Královské povinnosti - 1.kapitola

15. srpna 2014 v 8:00 | Allassa |  2.25 Královské povinnosti
Pěkný den!
Týden se s týdnem sešel, já jsem zpátky z dovolené a zde vám donáším první kapitolu nové povídky.
Allassa se přenese zpátky do minulosti, trochu vás obeznámí s okolím a setká se s hlavními postavami povídky. To jste rádi, co?
Jinak se mám jakž takž dobře, v neděli jdu už do práce a vůbec se netěším. Celý týden vidím, jak budu žehlit ty problémy, které tam za moji nepřítomnost nasekali. A určitě nasekali, skro každý den dovolené jsem na mobilu měla nepřijaté hovory z pracovních čísel. Už se vážně třesu.
Tak si užijte kapitolku a dejte mi vědět, co si o tom myslíte, ju? Já se musím dokopat k tomu napsat tu jednorázovku s Lokim a Allassou, aby to tady úplně nezdechlo z Lokiho stránky.

Stála jsem na schodech v hospodě, kterou vlastnila paní Quickly. V minulosti jsem byla už týden a po Furyho lidech ani stopa. Měla jsem na sobě jednoduché šedé šaty, které jsem si dovezla z Vanaheimu a na tento výlet se výborně hodily. Zapadla jsem rychle, i když jsem měla ze začátku problém se domluvit. Jejich archaická angličtina mi zas tak dobře nešla. Hlavní ale je, že jsem se nějak dorozuměla a našla si tady práci. Měla bych si užívat volna a tohoto výletu, ale potřebuji někde spát a něco jíst. Tak roznáším jídlo a pití v hospodě a umývám nádobí, když všichni odejdou, což bývá většinou až k ránu. A uklízím pokoje, pokud jsou volné. Jako přivýdělek mi bylo nabídnuto místo společnice, prostě prostitutky. To jsem odmítla. Hygiena tady byla na úplně jiné úrovni a taky, nejsem děvka. Snažím se být věrná Freyovi.
Hospoda byla dneska plná a já se měla co otáčet. Tu jsem rozdala poháry vína, tam jsem musela plácnout přes nenechavou ruku štamgastu. Brala jsem to s humorem, práce se nebojím a už jsem si zde udělala i pár známých.
Jeden z nich právě vešel dovnitř. Jmenoval se Edo Poins, ale já mu říkala jenom Poins. Rozhlédl se po lokále a s úsměvem ke mně přišel. Z vlasů mu kapala voda, venku už zase pršelo. Typický Londýn.
"Dobrý večer, Allasso," pozdravil mě a já mu podala pohár vína.
"Tobě také Poinsi. Pokud hledáš Falstaffa, tak je navrchu."
"To abych pro něho zašel. Má sem přijít Hal."
"Kdo?"
"Vy jste se vlastně ještě nesetkali. Hal je nejstarší syn krále, můj dobrý přítel."
"Takže princ."
"Ano, princ. Teď mě omluv, jdu vzbudit to tlusté prase, co si říká John Falstaff," podal mi prázdný pohár a protáhl se kolem mě. Sestoupila jsem dolů a prokličkovala hospodou k sudům, kde jsem čepovala víno do pohárů. Moc jsem toho na dnešek nenaspala, ráno jsem vyklouzla ven a hledala nějaké stopy po Furyho lidech. Nenašla jsem nic, klasicky. Cizinců ve městě bylo hodně a podle popisu, který jsem dávala lidem, je nikdo neznal. Nejlepší by bylo vytáhnout fotku, jenomže… jsme v době, kde vládly portréty, štětce a barvy. A shořet na hranici jako čarodějnice se mi vážně nechtělo.
Roznesla jsem víno a opřela se o trám nedaleko výčepu. Noc teprve začínala a já už cítila únavu. Zívla jsem a zavrtěla hlavou. Těch několik hodin to budu muset vydržet a pak budu moct zalézt do malého pokojíku nahoře a natáhnout se na slaměné madraci. O pokoj jsem se dělila s jednou další ženou, ta v něm ale bývá málokdy. Je to jedna z děvek, takže spává v pokojích se zákazníky. Díky bohům za to.
"Allasso, další víno!" zamávala na mě paní Quickly a tím moje malá pauza skončila. Vzala jsem svůj tác a šla zpátky k sudům. Dneska bude skutečně dlouhá noc.

"Vypadáš unaveně, děvče, sedni si sem na chvíli," poklepala na židličku vedle sebe paní Quickly a já vděčně přijala. Dřevěný tác jsem položila na stůl k jejím účtům a složila hlavu na ruce.
"Paní Quickly, jak můžete tohle dělat každou noc, sedm dní v týdnu, po celý rok? Po jediném týdnu mám pocit, že padnu za vlast," postěžovala jsem si.
"To jsou dlouhá léta odříkání a dřiny, má milá."
"Zřejmě na tom něco bude," zahuhlala jsem.
"Zvykneš si," pohladila mě po zádech a vrátila se k počítání liber nebo pencí, či jakým platidlem se tady platilo.
"Nevím, jestli se tak dlouho zdržím, abych si zvykla."
"A kam jinam bys šla?"
"Třeba domů."
"Říkala jsi, že nejsi z Anglie."
"To nejsem, jsem z daleka. Ale stejně, doma mě nikdo nečeká."
"Kolik že ti je let? Měla bys být dávno vdaná a žít spořádaný život."
"Já už vdaná jsem," povzdychla jsem si.
"Tak proč si skončila tady?"
"To je komplikované."
"On zemřel, že?"
Mlčela jsem. Vysvětlete jí, že můj manžel je bůh ze severských legend, který sídlí na Vanaheimu a já jsem jeho vyslankyně na Zemi. A ještě k tomu z budoucnosti nebo jiné dimenze. Myslím, že by mě hned zavřeli do blázince, pokud tady něco takového vedou.
"Ubohé, ubohé děvče," už zase mě hladila na zádech. Asi jsem se musela tvářit hrozně smutně. Jo, ubohé děvče, to je moje druhé jméno.
"Musím ti někoho představit, Hale. Bude se ti líbit. Má takový legrační přízvuk," zaslechla jsem Poinse někde přede mnou. Zvedla jsem hlavu a posadila se normálně.
"Ženské, nemyslí na nic jiného, ten náš Eda, jenom na ženské a víno!" to byl John Falstaff.
"Jako ty bys myslel na něco jiného, příteli! Ještě na velmi dobrou krmi, milý Johne!" tento hlas jsem neznala. To bude asi ten Hal.
"Můj pane, ráda vás vidím po takové době," otočila jsem se na paní Quickly a byla jsem ráda, že sedím.
"Hale, tohle je lady Allassa. Allasso, tohle je Hal, princ velšský, následník trůnu," představil mi Poins muže vedle sebe. Čelist mi klesla, oči se rozšířily a já nebyla v tu chvíli schopna slova. Přede mnou totiž nestál nikdo jiný, než věrná kopie Toma Hiddlestona a ostříhaného Lokiho v jednom.
"Tak tohle je ta dívka, o které mi Poins poslední noc vykládá," vzal mou ruku do své princ a políbil mi ji.
"Můj pane," našla jsem ztracený hlas a sklopila oči. Proč mě při pohledu na něj bodlo u srdce? Najednou jsem si nebyla jistá tím, co mi Fury tvrdil. Že tady ztratil lidi. Musel mít nějakou skrytou agendu, nebo škodolibou radost z toho, že místní princ vypadá jako moje bývalá láska. Nebo je to skutečně jenom náhoda a já už přemýšlím nad katastrofálními scénáři.
"Ještě jsem ji neviděl nikdy tak šokovanou," vrátil mě do přítomnosti Poins a já rychle cukla rukou a schovala ji za záda.
"Ne každý den potkám prince," snažila jsem se to zamluvit. Jenom jsem za jednoho vdaná, dodala jsem v duchu.
"Nalij nám víno, Allasso a pojď si poslechnout několik našich příběhů. Ani si neumíš představit, kolik jsme toho spolu zažili. Královi z toho vstávají hrůzou vlasy na hlavě!" vyzval mě Poins. Nezůstávalo mi nic jiného, než vzít jejich poháry a jít je naplnit. V hlavě jsem ale pořád srovnávala podobu Lokiho a Hala. Je tohle skutečně náhoda, nebo mi chce osud něco naznačit?
 


Komentáře

1 Electra | Web | 15. srpna 2014 v 8:48 | Reagovat

Nemám k tomu čo dodať, jednoducho úžasné! Upáliť by ju vážne nemuseli bola by škoda.

2 Phalandra | Web | 15. srpna 2014 v 11:42 | Reagovat

Wau :3 opravdu krása!
Už se těším na další :3

3 Veri | 15. srpna 2014 v 14:57 | Reagovat

Žůžo! :3 Je to naprosto úžasný a už se strašně těším na pokračování :D

4 Clarissa | Web | 15. srpna 2014 v 16:09 | Reagovat

Jaj, hromada práce hned po volnu. Někdy jsem vděčná za to, že ještě chodím do školy a mám aspoň prázdniny. :D
Co vlastně děláš, jestli se můžu zeptat?

Co povídky týče, schválně jsem si toho prince vygooglila, abych věděla, kde je zakopaný pes a zjistila, že je to Hiddlestonova role.
Možná bych se na to konečně měla podívat...

5 Chane | Web | 15. srpna 2014 v 16:44 | Reagovat

Páni super kapitola. Chudák Allassa ta se snad nikdy nezastaví. A tu práci ti nezávidím ale snad to zvládneš :)

6 Kitikara | 15. srpna 2014 v 16:59 | Reagovat

To je prostě dokonalé. Si ten vyjevený výraz princ jistě užívá. Jo a pokud tam bude pořád něco, kde se můžu zasmát, budu moc ráda, poslední dobou mám víc ráda jemnější příběhy.

7 Skadi | 15. srpna 2014 v 21:27 | Reagovat

A už se nám to zase rozjíždí, upřímně, myslím, že ty lidi upálili nebo dali do vězení nebo tak něco, možná i popravili. (Bože, já jsem tak depresivní ohledně příběhů, ugh.) Ale opět skvěle napsané a nemůžu se dočkat co se dál bude dít a na jednodílovku se už těším a držím palce v práci, jinak, jestli můžu, co děláš za práci? :)

8 Artemis | Web | 15. srpna 2014 v 23:40 | Reagovat

Ja viem dlho som nekomentovala a za to sa ospravedlnujem ale môže povedať ze tato nová poviedka sa mi strasne páči. Neviem sa dočkať pokracovania.:-)

9 Janča | 16. srpna 2014 v 1:36 | Reagovat

Zatraceně! Nevím jak to děláš, ale vždycky mě tak napneš, že se hned potom co přečtu poslední větu, nemůžu dočkat dalšího dílu!

10 Allassa | 16. srpna 2014 v 21:13 | Reagovat

Pro všechny co je to zajímá: Pracuji jako manažer kvality a vedoucí v jedné malé rodinné pekárně. Ne, jsem externista, nepatřím do té rodiny, co tu pekárnu vlastní.
Děkuji všem za hezké komentáře, těší mě každá z nich.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama