Královské povinnosti - 3.kapitola

29. srpna 2014 v 9:00 | Allassa |  2.25 Královské povinnosti
Hezký pátek vám všem!
Dneska jsem na cestách a proto je článek přednastavený. Vrátím se asi až v neděli. Jedu na sraz mého bývalého klanu ze hry Lineage 2. Jop, jipí jaj jééé, Allasska alias Celeb, pro kámoše ze hry, jede do světa!
Jinak jsem celý týden byla zavřená na cukrárně a už bych se tím pomalu mohla i živit. Moje práce stojí, ale všichni budeme skákat kolem cukrárny, proč ne.
Tak si přečtite kapitolku, v pondělí pokud si vzpomenu sem dovalím první kapitolu Tanečnice, už ji mám napsanou. Na druhou si pak zase chvilku počkáte, skládám k ní pomalu playlist, abyste věděli co a jak.
Jo a na obrázku máte Falstaffa a Hala.

Stála jsem mezi Dorotou, alias Dotty, s Falstaffem a paní Quickly. Okolo nás stálo hodně štamgastů, kteří okouněli. Mezerou mezi nimi se protlačil Hal s Poinsem v závěsu.
"Co se tady děje?" chtěl vědět Hal.
"To nechceš vědět, Hale," zavrčela jsem.
"Kdybych to nechtěl vědět, tak se neptám. Co tě tak rozčílilo, Ally?" přešel ke mně a zakryl mi výhled na tlouštíka a jeho děvku.
"Falstaff ji chce prodávat, můj pane," ozvala se paní Quickly. Poinsovi vylétlo obočí.
"Jak prodávat?"
"Jako šlapku, můj pane."
"Rozbiju mu ten jeho ciferník, pokud se ke mně on nebo jeho nohsledi přiblíží!" zakřičela jsem zpoza prince.
"Cos jí provedl, že tak vyvádí, Jacku?"
"Já… no…"
"Zatáhl mě do pokoje a chtěl, abych se vyspala s nějakým pobudou, který mu za mě slíbil dvacet šilinků či liber či čím tady platíte," zasyčela jsem.
"Cože?"
"Je to pravda, mladý pane, na vlastní uši jsem to slyšela, jak mu to ten chlap nabízí," zastala se mě paní Quickly.
Halovi zmizel z tváře úsměv a pohled mu ztvrdl.
"Jacku, ty přežraná kryso, je to pravda?"
"Hale, můj princi Hale, přece bys takovou nabídku neodmítl, podívej se na ní, na to děvče. Víš, kolik bychom za ní mohli dostat?"
"U všech bohů, Hale, on tě ještě chce za komplice," protočila jsem očima a chytila se Poinse, "on je úplně mimo."
"Určitě bychom za ní dostali moc, Jacku, to ti věřím. Obávám se, že ale tady není nikdo, kdo by měl tolik peněz, za které bych byl ochoten ji prodat," objal mě Hal kolem ramen.
Falstaff chvíli koukal na mě a pak na Hala, nakonec na Poinse, kterého jsem se držela.
"Milý chlapče, omlouvám se, já jsem nevěděl…" ukázal na naši trojici.
"Co?" nechápala jsem.
"To nic, Allasso, myslím, že teď už ti dá pokoj," políbil mě Poins do vlasů a já ho okamžitě pustila a podívala se na něho a pak na Hala, který mě pořád držel kolem ramen a tiskl k sobě. Dotty mezitím odtáhla Falstaffa do jejich pokoje.
"Nemyslí si teď Falstaff náhodou, že spím s vámi dvěma, že ne?" otočila jsem se s rukama v bok na hochy přede mnou.
"Co si myslí Falstaff mi je jedno, hlavní je, že teď tě mám celou pro sebe," usmál se na mě Hal.
"Princ neprinc, ale na tohle hodně rychle zapomeň. Jsem vdaná žena, pamatuješ?"
"Ty jsi skutečně vdaná?" zapojil se do debaty Poins.
"To je skutečně tak překvapivé?"
"Slyšel jsem, že jsi vdova."
Pokrčila jsem rameny a dlouze se nadechla a vydechla.
"Bez komentáře, hoši. Teď, pokud dovolíte, mám dole práci."
"My si počkáme, až skončíš, drahá," šibalsky se na mě usmál Hal.
"Jen ve tvých nejdivočejších snech, princátko."
"Trochu respektu vůči mé osobě by mi nevadilo."
Teď jsem se na něj usmála já.
"Hale, to bys nejdřív nesměl vést takový život, jaký teď vedeš."

Noc se přehoupla do rána bez dalších problémů. Utírala jsem stoly a zanesla špinavé nádobí Francisovi do kuchyně. Paní Quickly počítala tržbu a nadávala na lidi, kteří jí dlužili peníze. Hlavně na Falstaffa a jeho nohsledy, Bardolfa a Peteho.
"Děvče," zavolala na mě, "nech to uklidit Francise a běž na kutě. Pro dnešek jsi toho udělala dost."
"Jak kážete, paní Quickly," usmála jsem se na starou ženu, "dobrou noc."
Vylezla jsem po schodech a zavřela za sebou dveře svého pokojíku. Dotty kupodivu spala na svém místě, tak jsem se potichu převlékla do haleny na spaní a lehla si. Zavřela jsem oči a nechala svou mysl sklouznout do spánku.

Stála jsem na terase Asgardského paláce, zahalena ve zlatém přehozu a dívala se na probouzející se město. Pohyb za sebou jsem spíše vytušila. Otočila jsem se a stál tam Loki, v zelené haleně a černých kalhotách.
"Kde jsi byl?"
"Mám hodně povinností, s blížící se korunovací."
"Je tohle sen?"
"Chceš, aby to byl sen?"
"Loki, pokud si se mnou hraješ, nech toho. Odejdi a nech mě žít můj život. Už mi to bez tebe celkem šlo."
"Miluji tě."
Zůstala jsem na něho hledět.
"Je to sen. Nikdy bys mi tohle neřekl, ne po roku odloučení."
"Tak proč na mě pořád myslíš?"
"Nemyslím na tebe. Na to mám moc práce," mávla jsem rukou. Loki ke mně přistoupil a shodil mi zlatý přehoz z ramen.
"Tak proč jsem tady?"
"Já… já nevím."
"Miluješ mě. Pořád a navždy. Pouto mezi námi…"
"Mezi námi už žádné pouto není," přerušila jsem ho a ustoupila. Chytil mě za ramena a tlačil dozadu.
"Neříkej to. Patříme k sobě, ty a já." Za ním se objevili dva mraziví obři. Postupovali směrem k nám, na rukou ledové trny. Za sebou jsem ucítila zábradlí balkónu. Loki mě i přes to tlačil dál.
"Loki, pusť mě."
"Když tě nemůžu mít já, nebude tě mít nikdo," a tlačil a tlačil. Nahnula jsem se nad zábradlím, horní polovina těla už byla ve vzduchu nad městem.
"Loki! Loki, ne!" bránila jsem se ,ale na má ramena přistály dvě obrovské ruce. Jotunové pomáhali Lokimu mě shodit dolů.
"Allasso, Allasso!" volali mé jméno. S posledním postrčením jsem přeletěla zábradlí a padala dolů.
"Allasso, Allasso!"

Posadila jsem se na posteli s rukou nataženou před sebou, jako bych pořád padala a snažila se někoho zachytit.
"Allasso!" Dotty mě držela za rameno a třásla se mnou, " už jsi vzhůru?"
"Jo, už jo," vydechla jsem. Po celém těle jsem se třásla. Tento sen jsem neměla už dlouho. Sen, kde mě Loki zabíjí.
"Křičela jsi."
"To byl jenom zlý sen, Dorotko, jenom hodně zlý sen," pohladila jsem ji po ruce, kterou mě držela.
"Princ je tady. Chce tě vidět."
"Princ? Loki?" ještě jsem pořádně nevnímala.
"Nevím, kdo je Loki, ale Hal čeká za dveřmi."
"Hal?"
"Jsi v pořádku? Řeknu mu, že se necítíš dobře," začala vstávat, ale zadržela jsem ji.
"Ne, ne. Už tam jdu," vstala jsem a stáhla si halenu níž, aby mi sahala do půli stehen.
Dotty přikývla a sedla si na matraci. Vyšla jsem ze dveří a Hal se opíral o zábradlí.
"Těžká noc?"
"Moc jsem toho nenaspala, a když jo, tak jsem měla noční můry. Kolik je hodin?"
"Něco před polednem."
"To jsem toho fakt moc nenaspala. Co chceš?"
"Obleč se, půjdeme se projet."
Zůstala jsem na něj hledět.
"Projet?"
"Jo, za Londýn."
"Proč?"
Usmál se. Zopakovala jsem otázku.
"Nemůžu tě jenom tak vzít ven?"
"Korunní princ a holka z hospody na projížďce. Já vím, že ty na svoji reputaci nehledíš, Hale, ale tohle není vhodné. Ani trochu. Večer musím znovu pracovat," hledala jsem výmluvu. Co ho to popadlo?
"Poins čeká venku s koňmi. Převleč se, jinak tě odtáhnu v tomto," poukázal na moji halenu, "a věř, že by se mi to velmi líbilo."
"Fajn, fajn, vyhrál jsi. Hurá na koně!" vzdala jsem se a šla nazpátek do pokoje.
Dotty na mě koukala s úsměvem.
"Tak princ, míříš vysoko."
"Nikam nemířím," zamračila jsem se na ní.
"Jsi jenom nové pokušení, Allasso, jakmile se tě nabaží, najde si jinou. Tak to on dělá."
"Já. S princem. Nic. Nemám," procedila jsem přes zuby a přetáhla si šaty přes hlavu.
"Když myslíš," pokrčila rameny a pořád se usmívala tím přihlouplým vědoucím úsměvem, "mimochodem, kdo je Loki?"
"Nikdo," zabouchla jsem za sebou dveře a sešla po schodech dolů. Hal skutečně čekal venku, s Poinsem a dvěma koňmi.
"Allasso," pozdravil mě Poins. Kývla jsem na něj a založila si ruce na hrudi.
"Ale no ták, bude to sranda, slibuji."
"Oceňuji tvoji snahu, Hale, skutečně jo," pohladila jsem hnědáka po čele, "ale nezapomínej, kdo jsi. Jsi budoucí král, měl by ses podle toho začít chovat."
"Zníš jak můj otec."
"Zřejmě má starý pán v něčem pravdu," nechala jsem Poinse ať mě vyhodí do sedla. Hal si sedl za mě a já se o něj opřela. Jednou rukou si mě přitiskl k sobě a druhou ovládal koně. Poins jel za námi. Do čeho jsem se to zase namočila?
 


Komentáře

1 poviedky-vseho-druhu | Web | 29. srpna 2014 v 15:19 | Reagovat

Ach jaj. Skvelá výborná, kone mali len štyri nohy :'(  Bude milostný trojuholník?

2 Kitikara | 29. srpna 2014 v 18:59 | Reagovat

Tohle se opravdu zajímavě vyvijí. Hm, zajímalo by mě jestli ten sen má nějaký hlubší význam, případně jestli se bude místní pric obtěžovat s dvořením. A jinak mám chuť si číst znovat první dvě série, když jsem tak napjatá na pokračování.

3 Janča | 31. srpna 2014 v 0:12 | Reagovat

Zatraceně!!! Vždycky po dočtení kapitoly začnu trpět, protože se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Neuvěřitelně dobře vystihuješ charaktery!! :)

4 Veri | Web | 31. srpna 2014 v 19:28 | Reagovat

Jsem zvědavá, co provedou na vyjížďce :D
Bylo to moc pěkně napsaný a už se těším na pokračování :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama