Between beasts and monsters - 2.kapitola

12. prosince 2014 v 11:07 | Allassa |  Between beasts and monsters
MInulý týden se mi zhroutil svět a já jej pomaly znovu od základů stavím. Takže žádné novotiny nečekejte, nemám na ně náladu. Jaké štěstí, že mám dopředu napsaných několik kapitol.
A zítra jdu na Hobita, tak se hodím recenzi esli se mi bude chtít.
Hezký pátek všem.

Musela jsem na chvíli usnout, protože mě zpátky do reality vrátilo vyzvánění mého mobilu. Číslo na displeji jsem neznala, ale přesto jsem hovor zvedla.
"Alexandra," představila jsem se.
"Prosím tě řekni mi, že jsi neodmítla mého bratra, protože si jinak neumím představit, proč by po sobě venku zanechával tolik mrtvých," uslyšela jsem Klausův hlas.
"Kdes vzal na mě číslo?"
"To není důležité, na něco jsem se tě ptal, lásko," zněl docela netrpělivě.
"Je možné, že jsem nepodlehla jeho šarmu a nevlezla mu do postele. Jinými slovy, ano, odmítla jsem ho. Neříkej mi, že kvůli tomu vyšiluje jako malé dítě."
"Malé dítě nezabíjí lidi na potkání, Alexandro."
"Je to Kol, nechápu, co tě na tom tolik udivuje. Tohle je přesně to, co on dělá. Zabíjí lidi, když ne ze sportu, tak z afektu," přešla jsem přes pokoj do koupelny a pustila vodu do vany.
"Alexandro," husí kůži jsem měla jenom z toho, jak vyslovil mé jméno, "prosím připomeň mi, proč tebe a tvojí sestřenici vůbec ještě nechávám na živu?"
"Protože nás nedokážeš zabít, Klausi," sedla jsem si na okraj vany, "hele, podívej se na to z naší stránky. Jsme uvězněné v jakési jiné dimenzi s lidmi, které známe jako smyšlené postavy, nevíme, proč ani jak se odsud dostaneme. Mám vás ráda, Klausi, skutečně mám. Ale nebudu skákat tak, jak budete vy pískat."
A s tím jsem hovor utnula. Hodila jsem mobil na ručník vedle vany a vysvlékla se. To, co teď momentálně potřebuji je horká vana, která mi pomůže aspoň trochu s uvolněním se. A přesně tu si teď míním dát, aniž by mě někdo vyrušil.

Nikdo mě nevyrušil, což bylo super. Vydrhla jsem se ručníkem a natáhla na sebe kalhotky a světle růžovou košilku na spaní. Přešla jsem zpátky do pokoje a hodila sebou na postel. Můj klid netrval dlouho, zpoza stěny se začaly linout podivné zvuky. Znělo to jako…
"Sténání?" posadila jsem se a zaposlouchala se. Skutečně. Nějaká ženská za stěnou sténala a bolestí to určitě nebylo. Zazvonil mi mobil. Podívala jsem se do koupelny. Po chvíli přestal zvonit, ale steny byly čím dál tím víc hlasnější. Se zakletím jsem vstala a šla si pro něj. Další neznámé číslo, čím dál, tím lepší. Vytočila jsem ho.
"Nečekal jsem, že se mi ozveš, drahá."
"To si ze mě děláš srandu, Kole, kdes přišel k mému číslu? Počkej, nechci to vědět," přešla jsem bosky z koupelny do pokoje, "mohl bys laskavě přestat dělat rámus v pokoji? Nevím, jestli sis všiml, ale jsou tady lidé, kteří by chtěli spát."
"Oh, ruším tě?" zněl pobaveně.
"Představ si. Nemohl sis své děvky užívat v klidu venku? Když jsi byl schopen je tam zabíjet."
"Možná bys mi to chtěla říct osobně."
"Možná ne," odvětila jsem mu úsečně.
"V tom případě," steny vystupňovali do křiku, "si to budu užívat dál." A položil to. Kol Mikaelson si dovolil položit telefon. Mě. Frustrovaně jsem hodila telefon na postel a šla ke dveřím. Otevřela jsem je a vyšla z bezpečí pokoje na chodbu. Zastavila jsem se až před jeho dveřmi a zaklepala.
"Myslel jsem, že jsi osobní schůzku odmítla," otevřel mi oblečen jenom v kalhotách. Oči, dívej se mu do očí, ne na ten skvělý hrudník, připomínala jsem si.
"Co chceš, Kole?"
"Pojď dál, Alex, přece to nebudeme probírat na chodbě," otevřel dveře dokořán a uhnul mi z cesty. Kousla jsem se do rtu, pokud tam půjdu, nebude cesty zpět a nevím, co se mi stane. Udělala jsem dva váhavé kroky dovnitř.
"Jsem tady," podívala jsem se na jeho postel, kde seděla jedna ze služek a nahlas sténala, "tys ji ovlivnil."
"Oh, čekala jsi snad něco jiného?" zavrněl mi do ucha, když si za mě stoupl. Cítila jsem, jak nasál do nosu moji vůni.
"Vlastně, máš pravdu. Čekala."
"Voníš po levanduli, lásko," obešel mě a stoupl si k ženě na posteli, "přidáš se k nám?"
Vzal ji za krk a zakousl se do ní, s očima upřenýma na mě.
"Sorry, do trojky se ženskou nejdu," odvětila jsem a držela pohled na jeho očích. Zvedl hlavu od krku ženy a jediným pohybem ruky ji zlomil vaz a odhodil na zem.
"V tom případě jsme tady už jenom my dva," přešel ke mně s tím jeho sexy zlotřilým úsměvem a já se objala rukama kolem těla.
"Kole," dívala jsem na koberec nalevo od něho, "proč jsem tady?"
"To by ses mala ptát sama sebe, drahoušku, protože před pěti minutami jsi to byla ty, kdo mi do telefonu řekl, že sem nepřijde. A voala la, jsi tady!" teatrálně rozhodil rukama.
"Je fakt, že jsem si mohla vzít sluchátka a vytěsnit ty… zvuky hudbou. Víš co, dělej si, co chceš, já jdu zpátky k sobě," otočila jsem se, ale stanula tváří v jeho hrudník, když mi zastoupil cestu.
"Mě nikdo neodmítá," zavrčel, "a už vůbec ne nějaká lidská čubka."
"Zvykej si, tahle lidská čubka to momentálně dělá už po druhé," podívala jsem se mu do očí, "pusť mě ven, Kole."
"Jinak co?" prohrábl mi rukou prameny vlasů vedle tváře.
"Elijahu?!" zakřičela jsem z plna plic.
"Ale no tak, nebudeš přece podvádět tím, že si na pomoc vezmeš mého morálního bratra."
"Viditelně to teď dělám," opáčila jsem mu, "Elijahu!"
"Fajn, uděláme to tedy po mém," chytil mě za ruce a hodil se mnou na postel, "chtěl jsem na tebe jít po dobrém, ale ty si nedáš říct. Takže to budeme muset udělat po zlém."
Okamžitě jsem se přetočila na záda, ale to už se nade mnou Kol skláněl a tlačil mi ruce do peřin.
"Nebraň se," podíval se mi do očí a já ucítila drobné jehličky po těle. V tu chvíli se rozletěly dveře a na prahu stanul Elijah.
"Díky bohům. Mohl bys svému mladšímu bratrovi vysvětlit, že nemá cenu se pokoušet mě ovlivňovat?" vydechla jsem úlevou. Elijah mě určitě zachrání.
"Kole, můžeš mi vysvětlit, co děláš?"
"Bavím se," zavrčel kluk nade mnou a přes rameno se podíval na upíra stojícího ve dveřích, "nebo jsem se aspoň bavil, než ses ukázal."
"Alexandra to ale za zábavu nepovažuje, takže ji pusť dřív, než sem přijde Klaus a začne ti vyhrožovat dýkou."
Kol se postavil a za ruku mě stáhl k sobě, otočil mě, abych stála čelem k Elijahovi a přitiskl se mi na záda.
"Nečekal jsem, že i ty se snížíš k výhrůžkám s dýkami, bratře. Nepřijde vám to už ohrané?" naklonil mi hlavu na pravou stranu a odhrnul mi vlasy z krku.
"Kole, varuji tě…"
"A já varuji tebe, Elijahu!" přejel mi ústy po krku a zastavil se až u ucha, "A co se týče tebe, měl jsem s tebou plány, že tě zakousnu a vysaju v moment, kdy v orgasmu vykřikneš mé jméno."
"Kole, ušetři mně tvých představ a fantazií, prosím tě," protočila jsem očima.
"Jenomže tys to musela pokazit a zavolat si pomoc. Takže tě už jenom vysaju a slibuji ti," políbil mě na spánek a vylíbal si cestičku zpátky na krk, "že to bude bolet." A pak… mě pokousal.
Zakřičela jsem, ale dal mi ruku přes pusu a tím mě utlumil. Měl pravdu, bolelo to. Elijah něco říkal, ale neslyšela jsem ho. Po chvíli se Kol odtáhl od mého krku a já cítila, jak mi jeho jazyk šmejdí po ranách.
"Chutná mnohem líp, než jsem čekal," pustil mě a já se rozběhla ke dveřím. Nechal mě, takže jsem skončila Elijahovi v náručí, když se pode mnou podlomili nohy a já se málem skácela.
"O tomhle si ještě promluvíme, Kole," Elijah mě bez námahy zvedl na ruky a odcházel. Kol stál ve svém pokoji a utíral si kapičky krve, které mu zůstali v koutku úst s vítězným pohledem zabodávajícím se do mých očí. Sklopila jsem hlavu a opřela si ji o Elijahovo rameno, abych se nemusela na něj dívat.

Elijah mě postavil před jeho pokojem, otevřel dveře, vešel a otočil se ke mně.
"Musím tě pozvat, abych tě mohl ošetřit, takže…" natáhl ke mně ruku, "pojď dál."
"Mohli jsme jít ke mně do pokoje, bylo to blíž, ale děkuji," nechala jsem se zavést ke gauči, který stál za konferenčním stolkem a než jsem si sedla, rozhlédla jsem se. Elijah měl hezky zařízený pokoj, s knihovnami a křesly v pozadí a taky gaučem, na kterém jsem seděla. Postel stála na druhé straně a byla stejně velká jako ta moje. Jenom měl světle hnědé povlečení, na rozdíl ode mě.
Elijah se vytratil za dveřmi, kde jsem tušila jeho koupelnu a já si držela ruku na krku, abych zastavila krvácení.
Vrátil se s namočeným ručníkem a klekl si přede mě. Oddálil mi ruku od krku a začal ho jemnými tahy utírat.
"Omlouvám se za chování svého bratra," promluvil po chvíli.
"Ty se nemáš za něho co omlouvat, Elijahu. Je to z části moje vina, neměla jsem ho provokovat."
"Odkdy se jako provokace bere stání si za svým rozhodnutím?" pozvedl obočí.
"Od té doby, co se jedná s Kolem," pousmála jsem se. Odložil ručník na stůl, nyní zabarvený do růžova, a naklonil se, aby viděl, jakou škodu na mém krku napáchal jeho mladší sourozenec.
"Je to hodně zlé? Sliboval, že to bude bolet a do puntíku to splnil," natočila jsem hlavu k němu a málem jsme se srazili nosy. Všimla jsem si, jak mu z tváře mizí žilky a bělmo se barví z červené barvy do bílé.
"Ježíš, omlouvám se, musela tě rozrušit moje krev," posunula jsem se doprava, aby nebyl nad mým krkem.
"Měl jsem se lépe ovládnout, omluva je na mém místě."
Udělala jsme jedinou věc, která mě v tu chvíli napadla a strčila mu pod nos pravou ruku zápěstím nahoru.
"Jestli ti to pomůže, tak se klidně napij. Kolovi očividně chutnala."
Elijah se na mě překvapeně podíval a zamrkal.
"Jsi deset minut po brutálním útoku upíra a nabízíš jinému upírovi svou krev?"
"Měla bych se krčit strachem a nenechat se ošetřovat od nikoho jiného než od Lucky, ano já vím. Ale nikdy jsem nebyla ta normální, takže,"zamávala jsem rukou nahoru a dolů, "buď ber, nebo nech být."
Chvíli na mě koukal, nakonec mu znovu vystoupli žíly kolem očí a ty se zbarvili do temna. Vzal mě za ruku a opatrně se zakousl. Bolelo to, ale ne tolik, jako když mi krk potrhal jeho bratr.
Opřela jsem se dozadu a položila si hlavu na vrch gauče a hleděla na strop. Když jsem začínala mít v hlavě prázdno, Elijah se odtrhl od mého zápěstí a olízl se.
"Máš zajímavou chuť krve."
"To má být poklona nebo výtka?"
"Poklona, samozřejmě. A teď," vstal a posadil se vedle mě a pro změnu jsem to byla já, kdo měl zápěstí před nosem, až na to, že to jeho krvácelo, "jak by řekli lidé v této době, napij se a budeme si kvit."
"Nejsem upír."
"Upíří krev má léčivé schopnosti. Vyléčí jak ránu od Kola, tak tu na zápěstí."
"Já vím," vzala jsem ho za nabízenou ruku a slízala krev, která hrozila, že zteče dolů, "hm, není to zas tak špatné." Přisála jsem se na již hojící ránu a polkla dva doušky jeho krve. Prsty jsem si projela po krku a po ranách ani stopy, to samé zápěstí. Vstala jsem a šla ke dveřím, jenom abych narazila do Elijaha.
"Ty a tvůj bratr byste se měli naučit nestát mi v cestě," zamumlala jsem.
"Dneska přespíš tady."
"Co prosím? Kol se ke mně do pokoje nedostane, né, že by se o něco ještě pokusil. Dostal co chtěl."
"Můj bratr je velmi nevypočitatelný a já tě chci mít pod kontrolou, takže bez další debaty zůstáváš tady."
"Fajn, vyhrál jsi."
"Docela mě baví vidět, že si myslíš, že jsi měla na výběr."
Hodila jsem sebou na jeho postel a ještě ho zpražila pohledem. Zasmál se a sedl si do křesla, zatímco já se zavrtala do peřin a zavřela oči.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama