Královské povinnosti - prolog

8. srpna 2014 v 8:00 | Allassa |  2.25 Královské povinnosti
Hezký den přeji.
Dnešním dnem začíná nová kapitolová povídka. Určitě jste si všimli nové rubriky, Allassa a princ Hal. Tak pod ní patří tato povídka s příhodným názvem, Královské povinnosti. Doufám, že se vám bude líbit, i když to není Loki centric, ale soustřeďuje se na další postavu mého milovaného Toma.
Allassu z letargie a nudy života vytrhne Fury, který ji nabídne práci. Dívka zprvu váhá, ale nakonec spadne do víru času a ocitne se po boku muže, který tvořil dějiny Anglie. Po boku muže, který žije bezstarostný život šlechtice. Allassa zdaleka není připravena na to, co přijde, proto se nejdříve jakémukoli sblížení s mužem, který ji tolik připomíná odvrhnutou lásku Lokiho, vyhýbá. Dokáže Hal vrátit Allasse to, co jí Loki vzal? Zvládne dívka z budoucnosti změnit rozverného prince ve vladaře, kterého si anglická země zaslouží? Odpovědi na tyto a spoustu dalších otázek najdete v povídce.


Bledé štíhlé prsty mě hladili po holých pažích. Tělo se mi chvělo touhou, kterou ve mně vyvolal pouhý jeho dotek. Obklopili mně bílé paže a přitiskl si mě k hrudi. Povzdychla jsem si, takhle je to v pořádku, jsem v bezpečí. Bezděky mě políbil do hnědých vlasů. Otočila jsem se a setkala se s bělostí jeho hrudi. Políbila jsem ho na klíční kost a prolíbala si cestičku až na bradu. Odtáhla jsem se a prohlédla si ho. Byl tak krásný, princ můj. Ne, můj pán, můj král…
"Loki,"vydechla jsem jeho jméno.

Posadila jsem se v posteli a snažila se chytit dech. Rozhlédla jsem se kolem. Strohý pokoj na Helicarrieru byl utopen ve tmě. Přešla jsem si dlaní po čele a odhrnula ofinu.
"Už zase," promluvila jsem do ticha. Podívala jsem se na hodiny na stěně. Půl šesté ráno. Odkopala jsem přikrývku na konec postele a vstala. Přešla jsem k umyvadlu na druhé straně pokoje a opřela se o něj. Pomalu jsem zvedla hlavu a pohlédla na sebe v zrcadle.
Tyto sny jsou čím dál, tím víc živější. A co na nich bylo nejhorší, byl jejich hlavní představitel. Byla jsem žena Freye z Vanaheimu, ale objektem tužeb mých snů byl jeho švagr, Loki z Asgardu. Kdysi jsem ho milovala. Věděla jsem to, uměla jsem si ten cit vzdáleně vyvolat. Teď? Sama nevím, jestli miluji svého manžela. Naše svatba byla čistě politická záležitost. Taky jsem proto sídlila na Zemi a on byl ve Vanaheimu. Pomáhal s přípravami na korunovaci jeho sestry. Aspoň to mi tvrdil, když jsme se naposled viděli. Bylo to necelý měsíc dozadu. Narodila se nám neteř. Dcerka Freye a Lokiho. Kupodivu ani tato informace mými city nehnula. Někdo si se mnou před půl rokem ošklivě pohrál a já nebyla schopna vyvolat žádný cit, který jsem před tím jak k Lokimu, tak Freyovi cítila. Taky mi zmizelo skoro pět měsíců života. Namísto nich jsem měla černý flek ve vzpomínkách. Mívala jsem zmatené sny, o domě v lese a o ženě bez jazyka, o obrech z Jotunheimu a v neposlední řade o Lokim.
Pustila jsem umyvadlo a převlékla jsem se. Posledních pár týdnů jsem byla na Helicarrieru, protože mě Fury povolal do služby. Nebyla jsem jeho agent, ale byla jsem na jeho výplatní pásce. Dneska se mám konečně dozvědět, co tady dělám. Poslední dny mě učili sebeobraně a kupodivu, etiketě. Skutečně jsem byla zvědavá, co to všechno znamenalo. Otevřela jsem dveře a vykročila na chodbu. Je sice brzo ráno, ale na můstku určitě někdo bude.

Seděla jsem v řídící místnosti a sledovala čilý ruch kolem. Agentka Hillová sháněla Furyho. Divila jsem se, že tady ještě není. Vždycky, když jsem sem přišla, v jakoukoli denní či noční hodinu, tady byl. Ten chlap snad neumí spát.
"Mám pro vás práci, Allasso," nevšimla jsem si, kdy se ocitl přede mnou. Zadívala jsem se do jeho jednoho oka a unuděně odpověděla.
"To jste říkal i před tím, než jste mě sem naverboval."
"Myslím to vážně."
"Však já také, řediteli. Jaksi pořád nevím, co tady přesně dělám, co po mě chcete."
"Pojďte za mnou a vše se dozvíte," nepočkal, zda za ním skutečně půjdu, prostě začal odcházet.
"Těší mě, že mám na výběr," zamumlala jsem a doběhla ho.
"Věřím tomu, že vás to bude zajímat."
"V to doufejte, nerada mrhám svým časem," vyrovnala jsem s ním krok. Nastoupili jsme do výtahu a on zmáčkl tlačítko.
"Za poslední tři týdny jste se hodně zlepšila, nemyslím, že byste tady mrhala svým časem."
"To uvidíme, až mi řeknete, k čemu to všechno bylo. Doufám, že to bude zajímavé," opřela jsem se o stěnu výtahu a založila ruce pod prsy.
"Zajímavé? Obávám se, že to je, jak vy říkáte, slabé slovo."
Výtah zastavil a my vystoupili.
"Máte mou plnou pozornost, Fury."
Vstoupili jsme do místnosti s nějakým podivným vysokým přístrojem uprostřed. Vedly z něho kabely a já si pak všimla toho hlavního.
"To je Lokiho kopí, že ano? K čemu ho tady používáte, Fury? Neříkejte mi, že tvoříte další super zbraň. Myslela jsem, že fáze dvě vás poučila."
"Bude to ještě zajímavější, Allasso. Když vám řeknu, že v této místnosti měníme dějiny, myslím to doslovně."
"Nerozumím."
"Hned vám to vysvětlím," pohladil přístroj po kapotě a otočil se na mě, "pomocí toho kopí otevíráme portál."
"Portál kam? Posledně to podle Avengers odnesl New York. Vy jste to teda zaonačili jako útok teroristů, ale ten portál vedl mimo známý vesmír. Kam vede teď?"
"Do minulosti."
Podívala jsem se na něj, jakoby mu narostla druhá hlava.
"Fury, chcete mi říct, že cestujete v čase? To je absurdní!"
"To jsem si poprvé myslel také, věřte mi. Jenomže je to skutečnost. Teď mám venku tři týmy lidí."
"Kde venku? Jak týmy? Hrajete si na Hvězdnou bránu? Nebo tu taky máte někde schovanou?"
"Jedni jsou v Německu v první světové válce, druzí v období prohibice a třetí v Anglii za vlády Jindřicha IV. A hvězdná brána skutečná není."
"Jak to souvisí se mnou? Chcete mě poslat zpět v čase a změnit tok dějin?"
Zatvářil se vážněji než obvykle, takže mi bylo jasné, že jsem udřela hřebík po hlavičce.
"Bohužel, dějiny nijak neměníme. Vždy se vše vrátí do starých kolejí, takže mí vědci spekulují s alternativou jiných dimenzí, než s minulostí."
"To pořád nevysvětluje, co tady dělám."
"Jak jsem říkal, mám venku tři týmy. Dvoučlenné. Dva se mi pravidelně hlásí, třetí nějakou tu hodinu už mlčí. Chci vás poslat za nimi."
"Nejsem vaše cvičená opice. Máte na to lidi, proto se znovu ptám, proč já?"
Chvíli jsme na sebe jenom hleděli, pak Fury spustil ramena a v tu chvíli vypadal starší pomalu o dvacet let.
"Protože mám pocit, že vám to dlužím."
"Budu se opakovat, ale nerozumím."
"Zatáhl jsem vás do světa, o kterém si zbytek Země myslí, že je smyšlený. Dal jsem vám na starost Lokiho, který vás tolikrát zranil. Zažila jste si těžké chvíle jak tady na Zemi, tak v jiných světech. Postavil jsem vás do cesty rozjetému vlaku válek, magických sraček a lstí. Přesto tady stojíte, Allasso a jste to vy. Ukázala jste se mnohem rozumnější a odolnější, než si z nás kdy kdo dokázal představit. To nemluvím o tom, že jste se stala skoro bohyní. Vždyť jsem zničil vše, co jste znala."
"A proto máte pocit, že mi dlužíte výlet do jiné dimenze, či minulosti? Řekla bych, že v posledních dvou letech jsem měla dobrodružství až dost."
"Pokud odmítnete, nic se nestane. Ale myslel jsem si, že by vás to mohlo zajímat."
"Myslel jste správně. Zajímá mě to, hlodá to ve mně jako červíček. Chcete mě tam poslat, prosím, pošlete. Jak se dostanu zpět?"
"Vyvinuli jsme zařízení, které vás tady opět zhmotní po zadání číselného kódu."
"Takže si mám udělat výlet do minulosti, najít vaše ztracené agenty a hurá zpět domů?"
"Přesně tak."
"Jak dlouho se vám nehlásí?"
"Přesně pět hodin. Čas, jak jsme zjistili, tam ubíhá jinak. Za hodinu tam uplyne několik měsíců až let."
"Stárnou tam naši lidé?"
"Allasso, jste dlouhověká jako Asgarďané. Myslím, že vás čas zajímat nemusí."
"Ptám se čistě z vědeckého hlediska," blýskla jsem po něm úsměvem.
"Ne, naši lidé tam nestárnou jejich časem. Řídí se to podle dění tady. Takže jsou starší nanejvýš o několik hodin, zatímco tam ubíhají roky."
Na chvíli jsem se zamyslela a Fury mě nechal. Jít či nejít, toť otázka. Je pravda, že za poslední půlrok jsem nebyla v žádné život ohrožující situaci, pokud nepočítám občasné řízení auta. Dobrodružství mi chybí, přiznám se. Zvykla jsem si být pořád ve střehu a čekat, co se kde zvrtne. Dokonce jsem se těšila na Freyinu korunovaci, na to, jak poletím Bifrostem na Asgard a pak Vanaheim. Vítala jsem jakoukoli změnu od normálu. Stala jsem se závislá na světě, do kterého mě Fury uvrhl. Na světě, který ostatní pokládají za fikci, patřící jenom do komiksů a filmů. To, že je reálnější než můj celý život, to jsem věděla snad jenom já.
Zvedla jsem pohled a s vítězným úsměvem se podívala na Furyho.
"Myslím, že jsem váš člověk Fury. A teď mi řekněte, co přesně se po mně chce."
 


Komentáře

1 Chane | Web | 8. srpna 2014 v 19:07 | Reagovat

Ohromilo mě to už na začátku a konec mě pohltil moc se těším na tvoje nová dobrodružství :)

2 Kitikara | 8. srpna 2014 v 20:27 | Reagovat

Já vím, že se opakuju, ale tvůj styl psaní mě dostává do nebe. V takovém malém uceleném kousku je všechno a mě to fakt baví číst. Hrdinka prostě pokračuje, nese si svoje šrámy a jde dál.

3 Janča | 8. srpna 2014 v 21:15 | Reagovat

Ten nápad je zatraceně boží!!!!!  :O

4 Phalandra | Web | 9. srpna 2014 v 18:02 | Reagovat

Wau :) máš můj obdiv. Říkala jsem si, že si to přečtu proto, že to vyznělo zajímavě, ale ono je to doopravdy zajímavé!
Jen tak dál, jen tak dál... těším se :)

5 Niky | 10. srpna 2014 v 12:28 | Reagovat

Úplně boží :3. Líbí se mi ten nápad :D ,už se nemůžu dočkat dalších dílů.

6 Veri | 14. srpna 2014 v 14:55 | Reagovat

Líbí se mi to :D
Popsala bych to jako megaepický, ale nejsem si jistá,  jestli to slovo existuje :D
Každopádně se těším na pokračování :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama