Královské povinnosti - 2.kapitola

22. srpna 2014 v 11:28 | Allassa |  2.25 Královské povinnosti
Nzadárek everybody!
Týden uběhl jako voda a děkuji Hekate za ranní zprávy s tím, kdy bude další kapitola. Teda jestli bude. Samozřejmě, že bude. Jenom to tady doklepu a pověsím. Včera jsem dělala 12ku v práci, takže jsem ráda, že jsem vstala o půl desáté, vyvenčila Nelu, skočila pro zverlit pro Miyunu, udělala si vanilkové kafe (ach to nebe!) a teď vám tady písmenkuju tento článek. A mezitím čtu povídku na Naruta. Jo, Naruta. Toho blonďátého s tou nasranou liškou v sobě. Tak přesně toho. Neee, není můj nejoblíbenější. Z toho anime mám hodně oblíbenců. A spoiler, bohužel mrtvých. Mrchy.
Takže, kapitolka je tady, já beru psa a v tomto nečase, který venku vládne jdu ven. Pes mi skáče na postel, kočka za ním, no zvěřinec. Jdu zjistit, co se to tady v tom bytě zase děje. Blázinec u Allassy doma, co jiného.
Jo, na obrázku je Hal a Poins, kdybyste nevěděli :)
Hezký víkend!


Uběhl další týden. Moje tělo i mysl si začali zvykat na kolotoč, kterým jsem teď žila. Spát jsem šla před obědem, abych k večeru mohla vstát, celou noc lítat po lokále a ráno uklízet.
Přesně tak mě zastihl Poins s Halem, kteří se doslovně dopotáceli doprostřed hospody.
"Vy vypadáte," okomentovala jsem to a opřela se o trám.
"Trošku jsme to přehnali s pitím," zahihňal se Poins. Usmála jsem se, ti dva byli prostě roztomilý.
"To vidím." Odlepila jsem se a pokračovala v utírání stolů.
"A taky jsme trošku pozlobili šerifovi muže," Hal vzal nejbližší pohár a sám se u sudu obsloužil.
"Tvůj otec nebude mít radost," podotkla jsem, "šerif si určitě bude stěžovat."
Chvíli bylo ticho, to Hal do sebe klopil další víno.
"Můj otec ze mě nikdy nemá radost. Jsem jenom ostudou pocházející z jeho slabin."
Chtěla jsem říct, že bych to sama neřekla líp, ale… lepší bylo mlčet.
"Jaké štěstí, že tví bratři po tobě nejsou. Umíš si představit, jak by vyváděl, mít doma všechny syny jako ty?" připojil se k němu Poins.
"To skutečně vedu tak přízemní život?"
"Pánové, nerada ruším vaši zajisté velmi zajímavou debatu," otočila jsem se na ně s rukama v bok, "ale pokud tady nechcete přespat, tak se odporoučejte, protože jsme zavřeli už před hodinou."
"Allasso," udělal na mě psí oči princ, "pro mě můžeš udělat výjimku, ne? Jsem přece tvůj korunní princ."
"Nejsem obyvatelka Anglie, takže ne, nejsi."
"Ale nemůžeš říct, že jsem to nezkusil."
Usmála jsem se na něho a zavrtěla hlavou. Pak jsem si všimla Poinsova pohledu. Zdálo se mi to, nebo se mu ve tváři mihla žárlivost?
"Třetí pokoj je volný. Pokud vám nevadí Falstaffovo chrápání, ovšem," ukázala jsem ke schodům hadrem.
"Jsi nejlepší, víš o tom?" Hal ke mně přiskočil a vlepil mi pusu na tvář. Ztuhla jsem a chytila se za líce. Šibalsky na mě mrkl a odkráčel. Poins se na mě podíval a pohladil mě po rameni, když šel kolem.
Znovu jsem zavrtěla hlavou, jenom co za nimi zapadly dveře. Chvíli jsem tam stála a přemýšlela nad tím, že se vrátím domů. Tam nemusím pracovat jako mezek. Ale taky mě tam nic zajímavého nečeká. Hodila jsem hadr na stůl a šla do kuchyně. Čekala tam hora špinavého nádobí, a pokud jsem chtěla jít brzo do postele, musím ji umýt.

"Přísahám bohům, jestli mi ještě jednou dneska někdo sáhne na zadek, tak budu zabíjet," položila jsem pohár před Poinse a sedla si vedle něho.
"Jsou to muži, nesmíš si to tak zabírat."
"Tobě se to lehce řekne, tobě pod sukni nelezou," zavrčela jsem a napila se od něj.
"Riziko povolání," vzal mi pohár a otočil ho do sebe. Přetočila jsem očima a vstala, abych mu ho doplnila. Jenom na vteřinu jsem se otočila zády a už jsem cítila na sukni jeho ruku. Stiskl mi zadek a plácnul mě.
"Poinsi!"
"Promiň, ale přímo se to nabízelo," usmál se na mě.
"Ty jsi strašný provokatér," pohrozila jsem mu prstem a šla načepovat. U dveří jsem se srazila s Halem, který právě přišel.
"Dobrý večer, Allasso, dones mi pohár k Poinsovi, buď tak hodná," pohladil mě po rameni a plácl po zadku.
"Další takový," povzdychla jsem si. Z výčepu jsem vzala čistý pohár a oba je naplnila. Jak jsem se vracela, chlapci měli hlavy u sebe a něco vehementně řešili. Postavila jsem pití před ně.
"Chcete něco na jídlo?"
"To by bylo skvělé, od rána jsem nejedl," přikývl Hal a dál se věnoval Poinsovi. Otočila jsem se na podpatku a šla zjistit, co nabízí kuchyně.


Po několika dnech jsem měla štěstí a na oběd potkala kupce, kteří podle popisu poznali Furyho lidi. Prý se přidali k vojsku nějakého Percyho nevím už jakého, který rebeluje proti králi. Super, čím dál tím lepší. Odeslala jsem Furymu zprávu ze svého pokoje v hospodě, kde jsem měla schovaný náramek se zařízením, přes které se dalo komunikovat a které mě v případě potřeby vezme domů. Byl to ovál, který po zmáčknutí malého knoflíku vystrčil klávesnici. Uprostřed oválu byl modře svítící střípek z Lokiho kopí. Zamyslela jsem se a ustala v půlce pohybu. Loki. Jak se asi má? Neviděla jsem ho skoro rok. Ani jeho malou, čerstvě narozenou dcerku. Zdávali se mi o něm sny, sny plné erotiky a vášně. Jakoby si tím mé podvědomí chtělo kompenzovat ten náhlý nezájem o jeho osobu.
"Jak se asi může mít. Připravuje se být králem, být tím, kým chtěl být. Na nějakou Allassu, se kterou rok a půl žil si už ani nevzpomene," promluvila jsem do ticha a zastrčila náramek se zařízením do vaku vedle postele.
"To musí být velmi hloupý muž, který tě dokázal takhle opustit," ozvalo se za mnou a já nadskočila.
"Hale," vydechla jsem a otočila se, "co tady děláš?"
"Hledám Falstaffa."
"To hledáš na sakra špatném místě, tohle je můj pokoj," založila jsem si ruce v bok.
"Napadlo mě to," vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Ustoupila jsem o krok dozadu a opřela se o stůl.
"Tady ho nenajdeš, zkus normální pokoje. Určitě tam někde bude vyspávat s Dotty opici,"skutečně jsem začala být nervózní?
"To počká. Paní Quickly mi říkala, že jsi byla vdaná, ale tvůj muž zemřel."
"Informoval ses, koukám. Čím jsem si tvou královskou pozornost zasloužila?" Věnoval mi jeden ze svých veselých úsměvů.
"Objevila jsi se z ničeho nic, Poins je z tebe chvílemi mimo a já začínám vidět proč. Nejsi jako obyčejné ženy, jsi chytřejší, vnímavější. Dbáš o sebe, zaslechl jsem Dotty, jak si stěžuje, že se každý den myješ. Nevyhledáváš společnost na noc, nenabízíš se. A to nemluvím o tom, jak denně chodíš po městě a sháníš informace o dvou mužích," založil si ruce na hrudi a rozkročil se, "takže buď jsi špeh někoho z království kolem, nebo šlechtična v přestrojení, které utekl manžel."
Chvíli jsem zpracovávala to, co mi právě řekl. Ukázala jsem rukou na jedinou židli v místnosti.
"Myslím, že by ses měl posadit."
"Chceš tím říct, že neustojím pravdu? Pokud mi ji teda chceš říct."
Teď jsem se pousmála já.
"Nejsem špeh, ani mi neutekl manžel. S tou šlechtičnou máš na půl pravdu. Díky muži jsem získala postavení. Jenomže náš sňatek byl dohodnutý, já v té době milovala někoho jiného."
"A ten tě opustil, když tě provdali? Jeho láska k tobě pak nebyla skutečná."
"Sám se oženil, v ten samý den, ve kterém jsem se vdávala já. Nejdřív to vypadalo, že bez sebe nebudeme existovat, že najdeme způsob, jak být spolu. Pak se něco stalo a on mě už nechtěl vidět. Zůstala jsem sama, s manželem, kterého nemiluji, bez muže, který pro mě znamenal celý svět," a pak jsem si začala vymýšlet, "proto jsem odešla. Pryč z intrik dvora, do kterého jsem nezapadala. Nebyla jsem vychována jako dáma z vyšší společnosti."
"Ale umíš číst a psát, to se obyčejné selky nebo děvky neučí."
"Já nejsem selka ani děvka, to si vyprošuji, Hale," zamračila jsem se, "vy chlapi prostě nedokážete pochopit, že i ženská bez chlapa, pracující v hospodě není na prodej."
"Omlouvám se, Allasso, nechtěl jsem, aby to takhle vyznělo," otočil se ke dveřím a jak je otevřel, podíval se na mě, "mrzí mě, jak jsi dopadla. Mohl bych vědět jméno mužů, kteří ti takhle zamotali život?"
"Nebudou ti nic říkat, Hale. Navyše, není slušné házet špínu na prince a budoucí krále."
"Jdu vzbudit Johna. Uvidíme se večer?"
"Určitě. Dík, že jsem si mohla s někým o tom popovídat, Hale." Usmál se a vyšel ze dveří ven. Poslouchala jsem, jak budí Falstaffa a ten nadává na celé poschodí.

"Loki a Frey, Hale, jmenují se Loki a Frey," řekla jsem potichu.
 


Komentáře

1 Phalandra | Web | 22. srpna 2014 v 11:48 | Reagovat

Boží! :3 Těším se na další kapitolku. Mimochodem... jakou povídku s Narutem čteš? :)

2 Electra | Web | 22. srpna 2014 v 12:10 | Reagovat

Hal mi pripomýna Lokiho, prečo asi. :-D
Kapitola ma bavila a myslím že by ju upálili ako čarodejku keby povedala že je vydaná za vikingského boha. :-D
Bolo by rozhodne zaujímavé zistiť čo oni na to.
Neviem sa dočkať pokračovania.

3 Allassa | 22. srpna 2014 v 12:50 | Reagovat

Phalandra: Momentálně čtu nějaké povídky na Orochimarua (jo, Orochi sliza mám ráda)na fanfiction.net. Mám jich asi 6 na záložce. Pak se chystám na Akatsuki povídky, esli nějaké dobré najdu. Samozřejmě čtu v angličtině. Jinak moje povídky na Naruta jsou na tenrai.cz

4 Skadi | 22. srpna 2014 v 21:08 | Reagovat

Opět skvělé, upřímně jsem zezačátku čekala, že se něco stane, třeba... ale na to si třeba počkám. ;) Nemůžu se dočkat na další kapitolu. x

5 Kitikara | 22. srpna 2014 v 22:27 | Reagovat

Kapitola mě potěšila, moc se mi líbí ten styl psaní. Jo a Allasaa mi příjde opravdu plasticky popsaná, taková osobitá hrdinka, co mě u příběhu drží. :-)

6 Veri | Web | 23. srpna 2014 v 0:17 | Reagovat

Kapitola opět nezklamala a odstartovala nové těšení se na další :D
Upřímně jsem si říkala, že v tom jejím pokoji se stane 'něco víc' ...ehm :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama