si toho všimla. Někdo rozmrazil mříže a čtyřčlenná stráž stála před naší celou.
"Náš král chce s vámi poobědvat."
"Vy tady máte normální jídlo? Žádná zmrzka nebo nanuk?" ujišťovala jsem se. Freya protočila očima a šla jako první. Já a stráže jsme šly za ní. Bez mých zbytečných poznámek.
Oběd byl dobrý, ale stihl vystydnout. Nějaké maso a něco, co připomínalo sušené řasy. Né, že bych je někdy jedla. Vlastně jo, nyní.
"Takže, Laufeyi," odkašlala jsem si, když jsem zaplnila žaludek, "řekněte mi, co s Freyou hodláte dělat?"
"Je hezké, že se zajímáš o mé dobro, Allasso, ale na tohle se umím zeptat i sama."
"Je mi jasné, že mě nepustí ani nevymění. Tak mě zajímá, co vymysleli s tebou. Tebe tady přece nechtějí," pokrčila jsem rameny.
Laufey se opřel dozadu, nohu přehodil přes opěrku na ruku a na koleno si položil loket.
"Princezna Freya bude propuštěna na velkou pláň. Tam si ji najdou její lidé, kteří tam od včerejška táboří."
"Takže ji nezabijete."
"To jsem nikdy neměl v úmyslu."
"Docela překvapivé," podotkla jsem.
"Taky nás považuješ za monstra, kterými se děsí malé děti? Ne vždy jsme byli krvežíznivý a bojovný národ."
"Já třeba nikdy nebyla nevinná," nehezky jsem se usmála, "ale zpátky k tomu propuštění. Říkal jste, že Vanaheimští jsou na Jotunheimu? Jak to, že vás ještě neroznesli na kopytech? S Asgardem si poradili jedna dvě."
"Na to je jednoduchá odpověď. Nevědí, kde jsme. Ani jejich přístroje na rozpoznání tepelné stopy jim nepomůžou."
"Protože vy sami o sobě jste chladní, tomu rozumím, ale jak to, že nenajdou nás dvě?"
"Jsme hluboko v jeskynním komplexu. Sem jejich přístroje nedosáhnou."
To mi jako vysvětlení stačilo.
"Kdy mě pustíte ven? A co se stane s Allassou?" zajímala se Freya.
"Brzy. Vlastně, můžu vás, princezničko, pustit hned. Allassa, ta tady s námi zůstane, dokud si ji nevyzvedne její nový pán."
"Přijde mi, že o mě mluvíte jako o něčím mazlíčkovi," spojila jsem ruce před sebou a položila si na ně hlavu.
"Pro toho, pro koho jsme tě vzali, to tak bude," Laufey se otočil ke strážným stojícím za námi, "odveďte ji do cely. Princezna Freya půjde se mnou a čestnou stráží na povrch."
S tím vstal a rukou naznačil Freye, aby ho následovala. Ta mě vzala za ruku a stiskla mi ji.
"Nemusím tě mít zrovna ráda, Allasso, ale věř, že tě tady jenom tak nenechám. Už kvůli Freyovi."
"Já vím," na víc jsem se nezmohla. Do očí mi vhrkly slzy, když nás odváděli, každou na jinou stranu.
"Já to sakra dobře vím."


Jak to nakonec s Freyou dopadlo? Dostala se živá k Freyovi a Lokimu? Já vůbec nevím. Uběhlo několik hodin, které jsem si krátila pobrukováním písniček a udržováním ohně. Taky jsem si na chvíli zdřímla. Pak jsem znovu koukala do ohně a mozkové závity se otáčely na maximum. Kdo? Proč? Nač? A hlavní otázka: Stálo mi to všechno za toto? Odpověď… ne, nechcete ji znát. Já sama ji nechci znát, raději. Nerada lituji věci, které se staly. A že jich v životě několik takových mám. Jak jsem řekla Laufeyovi, já nebyla nevinná. Ublížila jsem i lidem, které jsem milovala… a toho doteď neskutečně lituji. Pohladila jsem si prstem tetování na ruce. Lístek s žebrováním. Bohové, jak mě se stýská!


"Přesuneme se," oznámil mi při dalším setkání v jídelně, pokud se tak dá nazvat jeskyně, kde jsme jedli, Laufey.
"Kam?"
"To tě nemusí zajímat."
Usilovně jsem přemýšlela, s jakými světy Jotunheim sousedí a došla jsem… na nic. Zeměpis není moji silnou stránkou ani na Zemi. Né natož mezi devíti světy.
"Fajn. Takže hurá na Bahamy, ať je tam aspoň tepleji. Mám pocit, že mi umrznou všechny prsty, co mám."
A pak mě to napadlo.
"Co vím, tak ledoví obři neoplývají tak mocnou magií aby se přemisťovali ze světa na svět. Ani prostředky k tomu určené. Jak tedy plánujete přesun?" zařadila jsem se vedle Laufeye.
"Nedaleko máme portál. Takový průchod."
"Bude to bolet?"
Laufey se zasmál a neodpověděl. Vůbec se mi to nelíbilo.


Cesta trvala déle, než jsem čekala. A byla rozhodně mnohem zajímavější, než jsem si představovala. Jela jsem totiž na obrovském chlupatém zvířeti. Takový přerostlý jak křížený s mamutem, asi. Rozhodně jinačí, než ho stvořili v Thorovi na Zemi. Taky o mnohem méně nebezpečný, díky bohům. Mohla jsem být ve výšce kolem tří metrů, což i na mě bylo trochu vysoko. Jednotvárné houpání při jeho chůzi přímo vybízelo k tomu, abych zavřela oči a usnula. Ale držela jsem se, nechtěla jsem přijít o ten jejich slavný průchod. Proto mě docela zklamalo, když jsme prošli jakousi skulinou a chodbou, kde jsem musela slézt z chlupáče a jít po svých. A co bylo na konci? Otvor, kterým jsme prošli a ocitli se úplně v jiném světě. Především, byli jsme v lese. Neměla jsem čas se kochat okolím, protože jsme šli dál. Nebo lépe, poháněli mě, abych šla dál. Tak jsem šla. Bez protestů, kladla jednu nohu před druhou a prostě… šla.
"Jsme na místě."
Zvedla jsem hlavu a překvapeně zamrkala. Stáli jsme před dvoupodlažním domem, který se před námi objevil. Byl zde vykácený kus lesa a bylo vidět, že k tomu patří ještě kus za domem, nějaký pozemek či zahrada.
"A co teď?"
"Teď počkáme. Toto místo je chráněno mocnou bariérou," odpověděl mi Laufey a prstem přejel po vzduchu před sebou. Ten se zavlnil a zoranžověl tam, kde se ho dotkl.
"Jo tak," hledala jsem místo, kam bych si sedla, když se dveře na domě otevřeli a já se podívala. Strnula jsem a protáhla rty do úzkých čárek.
"Já to věděla! Já věděla, že je tady ta možnost, že jsi ten celý únos, tuhle frašku," rozhodila jsem rukama, "naplánoval ty. A podívejme se, jaké překvapení."
Přede mnou z domu vyšel Loki, ruce spojené za zády, na tváři samolibý úsměv.
"Vítej ve svém novém domově, lásko."
 


Komentáře

1 Hekate-Alice Decembri | Web | 11. července 2014 v 22:01 | Reagovat

Já to věděla!
A co jsem se načekala. Zhltnuto během tří minut. Dokonalá kapitola :)
mimochodem, stěhuju se na nový vlohy. Blogspot mě totiž vážně štve.

2 Hekate | Web | 11. července 2014 v 22:03 | Reagovat

*Na nový blog

3 Nechuťák Zboři | 11. července 2014 v 22:38 | Reagovat

Naprosto dokonalé :-D já jsem tušila, že s tím bude mít co dočinění Loki, ale že až tak :-P

4 Kitikara | 12. července 2014 v 14:06 | Reagovat

Pěkný. Tohle byl velice podařený plán, jen by mě zajímalo jestli něco docvakne Freye.

5 Iko | E-mail | Web | 12. července 2014 v 15:53 | Reagovat

To snad není možný- ten Loki je ale parchant. :-D Ta poslední věta je geniální a úplně si umím Lokiho představit, jak to říká.. :D Jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat.. :-)

6 Nessa Marlov | E-mail | Web | 12. července 2014 v 22:05 | Reagovat

Loki, ty parchante! :O Jsem moc zvědavá na pokračování :) Pěkné :)

7 Kenderyn | 13. července 2014 v 4:14 | Reagovat

Úžasné, četla jsem jedním dechem! :) Nemůžu se dočkat pokračování! :-O
Neviděla jsi cosplay Lokiho na letošním Festivalu Fantazie?

8 Allassa | 13. července 2014 v 10:53 | Reagovat

Kenderyn: nechodím na festival fantazie, na takové akce už několik let bohužel nemám čas.

9 Kitikara | 13. července 2014 v 11:34 | Reagovat

[7]: Nemáš fotku? (tluče hlavou do zdi) Já jsem nebyla schopná se na něj ani pořádně podívat, protože by se mi mozkové funkce omezili akorát na fangrilské pištění a jak mě tam víc lidí zná, tak jsem nějak nechtěla být takhle viděna.

10 P. | 13. července 2014 v 13:52 | Reagovat

Krásná kapitola a já to věděla. že to bude on! Jen mě zajímá jak to bude s Freyou, Freyem a celou tou cházkou.:)

11 Chane | Web | 13. července 2014 v 21:53 | Reagovat

Božínku tak to bylo super, umíš skvěle psát a já tvoje povídky miluju hrozně se těším na další kapitolu.

12 Kenderyn | 15. července 2014 v 1:55 | Reagovat

Fotku jsem zkoušela přidat z facebooku, ale chytilo jí to do spamu. Jinak jsem ve fázi průzkumu :D.
A psala jsem i jestli to není škoda Allasso, jsi velice talentovaná :).

13 Veri | 18. července 2014 v 1:55 | Reagovat

Myslím, že to, kdo za tím stojí jsme věděly všechny, nejen ona :-D
A těším se na pokračování...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama