Between beasts and monsters - 3.kapitola

20. prosince 2014 v 12:58 | Allassa |  Between beasts and monsters


Vzbudila jsem se až ráno a Elijah už v pokoji nebyl, takže jsem se přesunula k sobě. Převlékla jsem se do černých džínů a modrého trička s krátkým rukávem a vyčesala si vlasy do ohonu na vršku hlavy. Takhle mi spadali jejich konečky zlehka na šíji, než pod ramena, když jsem je měla rozpuštěné.
Vyšla jsem z pokoje a proplížila se kolem Kolových dveří. Doufám, že tu mrtvolu služky uklidil a nebude se tam válet bohové ví jak dlouho. Sešla jsem po schodech a zamířila do kuchyně. Najedla jsem se toastu s marmeládou a sklenici s džusem si vzala sebou, když jsem odcházela. V knihovně jsem zahlédla Klause a rozhodla se, že se mrknu, co dělá.
"Něco nového o tom, jak jsme se sem dostali?" řekla jsem namísto pozdravu a stoupla si vedle křesla, na kterém seděl.
"Nenašel jsem vůbec, ale vůbec nic," odpověděl mi, aniž by vzhlédl. Naklonila jsem se a podívala se na knihu, kterou zrovna četl.
"To asi nebude napsané v jazyku, kterému bych rozuměla, co?" chtěla jsem se narovnat, ale chytil mě za krk a přitáhl k sobě a začenichal. Skutečně čenichal. Ke mně. Se smíchem mě pak pustil, opřel se a spojil prsty na rukou před sebou.
"Víš, čekal bych, že z tebe budu cítit pach svého mladšího bratra," podíval se na mě s úsměvem na rtech, "ne toho staršího."
"Pokud narážíš na to, že bych spala s Elijahem, tak se pleteš," napila jsem se džusu, "zachránil mě před Kolem a donutil přespat u něj v pokoji. V jeho posteli, ale bez něj."
"Zajímavé, jak jedna lidská dívka má kolem prstu omotané dva z mých bratrů. A to se známe kolik, dva dny?"
Teď jsem se zasmála já a to skutečně s chutí.
"Nemám kolem prstu omotaného nikoho a ani o to nestojím."
"Skutečně?" ten jeho vědoucí pohled, kterým se na mě díval, tak ten bych si nechala nejraději zarámovat.
"Jop." S tím jsem se otočila a odešla najít Lucku.

Celý den jsem strávila s Damonem, Luckou a Tylerem. Další den jakbysmet, povedlo se mi úspěšně vyhýbat všem třem původním, až jsem se tomu sama divila.
Nastal večer a s tím čas na moji pravidelnou noční procházku. Hodila jsem na sebe teplou černou mikinu, kapuci pěkně na vlasy a obouvala se u domovních dveří, když se za mnou vynořil Elijah.
"Kam si myslíš, že jdeš, Alexandro?"
"Očividně ven, tak jako každý večer," odpověděla jsem mu, "pokud máš nějaké další otázky, obrať se na Lucku, já nemám čas." Nahodila jsem sluchátka do mobilu a vybírala vhodný playlist.
"Nemá tady počítač, internet, už dlouho nenapsala žádnou povídku a potřebuje být chvíli sama. Jo a nemá tady psa, kterému by se věnovala," ozvala se zmíněná dívka vycházející z haly.
"Pokud teda nechceš, abych si vzala na vodítko Tylera nebo Klause a šla vyvenčit je," dala jsem si sluchátka do uší, zamávala jim a vyšla ven.

Procházela jsem se městem a věděla jsem, že nejsem sama. Nepočítala jsem ty naprogramované duše lidí kolem, někdo šel za mnou a očividně mě sledoval. Cítila jsem to, nevím jak, ale prostě to tak bylo. Zastavila jsem se pod jednou pouliční lampou a otočila se na ulici za sebou.
"Nevím, kdo jsi, ale vím o tobě a upřímně mi vadí, když mi propaluješ pohledem díru do zad. Takže vylez," sundala jsem si sluchátka a založila ruce na hrudi.
"Vzdávám se, jak jsi věděla, že jdu za tebou?" ze stínů vyšel Kol s rukama zvednutýma v neškodném gestu.
"No, první dny se za mnou plížil Tyler, zřejmě na povel Lucky, teď jsem pár dní měla klid a bum, dneska jsem zase cítila, že se někdo kolem ochomítá," pokrčila jsem rameny, "takže, co chceš, Kole?"
"Byl jsem jenom zvědavý, kam jdeš. Elijah říkal, že by za tebou měl někdo jít, pro jistotu."
"A ty ses celý žhavý nabídl?"
"Samozřejmě, že ne. Tvoje sestřenice řekla, že budeš v pořádku, že vždycky jsi."
"Tak ses nenápadně vytratil za mnou. No, jelikož vidíš, že nedělám nic záživného, co kdyby sis šel zas po svých?"
"Jsi na mě naštvaná? Kvůli tomu posledně?" přešel pár kroků ke mně a já ustoupila, "Ty se mě bojíš."
"Ne tak, jak bych měla, viditelně. Ještě jsem s křikem neutekla."
"Slyším, jak ti bije srdce, máš strach, ale stejně si stojíš za svým. Je to až obdivuhodné. Na člověka."
"Jo, na člověka. Pokud se pamatuji, ty moc zrovna v lásce nemáš, tak nevím, proč tady ztrácíš s jedním z nich čas."
"Nemyslím si, že jsi úplně lidská." Zůstala jsem na něj hledět. To myslí vážně?
"Jak jsi na to prosím tě přišel?"
"Nejdeš ovlivnit a přitom v sobě nemáš sporýš. Cítíš, když tě někdo sleduje, aniž bys ho viděla. Tvoje krev chutná jinak než u ostatních lidí. Věřím, že s Lucií to bude to samé. Ty nejsi člověk, drahoušku."
"Idealizuješ si mě v něco, co nejsem, jenom abys ospravedlnil svou zvědavost vůči mé osobě. Já. Jsem. Člověk," stála jsem si za svým.
"Nechci se hádat," vytáhl z kapsy u bundy jeho mobil se sluchátky, vymotal je a jedno mi podal, "nabízím ti mír mezi námi, co ty na to?"
Spustila jsem ruce k bokům a podívala se na něho. Tyhle jeho změny nálad, ty mě teda dostávali.
"Chceš se semnou procházet a přitom poslouchat hudbu?"
"Přesně to chci, ano."
Chvíli jsem na něho koukala, ale nakonec si nabízené sluchátko vzala a dala ho do levého ucha, zatímco on si ho dal do pravého. Šli jsme vedle sebe spojení kabelem a mlčeli. Po několika metrech provlekl za mnou ruku a vzal mě kolem pasu a přitiskl k sobě. Tohle gesto jsem od něj nečekala, tak jsem málem vyletěla z kůže, ale on ruku neoddálil. Fajn, tuhle hru můžou hrát dva, protáhla jsem ruku za něj a taky ho objala. Museli jsme vypadat jako každá jiná normální dvojice. Až na to, že ani jeden z nás zřejmě normální vůbec nebyl.

Chodili jsme po venku necelou hodinu, když mi zazvonil mobil. Mrkla jsem na ID volajícího a hlásalo to Sukňa.
"Že by si konečně všimli, že jim chybíš do party?" podívala jsem se na Kola, který jenom pokrčil rameny. Zvedla jsem teda hovor a přiložila si mobil k uchu.
"Mno, copak se děje, Luci?"
"Kde jsi?"
"Nedaleko domu," odpověděla jsem.
"Tak hoď zpátečku a vrať se. Jsme v Grillu a je tady zábava. Tanec, pití, hudba… chybíš nám jenom ty a Kol."
"Ten je se mnou," mrkla jsem na upíra vedle sebe.
"A ty pořád žiješ, chobote? To je rekord."
"Máme mezi sebou mírovou dohodu, dalo by se říct. Hele, já se skočím převléct, vezmu auto a do půlhodiny jsem tam."
"Čekáme tě."
"Ne, já ji tady nechci!" ozval se z dálky Damonův hlas a já se rozesmála.
"O důvod víc, proč přijít. Tak za půl hoďky, ju?" nečekala jsem na odpověď a hovor ukončila. Zvedla jsem pohled na Kola stojícího vedle mě a zazubila se.
"Slyšel jsi. Jdem se bavit."

Kol na mě čekal dole v hale, zatímco já na sebe oblékala po cestě koženou bundu do pasu. Sešla jsem po schodech a on se zrovna otočil, když jsem k němu přicházela.
"No páni," zhodnotil mě pohledem od bot po hlavu, "to je teda změna."
Měla jsem na sobě minisukni s leopardím vzorem a pod bundou černé triko bez rukávů s vykrojením na lopatkách. Vlasy ve vysokém ohonu a trochu make-upu. Jenom linky, řasenku a lesk na rty.
"Mám se jít převléct?" otočila jsem se dokola a zastavila se přesně ve chvíli, kdy ke mně přišel a natáhl ruku.
"Ne," zatáhl za gumičku, která mi sjela z vlasů a ty se rozprostřeli kolem mojí hlavy, "takhle je to ještě lepší. Vypadáš dokonce jako holka."
Protočila jsem očima a obešla ho.
"Zjistil jsi, jaké nám tady nechali auta?"
"Ty chceš skutečně v těch botkách řídit?"
Podívala jsem se dolů na černé páskované sandály na podpatku a pak na něj.
"No."
Zavrtěl hlavou a předešel mě, aby mi otevřel dveře.
"Tak na to zapomeň, pojedeme mým autem."
Neodmlouvala jsem. Věděla jsem totiž, že debatu ohledně Kola a jeho auta bych nevyhrála.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama