Hranice možností - 14.kapitola

18. července 2014 v 7:00 | Allassa |  2. Hranice možností
Pěkný den!
Tento příspěvek je přednastavený, to abych na vás nezapomněla. Mám pátek celkem nabitý a nevím, kdy se dostanu z práce a od báby s dědou domů. Takže to píšu ve čtvrtek večer. A koukám na druhou epizodu třetí řady Sherlocka. Třískám se do hlavy, že jsem se na ten seriál nepodívala dřív. Vždyť je perfektní! Už aby byla další řada.
Jo a musím se podívat na Tomovu adaptaci Jindřicha IV. a V. Mám to sehnané s titulkami, když to dávali v telce, tak jsem to prošvihla.
No a jinak? V práci budu mít děsný frmol, nastanou zase další přesčasy. Ale nebojte, další kapitola bude příští pátek, je totiž už napsaná. S tou další to ještě nevím jak dopadne, ale měla by být předposlední nebo poslední. A ještě sesmolím nějak epilog a můžu se pustit do pokračování. Novinka pro vás, nebude se týkat Lokiho.
A taky mám prosbu... znáte nějaké blogy s povídkami o Sherlockovi? Nejlépe s OC postavou ženského rodu, já ty slashe nějak moc nemusím. A jsem neschopná něco najít. Napište mi adresy do komentářů. Děkuji.
Nebudu vás déle zdržovat, směle do čtení.

"Loki, splnili jsme svoji část dohody," ozval se Laufey, "teď je to na tobě."
Na zádech jsem ucítila jeho ruku, jak mě popostrčila dopředu. Proklopýtala jsem bariérou a otočila se, ale pětice mrazivých obrů už byla na odchodu.
"Ani nevíš, jak rád tě vidím."
Podívala jsem se na muže ve dveřích a zatnula pěsti.
"Ty ses dočista zbláznil, Loki! Paktuješ se za zády Vanaheimu i Asgardu s Jotunheimem, který si necelé dva roky dozadu chtěl zničit!"
"Ne, tak to nebylo. Ten váš film, ten to hodně zkreslil. Nikdy jsem nechtěl Jotunheim zničit. Ale odbočujeme," roztáhl ruce, "jak se ti tady líbí?"
"Hezký. Kde jsem?"
"To tě nemusí zajímat. Jsi rozhodně daleko od Freye a Asgardu."
"Loki, tohle bláznovství musí skončit. Nemůžeš mě tady držet. Bude otázkou času, kdy mě tady někdo najde."
Na jednu stranu jsem ho chápala. Asi jsem taky částečný psychopat. Stoupla jsem si k němu a přejela mu po straně obličeje a nechala ruku spadnout dolů, kde ji zachytil a přitiskl si mé prsty ke rtům. Vše s upřeným pohledem do mých očí.
"Nenajdou tě, protože nevědí kde hledat. A Laufey? Ten si cení život svých lidí natolik, aby nikomu nic neřekl."
"Co jsi mu u všech bohů slíbil, že tě vlastní otec poslouchá jako dobře vycvičený pes?"
"To, co nemohl odmítnout. Pojď, ukážu ti vnitřek. Máš celý dům k dispozici, dokonce se služebnou."
"Cožeto?" Už mi to začalo v hlavě šrotovat.
"Ovšem, pokud přemýšlíš, že ti pomůže se odsud dostat, je němá. A psát taky neumí, aspoň ne v jazyku, kterému bys rozuměla."
"A je ti naprosto loajální. Jak si ji ale zavolám, když je hluchá?"
"Němá. Allasso, jak tě znám, raději si věci uděláš sama, než aby ses nechala obskakovat," vyšli jsme do patra, "náš pokoj, líbí se ti?"
Vešla jsem do místnosti s obrovskou postelí se zelenými pokrývkami a černými nebesy nad ní. Obložení ze dřeva. Dvoje další dveře. Jedny budou koupelna, druhé šatník. Krb na jedné straně s dvěma křesly a knihovnou. A kožešiny na zemi. Miluji krby s kožešinami na zemi!
"Počkej, náš pokoj?"
"Samozřejmě. Tohle všechno je naše. Tvé a mé," objal mě zezadu kolem pasu a přitiskl se.
"Počkej, počkej," snažila jsem se od něj vymanit a ucouvla jsem k posteli, "co s Freyou a Freyem? Ještě pořád jsi manžel a já manželka někoho jiného."
"Nikdo neví, kde jsi. Nikdo taky nebude vědět, kam chodím. Jsme spolu před nimi v bezpečí. Samozřejmě se nemůžu jenom tak vytratit na dlouhý časový úsek, jako manžel Freyi, následnice trůnu, budu mít hodně jiných povinností, ale budu tady s tebou co nejvíc."
On to snad myslí vážně! V hlavě se mi rozezněli alarmy. Tohle nemůže dopadnout dobře.
"Laufey měl pravdu."
"V čem? Pobav mě," znovu si dal ruce za záda a sledoval mě s lehkým úsměvem. Jestli jsem si kdy myslela, jak není šílený, dneska mi to dokazoval na sto procent.
"Jsem tvůj domácí mazlíček. Tvoje hračka, ke které se uchýlíš, když tě Freya nebude při sobě potřebovat."
"Já bych to takhle nekonkretizoval. Allasso, proč to prostě nemůžeš přijmout jako fakt? Ty a já jsme pořád spolu! O tom nám přece šlo."
"Do té doby, než nás provdali, ano. Jenomže Loki, tohle nás může stát všechno! Postavení, svobodu a život! Netrestáte náhodou cizoložství smrtí, mimochodem?"
"Tak přízemní nejsme. Měla by ses uklidnit, drahá. Uvidíš, nakonec se ti tady bude líbit," šel ke dveřím a ještě ve futrech se otočil, "já zatím pomůžu tvému manželovi s pátráním po jeho ztracené ženušce. Jeden by nevěřil, jaký si k tobě za posledních pár dní vytvořil vztah."
A odešel. Prostě mě nechal stát uprostřed místnosti s otevřenou pusou. Tohle nedopadne dobře. Ani pro jednoho z nás.


Uběhlo několik dní. Lokiho nikde. Služka byla starší žena, která mi vařila, stlala a uklízela dům. Nemluvila, měla vyříznutý jazyk. Jak daleko může Lokiho krutost zajít? Hodně daleko.
Probudila jsem se a ocitla se zoči voči Lokimu. Ležel vedle mě a hladil mě po tváři. Ospale jsem zamrkala a protřela si oči.
"Co tady děláš?"
"Čekám. Jsi tak krásná, když jsi jako já. Nesmrtelná," naklonil se a chtěl mě políbit. Automaticky jsem se odtáhla a posadila. Loki se zatvářil nespokojeně a vstal.
"Ještě pořád se držíš toho, že jsi Freyova žena a ne moje. Nelíbí se mi to!" bouchl pěstí do nočního stolku. Nadskočila jsem a přitiskla si ruku k hrudi.
"Měla bych se asi omluvit, ale… ne, neomluvím se. Vím, že zrovna já mám co vykládat o věrnosti, jenomže…"
"Ty mě miluješ, Allasso."
"Jsi si tím skutečně tak jist?"
"Milovala jsi mě dřív, než mě k tobě Fury dovedl!"
"Tebe nebo Toma Hiddlestona, který tě hraje?" Pouštěla jsem se na nebezpečně šikmou plochu.
"Začínám s tebou ztrácet trpělivost," natáhl se po mně a dopadlo to tak, že já ležela na zádech a on na mě, "proč se mi odpíráš? Kde se stala chyba?"
"Já nevím Loki. Že by to bylo tím, kdy ses stal nenapravitelným parchantem?"
"Tomu sama nevěříš, drahá."
"U všech bohů, Loki, pusť mě," zazmítala jsem se pod ním, ale on jenom zavrátil hlavu a zasmál se.
"Allasso, i když teď patříš mezi Vaniry, stejně si tou Allassou z Midgardu. Mojí Allassou. Malou bojovnicí, která se za mě stavěla v každém problému."
"Obávám se, že minulost nezměním, Loki. Ale to, co vyvádíš teď, to se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Chci zpátky k Freyovi. On se mnou jednal aspoň s respektem!" vmetla jsem mu do tváře. To jsem asi neměla dělat. Jeho sevření na mých zápěstích zesílilo a v očích se mu nebezpečně blýskalo. Zřejmě jsem to solidně přepískla.
"Takže takhle to je. Vyměnila jsi mě za Vanaheimského prince. Kdo by taky chtěl trávit zbytek života s mrazivým obrem! Ještě mi řekni, že toho náfuku miluješ. Ne, neodpovídej mi, vidím tvou odpověď ve tvých očích. Allasso, jak hluboko jen můžeš klesnout?" zasyčel mi do tváře.
"Tak to není."
"Lžeš. Lžeš bohu lží a myslíš, že to nepoznám? Jsi obyčejná děvka, která čeká na něco lepšího, než má. Nejsi nic jiného."
"Zato ty jsi v naprostém pořádku, že. Pokud se pamatuji, z nás dvou jsem to byla já, kdo se svatbami celou dobu nesouhlasil! U tebe je to samozřejmě v pořádku, že sis vzal Freyu, že ano? Jak hluboká je pak tvá láska ke mně, Loki? Proč mám pocit, že jsem pro tebe byla jenom chvilkovou hračkou? Někým, kdo tě pořád tahal z problémů? Kdo ti zachránil život, když tě Thanos uvěznil? Nedělala jsem to pro sebe, ty arogantní parchante, ale pro tebe! Protože mi na tobě záleželo a milovala jsem tě! Ale ne, ty to musíš vždycky pokazit! Pokud jsem se kdy zakoukala do Freye, mohl sis za to sám! Nemiluji ho, tak jak jsem milovala tebe, jak tě možná někde ve skrytu duše pořád miluji. Za poslední měsíc jsi mě ale ujistil v tom, že to nejsi ty. Nejsi ten Loki, do kterého jsem se zamilovala. Jsi někdo mnohem vypočítavější a chladnější, někdo, koho vůbec neznám a nechci znát!"
Tak a bylo to venku. Držela jsem to v sobě, ale muselo to na povrch. Vytrysklo to z mých úst, ať jsem chtěla, či ne. Mělo to svůj účinek, Loki mě pustil a odtáhl se. Posadila jsem se a opřela se o čelo postele. Kolena jsem si přitiskla k hrudi a po lících mi stékaly slzy.
"Takhle jsem to nechtěl," Loki vypadal bezradně. Zavrtěla jsem hlavou.
"Ani já ne, Loki. Ale stalo se. Nemůžu s tebou být, ne po tomto všem, co jsi udělal. Odejdi. Prosím."
"Allasso, my dva…"
"Řekla jsem, odejdi, Loki. Nechci víc slyšet. Ne od tebe. Vrať se na Asgard a dál intrikuj. Chci být sama. Tak odejdi."
Když jsem vzhlédla, byl už pryč. Zatnula jsem pěsti do přikrývek a vztekle zařvala. Takhle jsem to nechtěla. Skutečně ne.
 


Komentáře

1 Kitikara | 18. července 2014 v 7:52 | Reagovat

Wow, to je teda něco. Tvoje hrdinka roste a rozhodně to není žádná roztomilá dáma v nesnázích a to se mi dost líbí. Na pokračování se těším a doufám, že se dostane zpět k Freyovi.

2 Hekate | 18. července 2014 v 13:12 | Reagovat

Boží!
Tahle kapitola je teda vážně něco. Allassa se rozhodně umí bránit, ne že né.
Ale stejně bych jí nakonec radši viděla s Lokim. Bohužel se bojím, že tuším jak to dopadne.... No nic.
A budu mít další depku z konce povídky!  Bože,  proč mi to všichni děláte?

3 Veri | E-mail | Web | 18. července 2014 v 14:46 | Reagovat

Super kapitola! :-D
Allassa mu to pěkně vmetla do obličeje... a on si to zasloužil...
Takže se rozhodně těším, jak to bude dál :-D

4 Chane | Web | 18. července 2014 v 20:40 | Reagovat

No páni tak to bylo vážně něco Allassa mu to pěkně vyjasnila, ale nedivím se jí :)
Jo a k tomu Sherlockovi sice nepíšu ff přímo na Sherlocka ale na jeho herce tak nevím zda by se ti to zamlouvalo ale můžeš to zkusit v srpnu už budu mít na blogu nejaké ty kapitoly :)

5 Niky | 19. července 2014 v 14:03 | Reagovat

Na tenhle příběh jsem narazila asi před měsícem ,ale až dnes jsem se dokopala k přečtení :D. A za dvě hodiny přečtené všechny dosavadní kapitoly. Vážně mě to zaujalo a Loki si to zasloužil. Allassa je vážně hodně bojovná. Prostě skvělé líbí se mi jak děj tak hlavní hrdinka :D. Prostě skvělé.

6 Symy | Web | 21. července 2014 v 22:42 | Reagovat

Tak.. a má to :D
Tohle si Loki opravdu zasloužil :)
Snad to dobře dopadne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama