Hranice možností - 15.kapitola

25. července 2014 v 10:12 | Allassa |  2. Hranice možností
Hezký letní a sluneční den všem!
Miluji slunečné dny. Fakt, jsem letní dítě. Má nálada a psychické rozpoližení ve slunci jenom roste do kladných hodnot. Pokud mě teda někdo nenaštve. Včera se to dokonale povedlo jednomu Polákovi u nás v práci. Pak mě bolela hlava a nemohla jsem usnout dřív než o půl druhé dneska ráno. Ne, neštvěte Allassu, nedělá jí to dobře.
Jo, na další kapitolku si počkáte, příští pátek hned po práci odjíždím na dovolenou. Kapitolku sem dám, jakmile se dostanu k internetu a vzpomenu si.
Tak hezky čtětě, tady ta je předposlední.

Ven z pokoje jsem vyšla na druhý den ráno. Lokiho nikde, asi si vzal moje slova k srdci a zmizel zpátky do paláce v Asgardu. Taky dobře. Mohla jsem jasně myslet a mojí hlavní prioritou bylo dostat se odsud. A to co nejrychleji.
Sešla jsem schody do přízemí a zamířila do jídelny. Nejdřív se najím a pak uvidím, jak pevná je bariéra kolem domu. Zároveň jsem prozkoumala vnitřek své hlavy. Lokiho jsem nikde necítila, což samo o sobě bylo zvláštní. Všimla jsem si toho až teď, ale jak dlouho tam to pouto nebylo? Nevím. Ale upřímně, byla jsem ráda, že tam není. Musím pohřbít všechno to, co jsem k Lokimu kdy cítila a tohle mi to o dost zjednoduší. Je mi jasné, že již nikdy nebude můj život takový, jaký býval, ale chci se vrátit k tolika normálu, v kolik to bude možné.

Bariéra držela skutečně pevně. Tudy se ven nedostanu. Byla jsem akorát tak popálená a odřená. Pila jsem víno a nechávala služku mi přikládat obklady na spálené paže. Sykala jsem bolestí. Toto moje nové tělo toho vydrželo hodně a podle toho, co mi říkala Freya, bude se i lépe hojit. Být skoro bohyní má svoje výhody. Okamžitě mě napadl pravý opak. Jak budu žít, až všichni ti, které znám zemřou. Každá sranda něco stojí.
"Děkuji, to bude stačit. Donesla byste mi něco na jídlo? Pak se okoupu a půjdu spát. To je vše, pak můžete jít," oslovila jsem ženu, které jméno jsem pořád neznala. Přikývla, sbalila misku s vodou a plátny, uklonila se a odešla. Zamyšleně jsem kroužila vínem ve sklenici a sledovala stěnu naproti sobě. Loki sem musí nějak přicházet. Stejně tak musí služka nějak zásobovat kuchyni. Otázka je, jak. Povzdychla jsem si a napila se. Nic nebylo jednoduché. Ani trochu.

Služka procházela bariérou o několik dní později a já ji sledovala z okna. Prostě natáhla ruku a bariéra na chvíli zmizela. Musí mít něco na ruce, nějaké zařízení či magický šperk, kterým průchod ovládá. Nebo je magicky nadaná. Tak či tak, ani jedno nemám. Jsem vnímavá na magii, to jsme zjistili hned v začátcích s Lokim, ale nevládnu jí. Dívala jsem se ven, slunce svítilo a zalévalo les kolem domu krásnou září. Myslela jsem na to, co se děje jinde. Loki je mistr klamu a má pravdu v tom, že mě tady nikdo nenajde. I když, od poslední naší hádky se tady neukázal. Taky dobře. Jenom by mě z něho rozbolela hlava a došlo by k další hádce. Miluji ho, ať je to sebevětší bastard. Jenomže měl pravdu i v tom, že něco cítím i k Freyovi. Frey je krásný muž, chytrý a mocný. Jenomže… Loki je Loki. Má pravdu v tom, že ho miluji déle, než ho znám osobně. Loki Toma Hiddlestona je taky pěkný parchant, ale na originál nemá ani zdaleka. Otočila jsem se a zadívala se na pokoj, který měl být náš. Skutečně si to Loki maloval tak růžově? Přece nemůže být tak naivní, za tu dobu, kterou jsme strávili spolu, mě musel trochu poznat. Ano, zrovna já bych neměla o věrnosti co vykládat, tahala jsem se rok se dvěma kluky, jenomže to jsem byla mlaďounká a hloupoučká. Teď už jsem jenom hloupoučká. A taky si myslím, že když dva lidi vstoupí do svazku, nemá se porušit. Ne, že bych v něm byla dobrovolně. No, v posteli jsem s ním dobrovolně byla. Někde se stala chyba. Proč mám pocit, že celý můj život je chyba? Aspoň poslední rok a něco. Odstoupila jsem od okna a vyšla z pokoje. Venku je krásně, proč trčet vevnitř. Seběhla jsem schody a vyšla ven na dvůr. Sedla jsem si na lavičku u fontánky a zavřela oči. Sama se odsud nedostanu a služka mi nepomůže. Lokiho neobměkčím a Frey mě nenajde. Další, kdo ví, kde jsem, jsou Jotunové. Těm ale nemám co nabídnout, aby mi pomohli. Loki to má všechno pod palcem. Je vždy o několik kroků napřed a já nejsem tak chytrá, abych se z toho dostala sama. Nastavila jsem tvář slunci a zavřela oči. Nějak to vždycky dopadlo, tak to nějak dopadne i teď.

Uplynuli měsíce od Lokiho poslední návštěvy. Samota mi docela brutálně lezla na mozek. Už jsem se neusmívala, neměla jsem proč. Krom občasného děkuji, které jsem řekla služce, jsem vůbec nemluvila. Ani sama se sebou, což bývalo mým zvykem od malička. Dni jsem trávila na dvorku na lavičce nebo na trávě ve stínu stromů. Opálila jsem se dohněda. Jenom málokrát bylo ošklivé počasí, které jsem trávila v posteli nebo v křesle s knihou. Loki mi nějakým záhadným způsobem sehnal knihy, které mě bavili. Některé dokonce v češtině. Moje angličtina se s jeho příchodem do mého života zlepšila na skvělou úroveň. Nebo jste si fakt mysleli, že Avengeři a Fury umí česky?
Z úvah o ničem mě vyrušil stín, který na mě padl. Otevřela jsem oči a podívala se na jeho zdroj. Dívala jsem se na Lokiho v plné polní, který stál vedle deky a díval se na mě. Mlčeli jsme. Nevěděla jsem, jak ho po takovém čase oslovit. Ahoj mi přišlo takové… nijaké. Nepatřičné. Prohlédla jsem si ho od bot až k helmě. Vypadal dobře. On vypadá pořád dobře. Vlasy mu poporostly, spadaly na ramena jako černý vodopád.
"Freya je těhotná," přerušil ticho mezi námi. Čekala jsem cokoliv. Skutečně. Ale tohle ne. Postavila jsem se a uhladila si sukni. Nemohla jsem se na něho podívat. Nemohla. Oběhla jsem ho a zmizela v domě. Zastavila jsem se až mezi dveřmi v pokoji a opřela se o zárubeň. V očích mě pálili slzy a v krku mi vyschlo.
"Allasso," ozval se za mnou jeho hlas, ale já natáhla ruku a zastavila ho na délku paže ode mě.
"Čtyři měsíce, čtyři měsíce jsem tady zavřená v izolaci a ty mi neumíš říct nic jiného, než že je tvoje žena těhotná. Čekáš, že ti pogratuluji? Tak tedy gratuluji! Seš pašák, Loki, skutečně."
"Neplánoval jsem to. Nechtěl jsem to. Ale stalo se a já na tom nic nezměním."
"Jak bys to taky mohl změnit. Loki, řekni mi, proč mě tady necháváš? Proč jsem tady zavřená jak pták v kleci, když ty vedeš spokojený život jinde? Už do tvého života nepatřím a po této novině ani patřit nechci."
"Myslel jsem na tebe každý den. Každou noc."
"Takže jsi vlastně spal v mysli se mnou a přitom udělal dítě Freye. Pokud tě to potěší, myslela jsem na tebe taky. Přemýšlela jsem, jestli tě mám uškrtit, až přijdeš, nebo to nechat tak. Jak vidíš, moje sebeovládání je skutečně skvělé. Ještě pořád žiješ," otočila jsem se na něho a teatrálně rozhodila rukama.
Mávl rukou a nechal brnění zmizet.
"Chci si promluvit. Půjdeš se mnou dolů?"
"Zbývá mi něco jiného?"
"Asi ne."
Následovala jsem ho do jídelny. Loki u služky objednal oběd a sedl si do čela stolu. Já si sedla na druhý konec, ruce jsem spojila v klíně a čekala.
"Jotunové byli poraženi Vanaheimem."
"Jelikož jsem pořád tady, tvé malé tajemství o tomto domě se k Freyovi nedoneslo. Jinak bych už tady neseděla, že."
"Frey si myslí, že jsi mrtvá."
"Což skoro prakticky jsem, děkuji."
"Byl jsem tady častěji, než dneska." Povytáhla jsem obočí.
"Že ses neukázal."
"Jsi na mě pořád nazlobená. Proč tě víc dráždit mou přítomností?"
"A co jsi čekal? Že ti skočím do náruče a vše odpustím?" odfrkla jsem.
"Minimálně jsem v to doufal. Že to bude takové, jako dřív. Ze začátku jsi ze spánku volala mé jméno. Teď už nevoláš nikoho."
"Ty ses promenádoval po pokoji, když jsem spala?"
"Říkal jsem ti, že jsi moje. Držel jsem nad tebou stráž, když jsi byla nejzranitelnější. Pořád mi na tobě záleží."
"Nelži mi tady, Loki."
Služebná donesla dva talíře, jeden postavila před Lokiho a druhý přede mě. Poděkovala jsem a požádala ji, aby odešla.
"Já ti nelžu. Nevím, proč to tak je, Allasso, ale já k tobě pořád něco cítím. A to mě zraňuje."
"Takže jsi mě přišel zabít, aby ses zbavil slabosti?" napíchla jsem salát na vidličku, ale na Lokiho jsem se v tu chvíli nedívala.
"Nemysli hned na nejhorší."
"Promiň, ale tak trochu tě znám. A ty si nedovolíš žádnou slabinu."
"V tom máš pravdu. Jenomže se několik věcí změnilo. Freya se brzy stane královnou a já králem Vanaheimu."
"Jupí, dostaneš trůn, po kterém tak toužíš. Proč jsi teda tady? Když se mě nechceš zbavit?"
"Přišel jsem tě pustit, Allasso. Zbavím se tě, protože tě vrátím zpátky Freyovi."
Přestala jsem lovit bramboru na talíři a vzhlédla. Překvapení jsem hrát nemusela.
"A co tvé city ke mně a ty řeči o tom, že mě nebude mít nikdo jiný?"
"Situace se několikrát změnila. Já budu král na Vanaheimu. Budu otec Freyiných dětí. Je načase, abych některé věci ze svého života nechal jít."
"Budeš milosrdný. To se k tobě vůbec nehodí. Čekám nějaké ale. Něco, co tu krásnou idylu pokazí."
"Ano, máš pravdu. Musím se pojistit, abys nikomu neřekla, kde jsi poslední měsíce byla a kdo to způsobil," utřel si ubrouskem rty a vstal. Přecházel ke mně s rozhodným výrazem ve tváři. Položila jsem příbor a odsunula se, abych se mu vyhnula. Na rameni mi přistála jeho ruka, která mě udržela v sedu.
"Co chceš dělat, Loki?"
"Nebude to bolet. Jenom ti vymažu poslední měsíce vzpomínek," položil mi druhou ruku na hlavu a něco zamumlal, "musím se přece chránit. Až se vzbudíš, bude všechno v pořádku."
"Loki, já nikomu nic neřeknu, přísahám, nech mě," snažila jsem se vykroutit, ale držel pevně.
"Je mi to líto, Allasso, ale nevěřím ti."
Znovu něco zamumlal a já se propadla do temnoty rychleji, než bych napočítala do tří.
 


Komentáře

1 Hekate | Web | 25. července 2014 v 10:29 | Reagovat

Tak kdybych nevěděla, že tohle je "jenom" povídka a kdybych Lokiho nezbožňovala, tak bych si ho z toho mobilu vytáhla a vrazila mu několik facek. A pak zpátky za Ally a odprosit. Třeba prosit až na věky věků. Pitomec...

2 Chane | Web | 25. července 2014 v 10:31 | Reagovat

Hmm mám z toho takové rozpolcené pocity je to pěkně napsané ale jsem z toho taková trochu smutná moc mě zajímá jak to ukončíš :)

3 Veri | E-mail | Web | 25. července 2014 v 13:39 | Reagovat

Skvělá kapitola - myšleno, že je skvěle napsaná :D
A Loki zas ukazuje, jakej pablb dokáže být :D

4 Wolf | Web | 29. července 2014 v 23:17 | Reagovat

Mám z tvé povídky deprese... opravdu. Loki je tu takový parchant, žádný happy end v dohledu a ještě taková patová situace.
Dobře, s těmi happy endy mlčím.
Jsi geniální a asi si to fakt moc beru... :D Hrůza, Loki je Loki, ale hrozně mě štve, že je občas Loki. :D
Jo a mimochodem chystám se na Hellichovu, obor Polygrafie přímo pod Petřínem. Ta holka měla červené vlasy a tričko Loki'D a vzadu I do what I want. :D Nevím, ale někdo vnesl návrh, že by jsi to mohla být ty už před dlouhou dobou a mě to tak dlouho hlodalo, že jsem se nezeptala. :D

5 Allass | 31. července 2014 v 21:00 | Reagovat

Wolf:To já zase žeru tvoje povídky, moc se mi líbí! A já to určitě nebyla, já chodila na Švehlovku do Prostějova a v Brně na Mendlovu zemědělskou a lesnickou univerzitu. :) A červené vlasy už taky nemám a triko s Lokim taky ne, jenom zelené s Tomem Hiddlestonem :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama