Královské povinnosti - 5.kapitola

18. září 2014 v 22:17 | Allassa |  2.25 Královské povinnosti
Hezký večer.
Spíše noc. No, určitě to čtete až v pátek, takže hezký pátek. Po menší pauze jsem zpátky. Doufám, že jsem vám chyběla. Aspoň trošku. Malinko. Droubounce... však vy víte.
Tak tady sedím po odpolední, ze které mě šéf pustil dřív, a přemýšlím, co vám sem napsat. Použiji moji oblíbenou hlášku od Jacka O´Neilla: Nic mě nenapadá, do toho.
Takže asi tak.



Vzbudila mě zima na nohy. Otevřela jsem oči a setkala se s Poinsovou hrudí. Ležela jsem na boku stulená k němu, hledající teplo. Kolem pasu jsem měla položené dvě ruce. Jedna byla Poinsova a druhá Halova. Cítila jsem ho přitisknutého k mým zádům. Oba ještě spali, kolem nás byla tma a přes listy stromů prosvítal měsíc. Zahnízdila jsem se a Hal za mnou si mě víc přitiskl k sobě. Skvělé, vážně. Kdyby mě netlačil měchýř, tak spím dál. S oběma po svém boku, aspoň by mi nebyla taková zima. Jenomže matka příroda je matka příroda a já musela vstát.
"Hale?" zakňoural Poins, když jsem se posadila.
"Ne, Allassa. Jenom si odběhnu, spi dál," řekla jsem a odešla do lesa.
Vykonala jsem potřebu a po slepu se vracela nazpátek. Málem jsem se přizabila po cestě, ale zvládla jsem to. Hlava se mi pořád trochu motala a v ústech jsem měla sucho.
"Vodu tady asi nemáte, co?" Hal už byl také vzhůru a opíral se o koně.
"Obávám se, že v tomto ti nevyhovím."
"Nevadí, napiju se, jak přijedeme do Londýna."
Hal mi pomohl do sedla, Poins se už na svém koni kymácel ze strany na stranu. Hal vyskočil za mě a já se o něj znovu opřela. Natáhla jsem se dozadu a nosem mu projela po krku až na čelist a tam ho políbila.
"Děkuji za výlet, bohové vědí, že jsem potřebovala rozptýlení." Stiskl mě rukou a vedl koně lesem. Vzhůru jsem vydržela jenom chvíli a pak se znovu odporoučela do Morfeovy náruče.

Uběhlo několik dní a já chodila po městě, když mě zastavili stráže s tím, že musím jít s nimi. Nehádala jsem se, nechtěla jsem dělat scény na veřejnosti. Dokonce mi nanutili plášť s kapucí, aby mě nebylo poznat. Začala jsem přemýšlet nad tím, jestli mě někdo náhodou nechce odstranit. Kupodivu, nepřátele jsem tady ale neměla, aspoň ne takové, o kterých bych věděla.
Co mě nejvíc zarazilo, tak to, že mě vedli do hradu. Pochybuji, že by si mě nechal takhle zavolat Hal. To by byla troufalost největšího kalibru a ani si neumím představit, jak by král vyváděl, kdyby to zjistil. I když, na druhou stranu, Hal byl rebel.
Byla jsem odvedena do místnosti s jednou jedinou židlí uprostřed. Byla to masivní židle, musím říct na její obhajobu. A v ní seděl nějaký muž, mohlo mu být tak šedesát, na hlavě měl čapku a byl oblečen v jakémsi podivném rouchu.
"To je ona?" ukázal na mě rukou.
"Jo, to budu já," odpověděla jsem dřív, než stihl kdokoliv z mých průvodců.
"Víš, kdo jsem, děvče?"
"Vypadám na to?"
"Ty skutečně nevíš, před kým stojíš?"
"Kdybych to věděla, tak jednám jinak. Ne, nevím, kdo jste. Možná nějaký rádce, tajemník krále či šlechtic hledající pobavení? V tom posledním případě vás musím zklamat, já nejsem děvka."
"Ona skutečně neví, kdo jsem. Skutečně není odsud," pokračoval muž k dalším dvěma mužům, co stáli vedle něho. V místnosti s námi ještě byli tři chlapci, jeden starší a dva mladší, na sebe podobní, či dokonce možná dvojčata.
"Ne, nejsem odsud. Chcete mluvit o mně? Prosím, poslužte si, ale nemluvte, jako bych tady nestála, děkuji," založila jsem si ruce na hrudi a přešlápla.
"Já jsem Henry IV."
"V tom případě jste král." Páni, oni mě dotáhli k samotné hlavě Anglie. Co jsem provedla?
"Ano, to skutečně jsem. Mohu se zeptat na tvé jméno? Znělo nějak podobně jako Alice, že?"
"Allassa. Říkají mi Allassa, pane. Těší mě."
"Koukám, že nějaké vychování máš. Allassa není anglické jméno. Odkud pocházíš, děvče?"
Na chvíli jsem se zamyslela a přemýšlela, co mu odpovědět.
"Moje jméno je neobvyklé i tam, odkud jsem sem přišla. Mám tam jiné, zdomácněné jméno, které mi dali při mém narození. Ale já jsem spokojenější s Allassou. A odkud pocházím?" rozhlédla jsem se okolo, "do toho nikoho nic není, dokonce ani vás, králi."
"Francouzka nebudeš."
"Parle vu france? Sprechen Sie Deutsch? Parla Italiano? Nejsem ani z jedné země, které jazykem jsem právě promluvila."
"Takže jsi i vzdělaná."
"Umím číst, psát, počítat, vařit, vyšívat, starat se o domácnost, cvičit psy a učím se hrát na kytaru. Zvládnu vést tým lidí a dokonce umím uplést i vánočku," vypočítávala jsem na prstech.
"V tom případě nechápu, co děláš v zapadlé hospodě s Halem," ozval se ten starší chlapec.
"Jane," napomenul ho král.
"Promiň, otče."
Prohlédla jsem si jak krále, tak Jana. Ano, určitá podoba tam byla, jak mezi nimi, tak s Halem.
"Jsem tady právě kvůli Halovi, že?"
"Doslechl jsem se, že poslední týdny je vidět ve tvé společnosti jak tady, tak mimo Londýn. Samozřejmě, že mě zajímá, s kým se peleší můj nepovedený syn."
"Musím vás opravit, veličenstvo, já se s ním nepeleším," ale možná začnu, pokud mi nedáte pokoj, doplnila jsem si v duchu.
"Chceš mi říct, že tě můj syn ještě nevzal do svého lože?"
"Skutečně chcete tyhle věci řešit před tolika lidmi?" ukázala jsem na chlapce, "To není zrovna příkladné, řekla bych, že na to mají čas."
"Každý ví, co Hal po nocích dělá," ozval se znovu Jan.
"Já to vědět nechci, děkuji pěkně."
"Takže ty s mým synem nespíš, chceš mi říct. Víš, že králi se nemá lhát," Henry se posadil pohodlněji.
"Nelžu. Dokonce ho navádím ke spořádanějšímu životu. A minulý týden jsem ho zastavila před bitkou v hospodě. A v pátek jsem ho přichytila, jak si dělá srandu z prodávajících na trhu, tak dostal jednu výchovnou. Snažím se být jeho kamarádkou víc, než bych chtěla být jeho milenkou, pane. Ne, že by nebyl hezký, to chraňte bohové, je radost na něj pohledět. Jenomže já…" povzdychla jsem si, " se mnou je to komplikované. Já jsem komplikovaná."
Král mlčel. Dívali jsme se dobré dvě minuty na sebe a mezi námi bylo ticho. Myslím, že v tu chvíli jsme došli k vzájemnému porozumění, protože král mávl rukou a vstal. Přešel až ke mně a zastavil se.
"Bojím se toho, co bude, až tady nebudu."
"To asi každý na vašem místě, pane," odpověděla jsem mu.
"Hal je nanicovatý syn, přednější je mu hospodská cháska a přízemní zábava než rytířská čest a způsoby dvora."
"Hal je především mladý, jankovitý kůň. Zkouší, co vše unesete vy a vaše koruna. Myslím, že jakmile by se stalo něco vážného, že se vybouří a bude jednat rozumně. Není dobré ho hned zatracovat."
"Máš v něho větší víru než já, děvče."
"Snažím se vidět v lidech to lepší, bohužel ne vždy to jde," pokrčila jsem rameny.
"Hal by měl mít kolem sebe více přátel, kteří jsou jako ty. Jakoby si ani nebyla z této doby."
To nemáte ani tušení, pomyslela jsem si.

Návštěva u krále pak už netrvala dlouho a já akorát stihla svoji směnu v Eastcheapu. Hal tuhle noc do putyky nepřišel, neukázal se ani Poins ani Falstaff.
 


Komentáře

1 Kitikara | 19. září 2014 v 17:35 | Reagovat

Chyběla? Já sem lezu celý týden a fňukám, kde je nová kapitola, takže jsi chyběla moc. Jinak kapitola je to úžasná a jsem zvědavá, co bude dál. Takže prosím příštý týden nemučit.

2 poviedky-vseho-druhu | Web | 19. září 2014 v 18:11 | Reagovat

Ako tak pozerám tak nie som jediná čo beznádejne chodila a nič nenašla.
Kapitola sa mi páčila, to stretnutie s králom ma pobavilo. Som zvedavá čo bude ďalej.:-D

3 tales-of-midgard | Web | 20. září 2014 v 11:40 | Reagovat

Ahoj, je to úžasné, strašne sa mi páči, ako píšeš. Objavila som ťa nedávno a Zákon silnejšího už mám prečítaný dvakrát a Hranice možností mám teraz tretí raz rozčítané. Obidvoje nemá chyby, ale Hranice možností mám asi radšej. A vôbec nechápem, ako ťa napadlo takto spojiť Marvela a Hollow crown. Máš veľkú fantáziu, to je super. Celkom som sa bála, ako to bude po tej 4. kapitole pokračovať, bolo to také odvázané moc na mňa, ale piata je geniálna. Lúbi sa mi kam to smeruje :)                                        Ja mám jednu takú dlhšiu vec rozpísanú (síce na to tvoje sa to nechytá, asi to nikdy nebude také dlhé) a čítala to zatiaľ iba spolubývajúca a sestrenka. Ale keď som videla koľko báb to hádže na net, tak som sa rozhodla tiež to sem dať, že snáď si to niekto prečíta :)   No a hej, tiež som sem chodila od minulého štvrtka nakúkať, či si náhodou nedala novú kapitolu a nič. Našla som ju až včera večer - moc pekné čítanie na dobrú noc :D Už sa teším na ďalšiu.

4 Veri | 22. září 2014 v 18:26 | Reagovat

Skvělá kapitola, jako vždycky! :D Už se těším na další vývoj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama