Hranice možností - 16.kapitola

1. srpna 2014 v 8:00 | Allassa |  2. Hranice možností
Tak, pěkný den!
Dnešní kapitola je přednastavená, stejně tak, jako ta další.
Já jedu pápá na Slovensko za rodinou na dovolenou, takže tady nezlobte! Internet prvních pár dní mít nebudu, pak jedu ke kámošce, tak tam snad se připojím a pak jedeme kempovat a to bude zase bez netu.
Jinak mám v práci hodně práce, kterou nechám rozdělanou, než odjedu. Tyhle situace zoufale nenávidím, mám ráda ukončené věci. Nedá se říct o mých povídkách, z těch mám ukončených jenom pár.
Tak si v klidu počtěte kapitolu. A za ten konec se omlouvám, ale myslím, že jste to mohli čekat. Mám ale s Allassou své další, vlastní plány a nová povídka je už rozepsaná.

Probouzela jsem se zvolna, nejdřív jsem uslyšela nějaké hlasy, pak jsem znovu upadla do spánku. Když jsem nabyla úplné vědomí, věděla jsem, že je v místnosti několik lidí. Otevřela jsem oči a rozhlédla se.
Frey seděl vedle postele a Tony se opíral o stěnu vedle něho. Thor stál ve dveřích, zřejmě teď přišel.
"Co se stalo?" v hlavě jsem měla jak vymeteno, "kde to jsem?"
"Našli jsme tě hluboko v jeskyních Jotunheimu. Málem jsi umrzla," oznámil mi Tony.
"Jsi na ošetřovně v Asgardu. Už jsi v bezpečí," pohladil mě po ruce Frey, "víš, jak ses tam dostala?"
"Nemůžu si nic vybavit," zavrtěla jsem hlavou.
"To nevadí, hlavní je, že jsi v pořádku. Půjdu říct ostatním, že jsi vzhůru," mrkl na mě Stark a odešel.
"Pomoz mi se posadit," vyzvala jsem Freye a ten mi pomohl. Urovnala jsem si přikrývku a podívala se na boha hromu a blesku ve dveřích. Vypadal poněkud zmateně.
"Co se stalo, Thore?"
"Hledali jsme tě všude, dlouhé měsíce. Pak se najednou objevíš, z ničeho nic tam, kde jsme hledali několikrát. Nic si nepamatuješ. Jsem jediný, komu to přijde divné?"
"Nerozumím," nechápala jsem.
"Někdo chtěl, abychom tě našli. Ale proč?"
"Thore, buďme rádi za to, že je zpátky. Víc nepotřebujeme vědět. Já sám mám plno otázek, které zůstanou nezodpověděné. Slyšel jsi Friggu, když ji ošetřovala. Někdo si pohrál s její myslí a to důkladně," vložil se do toho Frey, "nech to plavat."
Pořád jsem ničemu nerozuměla.
"Asi si na chvíli ještě lehnu," prohlásila jsem a sesunula se do lehu. Bylo toho na mě najednou nějak moc.
"Klidně spi, budeme tady," Frey mi stiskl ruku a políbil mě na čelo. Vypadalo to tak přirozeně, tak proč mám pocit, že by tohle měl dělat někdo jiný?

"Loki."
"Ten je na Vanaheimu s Freyou, ten to určitě nebyl."
"Nemyslím to tak. Proč tady není?"
Frey se ošil. Skutečně se ošil a najednou nevěděla, kam s očima. Ruce spojil na přikrývce mojí postele a nervozita z něj přímo čpěla.
"Co se stalo? Proč mi to nechceš říct?" začala jsem panikařit. Něco není v pořádku.
"Loki bude otcem," objevil se ve dveřích Tony a Frey po něm blýskl pohledem.
"Ale já nejsem těhotná," opáčila jsem a prohlédla tělo. Břicho nikde.
"On taky toho caparta nečeká s tebou, ale s Freyou."
"Neřekli jsme, že jí to oznámíme postupně?" otočil se Frey na Starka.
"Tohle nebyla vhodná doba?"
"Tobě to přijde jako vhodná doba? Mě teda rozhodně ne. Vždyť je vzhůru ani ne den!"
"Nerada ruším vaši debatu, ale skutečně mi chcete říct, že Loki čeká dítě? S Freyou?"
Oba se po sobě podívali a přikývli.
"Asi bys teď měla začít vyšilovat," poradil mi Tony. Chvíli jsem mlčela a probírala se časem od doby, kdy jsem Asgardského prince vpustila do svého bytu až do poslední vzpomínky, která byla na naší svatbě.
"Nic."
"Jak nic?" nechápal Stark.
"Já prostě nic necítím. Měla bych být minimálně rozzuřená. Zklamaná. Měla bych se cítit podvedená."
"A ono nic?"
"Vůbec."
Frey vstal a přešel k Tonymu.
"Zůstaň s ní, já dojdu pro léčitele."
"Myslím, že tohle nebude problém týkající se zdravotního stavu."
"Přesto někoho zavolám," a s tím odešel. Tony si sedl na jeho místo a já na něho koukala.
"Byla jsi pryč skoro pět měsíců, Allasso. Nikdo neví, co se ti stalo. Doufali jsme v odpovědi, které nám ty dát nemůžeš. Bohužel. Nemůžu říct, že by se Loki nesnažil tě najít. Hledal asi nejvíc z nás, ale i on to jakoby po čase vzdal. A když tě Heimdall uviděl na Jotunheimu, ani se neuráčil přijít. Cítíš ho tam, někde v tvojí mysli?"
Zavrtěla jsem hlavou.
"Pouto tam není."
"Možná je to jeden důvod z mnoha, proč jít dál. Žít svůj život. Bez Lokiho. Bude to těžké, já vím, ale ty to zvládneš. Frey tě sice nemiluje, ale nějaký vztah si vy dva začínáte budovat. Asi to takhle bude lepší, nemyslíš?"
"Tony, měl by ses jít napít něčeho ostřejšího. Zní to divně, když rozdáváš rady do života," usmála jsem se na něho a on mi úsměv unaveně opětoval.
"Chci tím říct, že jsem rád, že jsi zpátky."
"Já taky, Tony. Já taky."

Seděla jsem na balkóně a dívala se na zapadající slunce Asgardu. Byla jsem vzhůru už třetí den a všichni dbali na to, abych měla klid a pohodu. To, že kolem mě chodili po špičkách a šeptali si mezi sebou, jako bych tam snad ani nebyla, mi lezlo na nervy. Jako bych byla já nevím, postižená. Cítila jsem se ale dobře. Až podezřele dobře. Vzpomínky na poslední měsíce byly někde v nenávratnu. Myslím, že mi to ani nevadilo. Možná jsem zažila něco strašného, možná mi bylo velmi ublíženo. Zvykla jsem si na to, že mám v hlavě černé místo.
Stejně tak jsem si zvykla na to, že tady nebyl Loki. Ze začátku jsem se sice budila s tím, že je určitě v místnosti, ale opak byl pravdou. Byla jsem sama s Freyem, který spal na posteli vedle mě. Od mého propuštění z ošetřovny se ode mě nehnul na krok. A když musel, tak ho vždy zastoupil Tony. Který si užíval volno, které dostal. Pomáhal jim mě hledat, pak se na pár měsíců vrátil na Zemi, ale znovu přišel na Asgard, když Thor zjistil, kde jsem.
"Tady jsi. Hledal jsem tě venku, ale Frigga mi řekla, že jsi šla dovnitř," ozval se za mnou Freyův hlas. Otočila jsem hlavu a podívala se na něho. Vlasy měl spletené do copu a vystoupil tak jeho obličej.
"Chci s tebou mluvit," řekla jsem po pravdě.
"To zní vážně."
"Sedni si, Freyi. Musíme probrat, co bude dál. Jak budeme žít. Nemůžu se s tebou vrátit na Vanaheim. Ne, když tam má vládnout tvoje sestra s Lokim."
"Taky jsem nad tím přemýšlel. Co navrhuješ?"
"Abys mě teď dobře poslouchal, Freyi. Myslím, že jsem našla jedno řešení."
A on mě skutečně poslouchal.
 


Komentáře

1 Kitikara | 1. srpna 2014 v 17:05 | Reagovat

No, na to, že má 5 měsíců okno je dost v pohodě, ale hlavní je ta záchrana. :-)

2 Phalandra | Web | 2. srpna 2014 v 2:08 | Reagovat

Waau :3
Zajímalo by mně, o čem s ním chtěla mluvit... :D
Těším se na dál!

3 Chane | Web | 2. srpna 2014 v 11:05 | Reagovat

Ale noták takové ukončení ? Ale kapitola to byla skvělá moc moc mě zajímá jaký má asi Allassa plán. A nechtěla bych mít 5ti měsíční okno. Chudák. A Tony dávající rady mě pobavil.

4 Veri | 3. srpna 2014 v 23:39 | Reagovat

Nevím co napsat, protože mám z téhle kapitoly, a vlastně i celé povídky tolik pocitů... :D
Každopádně se mi to líbí, i když to dopadlo,  jak to dopadlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama