Královské povinnosti - 7.kapitola

10. října 2014 v 18:57 | Allassa |  2.25 Královské povinnosti
Hezký večer všem!
Tak jsem zase tady po týdnu. Už teda oficiálně přejmenovaná. Rozhodila a rozhádala jsem si tím rodinu na obou stranách, takže namísto toho, abych byla happy, jsem z toho v šoku, jak se o mě najednou zajímají lidé, kteří se o mě doposud pomalu tři desetiletí nezajímali. A hlavně, jak krásně se moje argumenty překrucují a převádí na lživé. Ale dost k mým osobním problémům.
Tento týden uběhl jako voda, já ho ztrávila v práci, dokonce i na přesčasech a příští týden mě to čeká všechno znovu. Ale udělala jsem si radost, objednala jsem si dvě židličky do bytečku, jednu s motivem Londýna a druhou New Yorku. Jsem totiž na to v poslední době úplně ujetá a musím to mít všude, na obrazech, tričkách, dece (tu jsem si koupila dneska s New Yorkem) a nyní i na židlích. Ne, vůbec nejsem jako malá :) .
Nuže, dejte se do čtení další kapitolky. A moc neslintejte :).



Ve válce byl Henry Percy zabit. Falstaffem. Což mi bylo jasné, že pravda nebude. Ani nebyla, řekl mi to Jan, Halův brácha. Byla jsem totiž hned pár dní po bitvě znovu předvolána ke králi. Dostala jsem dva dárky. Jedním z nich byly slíbené nové šaty. Dokonce dvoje, abych si je mohla měnit. No a druhý dárek se schovával v proutěném koši přede mnou.
"Hal byl zraněn, říkal mi v předpokoji Jan. Je v pořádku?" pohupovala jsem se na patách před králem.
"Samozřejmě. Do Londýna se ale ještě nevrátí. Chvíli to potrvá, než se uzdraví. Nechceš se podívat, co jsem ti přinesl? Myslím, že tě to bude zajímat."
"Nemám z toho dobré tušení. Nevoní to zrovna hezky."
Král se zasmál a ukázal ke koši. Klekla jsem si a nezbylo mi nic jiného, než otevřít poklop. Rychle jsem se postavila a dala si ruku před ústa. Král vstal a do koše kopl. Kolem mých nohou se dokutálely dvě hlavy.
"Jsou to ti, co jsi hledala, ne?" král přešel až ke mně a sledoval moji reakci. Přikývla jsem. Skutečně to byli agenti, kteří zběhli.
"Jo."
"Nevím, čemu se tak divíš. Je normální, aspoň zde, že všichni podpůrci jsou zlikvidováni."
"Řekněme, že jsem doufala, že je dostanu živé. Zdravý by být nemuseli, stačilo by živý, fakt."
"Aby mohli být souzeni?" zajímal se král a sklonil se k hlavě zjizveného agenta.
"Tak nějak. Můj šéf nebude nadšený."
"Šéf?"
"Ten, kdo mě sem poslal je hledat."
"Takže nejsi šlechtična na útěku?"
"Dobře víte, že ne," zvedla jsem pohled a založila si ruce za záda. Začala jsem se znovu pohupovat na patách. Král vstal a otřel si ruce do hávu. Chvíli jsme stáli naproti sobě a sledovali toho druhého. Nakonec se král otočil a šel si sednout zpátky na trůn.
"Hal se nějaký čas nevrátí. Z toho pobudy, který ho pořád provází, jsem byl nucen udělat rytíře."
"Myslíte sira Falstaffa?" uchechtla jsem se.
"Jo, toho tlouštíka. Nevím, čím nám může být u dvora nápomocný," promávl rukou.
"Zbaví vás přebytku jídla," dovolila jsem si malý vtip. Král se usmál.
"Allasso," oslovil mě a já sklonila hlavu.
"Vaše veličenstvo?"
"Nevím, jak dlouho tady ještě budu. Chci, abys dál vedla Hala po té správné cestě."
"Udělám, co bude v mých silách, pane."
"Přes všechny útrapy a i kdybys s ním musela jít do lože."
"K tomu mám určité výhrady, ale budiž."
"Slibuješ mi to?" Henry IV. si podepřel hlavu a propichoval mě pohledem.
"Zůstává mi něco jiného?"
"Ne."
Uklonila jsem se, co nejvíc to šlo.
"V tom případě, vám to slibuji, vaše veličenstvo. Budu Halovi po boku do té doby, dokud bude mých služeb potřebovat."
"A teď běž zpátky do té sluje, které nyní říkáš domov. A nezapomeň si ty šaty, děvče."
"Děkuji vám, vaše výsosti."

O několik dní později jsem seděla na lavici v hostinci, zády se opírala o Poinse a bojovala s pohárem vína. Toho večera už asi pátým.
"Allasso?"
"Hm?" položila jsem hrnek na stůl a pootočila hlavu. Nohy jsem skrčila směrem k sobě a znovu natáhla na lavici.
"Taky ti to bez Hala přijde tady takové…"
"Nudné? Mrtvé? Žádná akce a dobrodružství?"
"Ano."
"Jop, přesně takové to je," natáhla jsem se zpátky pro hrnek a jeho obsah skončil v mém žaludku.
"Opiješ se."
"Omyl," zavrtěla jsem hlavou a zápěstím, "já už opilá jsem."
Posadil se rovně a já tím pádem skončila hlavou za ním a teď jsem na lavici ležela.
"Hej, co takhle varování, že se pohneš," zavrčela jsem a posadila se normálně. To znamená, nohy na zem.
"Allasso," Poins ještě náhleji vstal, odstrčil stůl a projel si rukou vlasy, "pojďme něco dělat!"
"Edo?" podívala jsem se na něj a poškrábala se na spáncích.
"No?"
"Je ti dobře?"
"To bych se měl spíš ptát já tebe. Nudím se, Ally!"
"Tak se napij, jeď se projet, otravuj šerifa," protočila jsem očima a opřela se o trám za sebou.
"To bez Hala není ono," vyskočil ke mně na lavici a zvedl mě za ruku k němu, "Allasso!"
"Co?" chytala jsem rovnováhu, když mě protočil pod rukou kolem dokola.
"Ty máš nové šaty!"
"Neříkej," sarkastický tón, "už skoro celé dva týdny."
"Zatanči si se mnou!"
"Cože? Poinsi, ty ses zbláznil," zavrtěla jsem hlavou a chtěla seskočit, ale chytil mě pod paží a druhou rukou propojil naše dlaně.
"Ale no tak, Ally."
"Naposledy jsem tančila na svojí svatbě a to je… bylo… bude… eh, nějak se v tom ztrácím," rezignovala jsem. Zvládla jsem dva kroky na lavici, nakonec jsme se přesunuli na zem. Tančili jsme mezi stoly, protáčel mě kolem dokola, shýbal a znovu zvedal. Kroužili jsme spolu po hostinci a já se rozhodla, že na tohle sice nejsem dostatečně opilá, ale je to svým způsobem zábava. Poins se smál a užíval si to. Tak jsem se smála taky. Mám právo na to, být chvíli šťastná. S někým, kdo nevypadá jako moje ztracená láska. S někým, kdo neví, kdo ve skutečnosti jsem a vidí jenom obyčejnou dívku, ženu, jakou jsem v tu chvíli byla já.

Přešlo dalších pár týdnů. Utírala jsem stoly a připravovala vše na večerní otevření, když do hostince vběhl Bardolph s pážetem od Falstaffa.
"Hal se vrátil!" křikl na mě Bardoplh, "A chce tě vidět."
"Kde se nachází?"
"Je s Poinsem v lázních."
"Tam můžou jenom muži," podotkla jsem a narovnala se.
"Ne, pokud tomu velí korunní princ."
"Ani princ si nemůže dělat vše, co se mu zachce. Halovi to ale viditelně prochází," hodila jsem hadr na bar, prohrábla si rukou vlasy a šla s nimi.

Zastavila jsem se ve dveřích, za kterými byli lázně.
"Princ si ji přeje vidět," řekl Bardoplh strážcům a ti nám skutečně uhnuli.
"Allasso, je to na tobě."
"Nemám ráda, když se to říká takhle," povzdychla jsem si, ale vešla, když se dveře otevřeli. Prošla jsem pohledem místnost a zastavila se u dvou mužů kousek od sebe. Polkla jsem, Hal ani Poins na sobě neměli nic jiného než dva kusy látek kolem boků. A že se bylo na co dívat.
"To byl dobrý nápad, Hale. Je skutečně mimo," smál se Poins.
"Říkal jsem ti, že vím, jak ji odzbrojit," lišácky se usmál Hal a přešel ke mně. Sledovala jsem vlhkou cestičku od jeho podbříšku přes břicho, vypracovanou hruď až do jeho tváře, "líbí se ti, co vidíš, Allasso?"
"Až moc," nasucho jsem polkla a směřovala pohled do jeho pobavených očí.
"Chyběla jsi mi," sklonil se a políbil mě.
Opětovala jsem polibek a až potřeba vzduchu nás dva oddělila.
"Byl jsi raněný, jsi v pořádku?"
Ukázal mi rameno, kde se rýsovala surová jizva.
"Nic, co by mě zabilo. Řekni mi," vzal mě kolem ramen, "staral se tady o tebe Poins hezky?"
Můj pohled směřoval k druhému muži a taky jsem si ho neskrývaně prohlédla.
"Byl skvělý společník, ať jsem byla střízlivá nebo ne."
"O tom mi musíš vyprávět."
"Budu, Hale. Ale nejdřív," udělala jsem dva kroky vzad a dostala se z jeho dosahu: "se oba oblečte, hned. Nedokážu přímo myslet, když jste nahatí."

Odpovědí mi byl srdečný smích obou mužů.
 


Komentáře

1 Phalandra | Web | 11. října 2014 v 9:17 | Reagovat

Moc hezké, moc hezké! Těším se na pokračování.. :)

2 Catie | Web | 12. října 2014 v 21:20 | Reagovat

ccccc, takže lázně .... :P začínam sa báť, čo tu bude nabudúce :)

3 Lucík | 19. října 2014 v 14:15 | Reagovat

Tak kdyz koukam, jak je malo komentaru, snad asi zacnu i komentovat :D
Ehm, Hal je zmetek, takhle ji nalakat do lazni :D to by seklo s kazdym :D ... at se nebolikaji :D ehm... ano sem uchyl :D

4 SweetKate | Web | 19. října 2014 v 14:34 | Reagovat

Ahoj, před nedávnem jsem dočetla Zákon silnějšího a Hranice možností, teď pokračuji v Krávlovských povinnostech a musím říct, že mě to moc baví. :) Díky tobě jsem taky začalá psát povídku, no mám zatím jenom prolog, ale co? Na mém novém blogu, který je ještě ve fázi: Pracuje se na tom, to stejně nevadí, že obsahuje pouze ten prolog. :D

5 Hellen | E-mail | Web | 31. října 2014 v 14:48 | Reagovat

Tak jsem se po čase pracovního vytížení (a taky se musím přiznat, rozdýchávala jsem dějový zvrat :D ) vrátila zpět, abych dočetla Hranice a jako bonus k tomu tu čekala nová povídka a musím říci, že není laděna vůbec do špatného období ;) Už se moc těším na pokračování. Vypadá to nadějně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama