Vampire Traveler - 4.kapitola

28. listopadu 2014 v 13:54 | Allassa |  Vampire Traveler
Tak vás tady při pátku zdravím.
A ne, nemám se vůbec dobře. Jo, může za to práce, může za to rodina, prostě všechno se mi hroutí jako domeček z karet a já budu ráda, pokud příštího půl roku přežiju ve zdraví. Hlavně v tom psychickém.
No, bez zbytečných řečí, další kapitolka je tady.

Seděla jsem na sedačce v pracovně ředitele, hlavu v dlaních a proklínala všechny bohy světa.
"Jsou tady ještě nějaká další tajemství kolem ní, která bych měl vědět?" zaslechla jsem Kanameho z chodby. Dveře se otevřely a vstoupil Kaien v závěsu s prezidentem Noční třídy. Odvrátila jsem pohled a zatnula ruce v pěst.
"Alex-chan?" promluvil na mě Kaien.
"Alexandro, proč jsi mi nic neřekla o tvé kondici? Musíš tak strašně trpět," sklonil se ke mně Kaname a já ucukla.
"Nedělej se, že tě to zajímá, Kaname," procedila jsem.
"Jsem prezident Noční třídy, je samozřejmé, že mě zajímá kondice mých upírů," klekl si ke mně.
"Já nejsem jeden z tvých upírů."
"Mrzí mě, když mě odmítáš, Alexandro. Copak jsem ti někdy ublížil? Nyní potřebuješ moji pomoc, maličká. A já ti i přes tvé nerudné a nedůstojné chování vůči mně pomoct chci."
Kecy, děláš to jen pro svoje dobro, budeš z toho chtít vytěžit co nejvíc pro sebe, podle toho, jak se ti to hodí, pomyslela jsem si, ale nahlas jsem neřekla nic.
"Alex-chan," střelila jsem pohledem po Kaienovi a nakonec se podívala na Kanameho před sebou.
"Nemohla jsem tušit, že to bude tak těžké," promluvila jsem do ticha. Oči mi rudě žhnuli a tesáky mě tlačili v dásních. Kaname byl moc blízko na to, abych se ovládala a jeho krev ke mně promlouvala a slibovala utišení věčně přítomného hladu.
"Jsem tady od toho, abych ti pomohl," Kaname si rozhalil košili a nastavil mi krk. Odvrátila jsem pohled a kousla se do rtu.
"Nebude stačit, když se napiju ze zápěstí?" Pít z jeho krku mi přišlo až moc intimní. Zvlášť, pokud šlo o něj.
"Ale samozřejmě, hlavně, pokud se napiješ," rozepnul si knoflíček u zápěstí a podal mi ho. S pohledem upřeným na bývalého lovce stojícího za námi jsem prokousla tenkou kůži a začala pít.
Bylo to… ohromné. Nic podobného jsem nezažila, jeho krev mi stékala do krku a chutnala jako nejlepší nápoj na celém světě. Okamžitě jsem cítila, jak se mi vrací ztracená síla a žhnoucí bolest polevuje. Bylo těžké se od jeho zápěstí odtrhnout, ale zvládla jsem to. Během krmení jsem si vůbec nevšimla, že mě Kaname hladil ve vlasech a až teď jsem zahanbeně ucukla.
"Není to tak lepší, Alexandro?" usmál se na mě a spustil poraněnou ruku dolů. Vstal a já ho následovala. Uklonila jsem se před Kaienem a společně s čistokrevným odešla z jeho pracovny.
"Tohle bude hodně drahé, že, Kaname?" promluvila jsem po několika minutách chůze.
"Vypadá to, že mě máš úplně přečteného, Alexandro. Samozřejmě, že budu chtít něco výměnou za krev, kterou jsem ti dal," tentokrát jsem se ocitla u zdi mezi Kanameho pažemi.
"A to něco je?" zadívala jsem se mu do očí, které rudě žhnuli.
"Chci, abys mi pomohla držet Zera dál od Yuki. I kdyby tě to mělo stát život."
Ve skutečnosti jsem nad tím nemusela přemýšlet, co mu odpovědět, ale nechala jsem mezi námi chvíli ticha.
"Myslím, že to bude v zájmech všech, Kaname."
"Kaname-sama," opravil mě.
"Ah, takže si znovu hrajeme na dominanci?" odvětila jsem kousavě.
"Nějak rychle zapomínáš na to, že beze mě teď nebudeš moct dál existovat, maličká."
Povzdychla jsem si. Kdy se stihly veškeré mé plány týkající se celého Vampire Knightu obrátit o sto osmdesát stupňů?
"Omlouvám se," sklopila jsem hlavu a dodala, "Kaname-sama."
Upír se ode mě odtáhl a rozstrapatil mi vlasy na hlavě, jako věrnému psovi.
"Tak se mi to líbí, Alexandro, tak se mi to líbí."
Svou zuřivost a zahanbení jsem těžce spolkla a držela v sobě. Pokud chci tady přežít, budu muset něco obětovat na Kanameho oltář. Vůbec, ale vůbec jsem z toho radost neměla.


Uběhlo několik dní, kdy jsem se snažila Kanamemu a ostatním upírům vyhýbat, což tak lehké nebylo, když jsme spolu bydleli a měli vyučování. Přes den jsem se schovávala mimo svůj pokoj v blízkosti stájí, kde jsem, pokud kolem nebyli studenti z denní třídy, přespávala. Pár krát mě tam objevil Zero, ale neřekl mi nic. Když jsem se probudila, jediná známka jeho přítomnosti byla jeho vůně, která visela ve vzduchu. I přes jeho věčné hrozby, nikomu o tom neřekl, protože na mě nepřišel ani Kaien, ani Kaname.
Tento den, těsně před tím, než jsme měli mít vyučování, jsem se rozhodla zdrhnout ze školy do blízkého města. Sledovala jsem Yuki, která hledala Zera. Samozřejmě, že těch dvou level E upírů, kteří ji sledovali, jsem si všimla hned, zatímco oni o mé přítomnosti nevěděli. Yuki byla zahnána do zvonice, Zero bojoval pod ní. Jakmile k Yuki přišel upír v podobě dítěte a škrábnul ji, vyskočila jsem ze svého úkrytu zároveň s příchodem Kanameho.
"Alex-chan? Kaname-senpai?" Kaname stál v okenici a já se přikrčovala v bojovém postavení před dívkou.
Kaname se přesunul za mě, zakryl Yuki oči a pomocí svých telekinetických schopností šíleného upíra zabil.
"Alexandro, běž napřed a ujisti se, že tady nejsou další jako on," přikázal mi Kaname a já přikývla. Vím, že myslel Zera, který rychle scházel schody dolů.


Procházela jsem chodbou domu ředitele, když jsem zacítila Yuki a Zera na jednom místě. Kaname mluvil s ředitelem o kondici stříbrovlasého chlapce a já si nepřála být u toho. Tohle je noc, kdy Zero pokouše Yuki. Samozřejmě, že jsem to věděla jenom já a tím pádem, mohla jsem tomu zabránit. Rozběhla jsem se chodbou ke schodišti, kde Zero zrovna chytil za ruku Yuki, které se odmotal obvaz z rány.
"Zero, ne!" vykřikla jsem a skočila mezi ně. Odhodila jsem Yuki na stěnu a přitočila se k Zerovi tak, aby jasně ucítil krev pulzující mi pod kůží na krku. Ten namísto toho, aby zastavil svůj výpad, když jsem se prakticky vyměnila v jeho objetí s Yuki, se zakousl do mého krku. Škoda ale byla udělána a Yuki měla na krku dva škrábance.
"Ze… Zero?" zašeptala Yuki zhroucená u stěny, "Zero je upír?"
Stála jsem nehybně a nechala Zera pít. Neměli smysl jí cokoliv odpovídat.
"Je to v pořádku, už je to v pořádku," zvedla jsem ruku a hladila mladého lovce ve vlasech, "neublížil jsi jí. Jen pij, jen pij." Pronášela jsem slova konejšivým hlasem, jako bych mluvila na vyplašené zvířátko. Po necelé minutě jsem se začala cítit, jak mé tělo začalo těžknout, a moje hlava se cítila prázdná.
"Zero, to stačí," poklepala jsem ho po rameni. Nic, dál ze mě sál a ještě si mě pevněji stiskl, když jsem se začala bránit. Nakonec jsem musela použít malou tlakovou vlnu, abych ho od sebe dostala. Zavrávorala jsem a chytila se zábradlí.
"Yuki, já…" Zero se viditelně vzpamatoval na tolik, aby vnímal, co se děje kolem něho.
"Yuki," ozval se ze spodu Kanameho hlas.
"Kaname- senpai," odpověděla dívka překvapeně. Kaname vyšel schody až k nám a pohledem se zastavil na Zerovi a pak na mě, opírající se jednou rukou o zeď a druhou kryjící stopy po Zerově kousnutí.
"Stalo se z tebe zvíře, které pronásleduje pach krve? Zero Kiryu?" Čistokrevný se postavil mezi Zera a Yuki, chráníc tak dívku. Cítila jsem jeho vražedné úmyslu, vůči mladšímu upírovi a odlepila se od zdi, abych se postavila mezi ně.
"Kaname, nech ho…" zavrávorala jsem a začala padat k zemi, když mě Zero pohotově zachytil.
"Ani nezvládneš kontrolovat svou žízeň po krvi. Alexandra teď nedokáže ani vzpřímeně vstát," ucítila jsem, jak mě Kaname vzal do náruče a chtěla začít protestovat, ale víčka byly moc těžká na to, abych je otevřela, "je její čistá krev skutečně tak lahodná?"
"Kaname-senpai, nemluvte tak k němu!" ozvala se Yuki.
Kaname mě začal odnášet ze schodů, když se ještě otočil.
"Pamatuj si, že dnešním večerem ti tato upírka zachránila život. Nebýt jí, pil bys z Yuki a nikdy bych ti pak nedovolil žít."
Vyšel se mnou schody a mě se povedlo otevřít oči. Předal mě Kaienovi do náruče a otočil se na Yuki.
"Pojď se mnou, ošetřím tě."
"Ale Alexa-chan!"
"O tu se postarám, běž s Kanemem, Yuki," odpověděl jí Kaien a dívka ho poslechla.
"Zvládnu stát i sama," ozvala jsem se. Kaien se na mě podíval a zavrtěl hlavou.
"Nemusíš si hrát na hrdinku, Alex, máš problémy udržet otevřené oči, ne natož tady poběhovat."
"Noční třída musí být rozrušená z vůně krve, Kaname by je měl jít uklidnit," protestovala jsem.
"Půjdu mu to říct jenom, co tě odnesu k sobě do kanceláře," řekl mi po cestě.
"A pak, že já jsem ta tvrdohlavá," povzdychla jsem si. Nechala jsem se uložit na sedačku v jeho pracovně a sledovala jeho záda, když odcházel hledat Kanameho s Yuki.
"Děkuji ti, že jsi nedovolila, aby pokousal moji dceru, Alex," pronesl ve dveřích.
"Není mi zač děkovat, proto jsem přece tady," odpověděla jsem a zavřela oči, protože mě přemáhal spánek. Dveře tiše klaply a já osaměla.


Ještě tu noc mi Kaname dal napít ze svého zápěstí a doprovodil mě do mého pokoje. Na zvědavé otázky upírů neodpovídal a oni se přestali ptát. Jediný, kdo mě vědoucně sledoval, byl Aido. Protože ochutnal moji krev, věděl, že v noci byla prolita právě ona.
Do rána jsem toho moc nenaspala, Kanameho krev mě zaručeně nabudila a proto jsem hned po rozednění vstala z postele a šla do společné místnosti v přízemí. Nedostala jsem se ani na schody, dole byl Aido s nějakými lidmi a vedli jednání. Stála jsem opřená o stěnu a poslouchala ty jejich nesmysly. Zpozorněla jsem, až jsem zacítila přijít Yuki. Aido se svých návštěvníků v okamžiku zbavil a začal si ji dobírat.
"Je jasné, že přišla za Kanamem," zamumlala jsem ve chvíli, kdy to samé řekla Yuki hyperaktivnímu upírovi dole.
"Řekni mi, Yuki, kdo včera večer prolil krev Alexandry Mikaelson?" Nakrčila jsem obočí, proč konfrontuje ji a ne mě?
"Samozřejmě, že před tím jsem ale zacítil trochu tvojí krve. Kaname nám řekl, abychom na to zapomněli, tak jsme to dál neřešili."
"Kaname-senpai? Tak tak to je."
Aido se začal zlobit, protože jsem jasně cítila, jak teplota v místnosti klesá.
"To mě tak štve! Co jenom znamenáš pro Kaname-sama!?" Aido vyslal led směrem k Yuki a úspěšně v něm uvěznil její nohu.
"Řekni mi, Yuki-chan," Aido seskákal schodiště až k dívce, "co znamenáš pro Kaname-sama?"
"Jsem Kaname-sama dlužníkem, protože mě zachránil před šíleným upírem deset let zpátky!" Jedno se Yuki muselo nechat, nedala se zahnat do kouta a bojovala.
"Ah, tak tak toje. Tím pádem, když tě Kaname-sama zachránil život, bude nejlepší, když mu věnuješ každou kapku své krve."
Tady končila veškerá sranda. Udělala jsem dva kroky a ocitla se na začátku schodiště.
"To by stačilo, Aido. Pusť ji."
Aido dál pokračoval ve své samomluvě o tom, jak se Yuki nesmí dotknout žádný jiný upír, než Kaname.
"Řekla jsem, pusť ji, Aido!" Aido po mně hodil pohledem, ale to bylo tak všechno. Proč ji nepouštěl? Proč neposlouchal slovo čistokrevné upírky? Začala jsem scházet schody dolů s úmyslem mu to ručně stručně vysvětlit, když se Yuki vzepřela a chtěla ho uhodit. Jako zázrakem její ruku zadržel Kaname, který se tam z ničeho nic objevil.
"To by stačilo, Yuki."
Led, držící dívku u země zmizel. Kaname se otočil a já ustoupila o krok před jeho výrazem. Napřáhl se a uhodil Aida.
Ten si klekl a přiznal chybu.
"Ztrať se."
"Ano," Aido hned vstal a vyběhl schody ke mně.
"Kaname-sama," začala jsem, ale čistokrevný mě přerušil.
"Alexandro, zlobím se na tebe. Měla jsi ho zastavit dříve. Teď oba odejděte."
To nemyslí vážně, o co si myslí, že jsem se tady pokoušela!
"Tak hele…" začala jsem, ale Kaname nebezpečně přimhouřil oči.
"Nebudu se více opakovat!" zvýšil hlas.
"Fajn, už mlčím. Pojď, Aido," vzala jsem upíra za ruku a tahala ho po schodech nahoru a zastavila se až ve svém pokoji.


"Hanabuso, nechápu, jak někdo s tvou inteligencí může být zároveň takový idiot!" osopila jsem se na upíra stojícího uprostřed mého pokoje.
"No dovol! Já jenom hájím zájmy Kaname-sama, na rozdíl od tebe!" založil ruce na hrudi blonďáček a rozhlížel se kolem.
"To jsem viděla," odfrkla jsem si a prošla kolem něho k oknu, kde jsem zatáhla závěsy, "zaútočit takhle na Yuki, když víš, že je pro něho drahoušek, ty máš skutečně smrtelné přání."
"Kaname říkal, že jsi mě mohla zastavit dřív, proč jsi to neudělala, v tom případě?"
Mlčela jsem, protože na tohle jsem odpověď neměla. Povzdychla jsem si a lehla si na postel, kde seděl blonďatý upír.
"Co přesně znamenáš ty pro Kaname-sama, Alex-chan?" Aido se přesunul do kleku nade mě a já si odtáhla ruku od obličeje, abych se na něho podívala.
"Jak to myslíš?"
"Během doby, co jsi tady, jsem dvakrát cítil Kanameho krev ve vzduchu. Po dvakrát ses vrátila do Měsíčního domu s pachem jeho krve na rtech," prsty se zlehka dotknul mé lícní kosti na pravé straně a kopíroval tvar mojí tváře.
"To je mezi mnou a Kuranem, Hanabuso," odvrátila jsem pohled, ale zatlačil prsty a já se dívala zpátky do jeho modrých očí, kterými prosvítala rudá záře.
"Irituje mě ta nevědomost, Alex-chan," zašeptal a sklonil se k mému krku. Projel mi po něm nosem a zlehka olízl místo, kde se nacházel pulz. Zachvěla jsem se očekáváním nad tím, co mělo přijít.
"Hanabuso, není náhodou tabu pít krev čistokrevných?"
"Řekni potom, proč jsem tě neposlechl, když si mi přikázala, abych nechal Yuki na pokoji."
"To nevím."
"Protože jediný upír, kterého já poslouchám, je Kaname-sama, který patří do jedné ze sedmi čistokrevných rodin, Alex-chan. Jméno Mikaelson ale není jedno z nich," znovu mi olízl krk a já zvrátila hlavu na stranu, abych mu usnadnila přístup. V břiše mi létali motýlci a třásla jsem se touhou.
"Tím chceš naznačit, že nejsem čistokrevná? Moji moc musíš cítit."
"Cítím ji, to ano. Ale nemáš tu schopnost mi rozkazovat. A teď huš, chci tě znovu ochutnat, Alex-chan."
Než se ale stihl zakousnout, vyrušilo nás zaklepání a otevírání dveří. Ve vchodě stál Akatsuki Kain a měřil si nás zvědavým pohledem.
"Tak tady jsi, Hanabuso. Prosím řekni mi, že neděláš další hloupost, která by rozzlobila Kurana, že ne."
Aido se usmál a posadil se na moje břicho.
"Zřejmě mi dneska není přáno, Alex-chan. Dokončíme tuhle činnost někdy jindy," mrknul na mě. Já se zprudka posadila a strčila do něho. Aido přepadl dozadu a spadl z postele.
"Akatsuki, vezmi svého přitroublého bratrance pryč dřív, než udělá něco, čeho bychom všichni litovali," promluvila jsem na vysokého upíra u dveří. Ten přikývl a pomohl Aidovi na nohy.
"Stejně se jednou tvé tajemství dozvím, Alex-chan," řekl zpěvavým hlasem u dveří blonďáček.
"Dneska to ale nebude," odpověděla jsem a nechala je odejít. Spadla jsem zády zpátky na postel a rukou si přešla po místě, kde mě Aido olízl. Začíná se mi tu všechno vymykat zpod kontroly. Musím vymyslet novou strategii.
 


Komentáře

1 Shezy | Web | 12. prosince 2014 v 23:08 | Reagovat

Zajímavější a zajímavější! Pokračuj!
Mimochodem... nemáš náhodou v plánu psát nějakou povídku na Bleach? To bych si nechala líbit... :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama