Vampire Traveler - 2.kapitola

15. listopadu 2014 v 21:50 | Allassa |  Vampire Traveler
Druhá kapitola.
Rozepsala jsem povídku na ty Upíří deníky. Těšte se :)

První problém nastal hned po tom, co jsem rozpustila krevní tabletu ve vodě. Sice jsem necítila hlad ani žízeň, ale chtěla jsem to zkusit. Skončila jsem kašlající nad umyvadlem se slzami v očích. Nejsem schopna pojmout krevní tablety.
"To není dobré, ani trochu," mumlala jsem, zatímco jsem si oplachovala tvář. Je pravda, že tablety jsou vytvořeny pro normální upíry, ale ti se můžou živit jak lidskou, tak upíří krví. Proč teda nejsem já schopna je polknout? Co budu dělat, až se dostaví pálčivé nutkání na krev? Nemůžu jenom tak z ničeho nic napadnout někoho z noční třídy. Kuran by mě zabil.
"Sakra," zaklela jsem a hodila ručník na vanu, "nemůže to být jednodušší?"

Ležela jsem na posteli a koukala do stropu. Nemohla jsem usnout. Z části za to mohlo to, že jsem byla zvyklá jako člověk být přes den vzhůru a z druhé části to, že jsem neměla své léky na spaní. Nebyly teda přímo předepsané na spaní, jenom mi prohlubovali spánek natolik, abych neměla noční můry. Když se probouzíte skoro každou noc z osobního dramatu a hororu, není to nic příjemného. Možná proto jsem taky nemohla usnout. Povzdychla jsem si a vstala. Oblékla jsem se do školního a zamířila k zrcadlu v koupelně. Z malé taštičky na umyvadle jsem vytáhla tužku na oči a zvýraznila spodní linku. Nanesla jsem trochu stříbrné barvy na víčka a vše zakončila řasenkou. Usmála jsem se na sebe, takhle to bylo lepší. Hezčí. Odložila jsem malovátka zpátky do tašky a podívala se na hodiny. Tři hodiny odpoledne. Vím, že Cross mě chtěl vidět před první hodinou, ale nikoho nezabije, když se ukážu dřív.
Vyšla jsem z koupelny a přehodila přes sebe horní kabátek uniformy. Nechala jsem ho nezapnutý, takže odhaloval černou košili pod ním. Nikdy jsem nebyla fanoušek stejnokrojů, a proto jsem se chtěla lišit. Aspoň trochu.
Vyšla jsem z pokoje a s pomocí svých nových smyslů se zaposlouchala do dění v domě. Všichni zřejmě spali, protože jsem neslyšela ani necítila nic. Nikdo mě tedy nemůže zastavit, když odejdu. Taky dobře.


Na jednu věc jsem ale zapomněla. Byl den. Slunce svítilo, což mi zas tak nevadilo, jenom mě pálili oči. Přes strážného jsem se taky dostala poměrně lehce. Jenom ti lidé kolem, denní třída, ti na mě hleděli jako bych spadla z nebe. Procházela jsem kolem nich, směřovala jsem k hlavní budově a slyšela jejich šeptání.
"Kdo je to? Dle uniformy patří k Noční třídě."
"Co dělá venku před vyučováním?"
"Ještě jsem ji tady neviděla. Podívej, jak volně nosí uniformu. To si přece nemůže jen tak dovolit."
Ušklíbla jsem se a projela několik čumilů povýšeným pohledem.
"Určitě si myslí, že je něco víc než my! Je sice hezká, ale to je tak všechno."
"Máte nějaký problém, se kterým byste se chtěli podělit, děvčata?" oslovila jsem jednu skupinku a založila si ruce v bok.
Zmlkly a já se k nim naklonila.
"Ale copak, došli slova? Za zády pomlouvat umím také," mrkla jsem na ně. Než jsem stihla cokoliv jiného říct, někdo mě chytil za rukáv uniformy a silou mě odtrhl od dívek.
"Je zakázáno pro noční třídu být venku mimo vyznačený čas!" využila jsem momenta síly a otočila se svému útočníkovi čelem. Dech mi uvízl v hrdle, když jsem se setkala s fialkovým pohledem.
"Jsem na cestě za ředitelem, chtěl mě vidět," prohlásila jsem potichu, pořád se utápějíc v chlapcově pohledu. Byl vyšší než já a pořád mě držel za rukáv. Vyškubla jsem se mu a spojila ruce za zády.
"Během denní směny nemáš venku co dělat. Copak ti to Kuran nevysvětlil? Vy a váš druh," znechucení z jeho hlasu jenom čišelo, "musíte pořád dělat jenom problémy."
"Řekněme, že nejsem zrovna ta, která by poslouchala toho nafintěného panáka," pousmála jsem se a sledovala jeho chvilkové překvapení nad volbou mých slov.
Kolem nás se začal tvořit kruh lidí z denní třídy.
"Vezmu tě za ředitelem, děláš tady zbytečný rozruch."
"Oh, skutečně?" provokativně jsem se usmála a pak se uklonila lidem kolem. "Jmenuji se Alexandra Mikaelson a přestoupila jsem k Noční třídě. Omlouvám se, pokud se někdo cítí v mé přítomnosti nepříjemně. Doufám, že se s vámi ještě uvidím."
Úplně jsem viděla, jak Zerovi naběhla na čele žíla. Vzal mě za předloktí a začal tahat od skupinky denní studentů. Alexandra jedna, Zero nula.
"Skutečně nevíš, kdy přestat, krvesajče, co?" zasyčel, když jsme byly z dohledu a pustil mě, jako bych ho popálila.
"Děvče jako já si musí užít trošku legrace, nemyslíš?" šla jsem vedle něho chodbou ke kanceláři.
"Tak si ji užívej se sobě rovnými. Přísahám, pokud se jenom dotkneš někoho z lidí s úmyslem mu ublížit…"
"Tak mě zabiješ. Hai, hai, chápu. Musíš být jeden ze strážců školy. Myslím, že jsme se formálně nepředstavili," zastavila jsem se v půlce chodby. Zerovi neostalo nic jiného, než se otočit za mnou.
"Alexandra Mikaelson."
"Neznám. A ani nechci poznat."
"Oh, ale já skutečně nejsem tvůj nepřítel, Zero Kiryu. "
"Jak víš…"
"Kdo jsi?" tajemně jsem se na něho usmála a prošla kolem, "to je tajemství. Nechtěl jsi mě doprovodit k řediteli? Nenecháme ho přece čekat."
Zerův pohled jsem cítila mezi lopatkami. Kdyby mohl zabíjet, už bych tady dávno nebyla. Nezbývalo mu nic jediné, než mě následovat.


"Alex-chan!" překvapené vstal Kaien zpoza stolu a přešel ke mně, "co děláš venku tak brzo?"
"Chtěl jsi mě vidět před vyučováním. Tak jsem tady," pokrčila jsem rameny a ustoupila, aby viděl Zera za mnou.
"Oh, Zero, vidím, že vy dva jste se už potkali."
"Co tady dělá další upír, nemáme jich tady už dost? Proč sem tahat další," zavřel za sebou mladý lovec dveře a opřel se o ně.
"Protože třeba nemám kam jinam jít? Navyše, nemůžeme nechat Kanameho jako jediného čistokrevného široko daleko samotného, ne?" založila jsem si ruce na hrudi a sedla si na sedačku.
"Další čistokrevná?" Zero zaťal pěsti a propichoval mě hodně nepřátelským pohledem.
"Zero, uklidni se. Alex-chan tady není pro to, aby někomu ublížila, ne, Alex-chan?" dělal mírotvůrce Kaien. Přikývla jsem. Ne, Zerovi ani Yuki jsem ublížit nechtěla.
Ozvalo se zaklepání na dveře a Zero tak tak stihl uhnout otevíraným dveřím.
Dovnitř vešla dívka o něco málo menší než já.
"Řediteli, chtěl jsi nás se Zerem vidět, ale nemůžu ho nikde… jé, Zero, ty už jsi tady?"
"Říkej mi tatínku, Yuki!" protočila jsem očima. Tohle má být nejlepší lovec upírů? Tohle?
"Yuki, chtěl jsem ti představit Alexandru Mikaelson," ukázal na mě, "Alexandro, tohle je moje dcera Yuki. Zera jak vidím, jsi už potkala."
"Dobrý den, Cross-san."
"Prosím, jenom Yuki," začala mávat rukama dívka a já se usmála. Jo, je to malé trdlo.
"Když jsme se tady všichni tak hezky sešli, co takhle si dát brzkou večeři? Než Zero s Yuki půjdou na hlídku a Alexandra do třídy?"
"Mám sedět za stolem s jednou z nich? Nikdy," zasyčel Zero a práskl dveřmi, když odešel.
"Oh, Zero!" rozběhla se za ním Yuki, "Omlouvám se, přivedu ho nazpátek."
"To je v pořádku, Yuki-chan," pousmála jsem se na dívku, "nech ho jít."
"Ale…"
"Tak se najíme aspoň my tři. Vzhůru do jídelny!" zavelil Kaien a nám nezbylo nic jiného, než ho následovat.


Po večeři jsem se omluvila a přesunula se do třídy, kde mělo začít vyučování. Ostatní upíři tam ještě nebyli, tak jsem si mohla vychutnat chvíli klidu. Začala jsem na sobě pociťovat to, že jsem celých dvacet čtyři hodin nespala. Opírala jsem se o opěradlo, nohy přehozené přes židličku vedle a sledovala jsem západ slunce.
Ze zamyšlení mě probral zvuk otevíraných dveří a několika párů nohou. Pomalu jsem otočila hlavu od oken a zadívala se na příchozí upíry.
"Mikaelson-san, tak tady jsi," protočila jsem očima.
"Cross mě chtěl vidět před vyučováním."
"Slyšel jsem, že jsi způsobila menší rozruch mezi denními studenty," Kanameho hlas zněl skutečně nebezpečně, "doufám, že už se to nebude opakovat."
"Nepatřím mezi tvé psy, Kurane, nemá smysl mi vyhrožovat z pozice čistokrevného," postavila jsem se mu čelem. Ostatní ztichli a měřili si mě nepřátelskými pohledy.
"Kdo si myslíš, že jsi, takhle mluvit s Kaname-sama! Nějaká přivandrovalkyně jako ty nemá právo na to, aby se na něj co by jenom podívala!"
"Aido," Kaname stopl svého věrného následovníka, "to stačí. Nezapomínej, že Alexandra je také čistokrevná, kde jsou tvoje způsoby?"
"Omlouvám se, Kaname-sama."
"Já nejsem ten, komu se máš omluvit." Aido zatnul ruce v pěst a díval se do země. Odsunula jsem židličku vedle sebe, abych mohla projít a scházela jsem k nim dolů.
"Nestojím o jeho omluvu. Vím, jak na mě všichni hledíte a to jsem tady jenom jeden den. Všichni cítíte, jaké mám postavení, ale nikdo se ke mně tak nechová," procházela jsem kolem nich ke dveřím.
"A kam si teď myslíš, že jdeš?" provrtával mě Kaname pohledem.
"Jenom si odskočím, nebo i na to potřebuji povolení, Kaname-sama?" do jeho jména jsem vložila trochu víc nepřátelských emocí, než jsem chtěla, protože jakmile jsem za sebou zavřela dveře, rozproudila se debata o mojí drzosti a nevychovanosti. Hlavní aktéři byli dle hlasu Ruka a Aido. Pousmála jsem se a zamířila si to chodbou pryč. Nechám je vychladnout a pak se vrátím zpátky. Z okna na chodbě jsem uviděla hlídkujícího Zera. Ne, dneska si s ním zahrávat už nebudu. Ještě nevím, co si na mě vymyslí ten prokletý Kuran, ale určitě to nic příjemného nebude.


Do třídy jsem se vrátila po první hodině. Kromě Takumy, vedle kterého jsem seděla, se mnou nikdo jiný nepromluvil. Za to mě všichni bedlivě pozorovali. Jestli čekali, že se přijdu omluvit, přepočítali se. Když chci, umím být dost tvrdohlavá a momentálně nemám pocit, že jsem udělala něco špatného.
"Alex-san?" Přesunula jsem pohled z učitele na Takumu.
"Hm?"
"Měla jsi dneska vůbec tabletu?" Co je zase tohle za otázku? "Svítí ti oči."
"Cože?" Je fakt, že poslední hodinu bojuji s podivným pálením v krku, ale nenapadlo mě, že by to mohl být hlad, touha po krvi. Proč jsem k upírství nedostala manuál s vysvětlením a návodem, sakra?
"Máš sebou svoje tablety, ne?" Podívala jsem se na něj a zavrtěla jsem hlavou. Po prvním neúspěchu jsem je nechala na umyvadle v koupelně.
"Jsem jenom unavená. Moc jsem toho nenaspala, Ichijou-san," mávla jsem nad tím rukou a položila si hlavu na ruce na lavici. Tím pádem jsem oči a celý svůj obličej schovala před zraky ostatních. Ichijou se dál nevyptával a já byla ráda. Jakmile skončila poslední hodina, byla jsem mezi prvními na nohách a odcházela pryč. Bolest v krku se stupňovala a já nevěděla, co s tím.


Co mě překvapilo, tak jsem během dne několik hodin spala. Na silu jsem pak v koupelně polkla několik krevních tabletek, tentokrát bez vody. Dalších pět minut jsem strávila jejich vykašláváním, ale pálčivá bolest vzadu v krku polevila. Oblékla jsem se a zrovna, když jsem se chtěla přidat k ostatním, zaklepal Takuma.
"Alex-san, připravena na další den?"
"Zůstává mi snad něco jiného?" zamumlala jsem a sešla s ním schody. Nikdo se mnou nepromluvil, nikdo se na mě skoro ani podíval. Fajn, ignorace, taky řešení.
Čekalo se, až se milostivě ukáže Kuran. Přelétl nás pohledem a zavelel k odchodu.
Před bránou už na nás čekali fanynky. Výkřiky Aido-senpai a Kain-senpai s občasným Kaname-senpai doléhali skoro až do domu.
"Kdyby jenom věděli," povzdychla jsem si. Šla jsem mezi posledními, když se brána otevřela a Aido začal flirtovat. Yuki byla zatlačena na zem a Kaname jí pomohl vstát. Tuhle scénu znám, napadlo mě. Takže tady to všechno začíná, jsem skutečně na začátku celého toho kolotoče. Nu, dobrá. Na scéně se objevil Zero, stál s Yuki přesně mezi ostatními upíry s Kanamem a mnou.
"Jde z tebe strach, strážce," pronesl Kuran. Zavrtěla jsem hlavou. Skutečně?
"Nevím, na co čekáš, ale měla bys jít za nimi. Vyučování co nevidět začne," vrátil mě do reality Zerův hlas.
"Štěstím bez sebe," odpověděla jsem mu, ale dala se do pohybu.
"Vypadá to, že Alex-chan s Noční třídou dobře nevychází," uslyšela jsem Yukin ustaraný hlas.
"To je jejich věc, pojď, máme práci," odtáhl ji Zero pryč. Ještě jsem jim zvesela zamávala a sladce se usmála na Kanameho se Seiren, kteří stáli přede mnou. Přešli to mlčením.
 


Komentáře

1 Aki | 16. listopadu 2014 v 10:21 | Reagovat

:D Super dílek... Těším se na další... Alex je tam všechny dobře stírá :DDD

2 Shezy | Web | 12. prosince 2014 v 22:45 | Reagovat

Wau, Alex se mi líbí. Taky jsem Kurana nikdy moc nemusela. xD Ale strašně se mi líbí, jak přesně dokážeš psát chování Kaiena, protože to je prostě.... ááá, můj oblíbenec. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama