Vampire Traveler - 7.kapitola

19. prosince 2014 v 15:21 | Allassa |  Vampire Traveler
Dobrý den,
je tady pátek a pravidelná aktualizace. Večer jdu na Majka Spirita (nebo do kina na Noc v Muzeu 3, ještě jsem se nerozhodla), takže aktualizace Between beasts a monsters bude asi až zítra pokud na to budu mít čas.






Probudil mě až odchod obou upírů z mého pokoje. Rozespale jsem se posadila na posteli a pohlédla ven z okna. Byla už tma, takže jsem spala půl dne. Spadla jsem zády zpátky na postel a položila si ruku na čelo. Cítila jsem se znovu sama sebou, jistější a silnější, díky krvi a spánku. Zhluboka jsem se nadechla a rychle vydechla. Dneska je noc, kdy přijde Ichijův děda! Ichijou Asato. Zaklela jsem a rychle ve tmě pokoje hledala vhodné oblečení. U konfrontace jednoho z upírů senátu a Kanameho nemůžu přece chybět!

Dostala jsem se ke schodům zrovna ve chvíli, kdy se otevřely vstupní dveře a Asato vstoupil dovnitř. Zastavila jsem se a se zatajeným dechem sledovala scénu pod sebou. Kaname a Asato mezi sebou mluvili a já dobře viděla pohled, který starší muž upíral na Kanameho krk. Dala jsem se do pohybu a sešla několik dalších schodů, aniž by si mě někdo všiml. Asato vzal Kanameho za ruku a klekl si k němu s nějakými pro mě naprosto nesmyslnými řečmi. Než stihl cokoliv udělat, Aido a Ruka zasáhli a oddělili je.
Ruka se omluvila a Aido prohlásil, že Ichijovi vtipy zašly až moc daleko.
"Prolít krev čistokrevného je největší tabu! Nebojím se tě, stejně jako se nebojím té druhé!" vykřikl Aido. Kaname mu vrazil facku, ale škoda už byla způsobena.
"Té druhé?" podivil se Asato.
"Tím myslel mě, Ichijou-sama," promluvila jsem nahlas a dala tak na vědomí všem, že jsem s nimi v místnosti také. Sešla jsem s hrdě vztyčenou hlavou a rukou na zábradlí zbytek schodů, až jsem stanula před nimi.
"A ty jsi?" zeptal se mě a prohlédl si mě od hlavy k patě.
"Alexandra Mikaelson a kdo jsem, musíte cítit."
"Netušil jsem, že této škole vládnou dva čistokrevní," podíval se zpátky na Kanameho.
"Žiji tady jenom s vlídným dovolením Kanameho-sama. Jsem mu zavázaná životem, jelikož jsem poslední ze své rodiny," stálo mě mnoho přemáhání, ale poklekla jsem před Kuranem a políbila mu klouby prstů. Tím jsem dala jasně najevo svůj postoj vůči němu. Stejně tak, jako submisivní vlk olizuje koutek mordy svého alfa vládce. Byla to čistě záležitost dominance.
"Protože je tady Kaname-sama, tak se nemusím bát nechat na této akademii svého vnuka," otočil se Asato zpátky na Kanameho. Vstala jsem a ustoupila o krok dozadu, abych se dostala z dosahu jak staršího upíra, tak čistokrevného. Asato si znovu klekl a políbil místo na Kanameho ruce, kde se před chvílí nacházeli moje rty.
"Můj pane."

Po rozchodu všech upírů z přízemí domu jsem se potulovala po chodbách a zabíjela tím čas. V jedné z nich jsem našla Kaina s Rukou, která mu málem brečela na rameni.
Jak jsem procházela kolem, můj pohled se střetl s Kainovým a dívali jsme se na sebe, dokud jsem je nepřešla.
"Ruko," zastavila jsem se a oslovila upírku, aniž bych se na ně otočila, "to, co jsi dneska udělala, bylo odvážné a velmi hloupé zároveň."
"Jak tomu někdo, jako ty, může rozumět? Děláš jenom problémy," odvětila mi. Spojila jsem ruce za zády a přes rameno se na ní podívala. Stála před Kainem otočená čelem ke mně, ruce zatnuté v pěsti vedle boků.
"Dneska jsem Kurana podržela víc, než kdokoliv z vás. Mám pro tebe jednu přátelskou radu, i přes to, že nejsme kamarádky," odmlčela jsem se a pak pokračovala: "zapomeň na něho. Nezpůsobí ti nic jiného, než velikou bolest. Ale tu už přece musíš cítit sama teď, ne?" Zamávala jsem jim a šla dál chodbou, směřujíc ke svému pokoji.

Na druhý večer, po tom, co jsem půlku dne byla venku s Maci a trénovala boj nablízko s ní, se na mě Kuran při shromáždění před tím, než jsme opustili měsíční dům, ani nepodíval. Vydýchla jsem si, neměla jsem sílu řešit problémy náladového čistokrevného. Stačilo, že na mě pověsil Seiren, aby na mě dohlížela přes den. Jak jsem to věděla? Neviděla jsem ji, ale cítila jsem, jak mě celý den někdo pozoruje, a já dotyčnou nemohla najít. Seiren je dobrá v tom, co dělá.
Děvčata u brány byli zase jako z divokých vajec, Yuki a Maci měli co dělat, aby je zahnali dál. Zerovi stačil jeden pohled a dívky kolem něho poslouchali jako dobře vycvičené opice.
"All, jsi v pořádku?" otočila jsem hlavou a usmála se na mladou lovkyni, která stála vedle.
"Jop," přikývla jsem a zastavila se.
"Spala jsi dneska vůbec?" nakrčila obočí Maci.
"Ne," povzdychla jsem si. To jsem mohla čekat, tento výslech.
"V tom případě ti nakazuji, abys zítra přes den zůstala v domě a spala."
"Maci, víš, že mám s příkazy problém," usmála jsem se na ni.
"Zkus to. Uvidíme se zítra večer."
"Fajn," zamávala jsem jí a dohnala skupinku upírů před sebou.

"Ally!" zrovna, když jsem poslouchala rozhovor mezi Takumou a Senrim na chodbě ohledně školního plesu, zaslechla jsem, jak na mě volá Mací. Zastavila jsem se a otočila.
"Ano?"
"Uf, to jsem ráda, že jsem tě dohnala, než jsi šla do třídy, pojď na chvíli se mnou," vzala mě za ruku a tahala chodbou zpátky.
"Twombly-san," ozval se Kaname a Mací se na něj podívala, "počítám, že Alexandra bude zpátky na vyučování."
"Samozřejmě, dlouho ji nezdržím," začala mě znovu tahat chodbou. Zastavila se, až jsme byli z dohledu a doslechu upírů ve třídě.
"Tak povídej," opřela jsem se o stěnu a založila si ruce na hrudi, "myslela jsem, že se uvidíme až zítra."
"To taky, ale něco jsem ti donesla," nastavila ke mně ruce a mě zajiskřilo v očích.
"Můj mobil!"
"S nabíječkou," pochlubila se dívka. Odtáhla jsem se od stěny a vzala si od ní svůj samsung galaxy mini 2.
"Mých 8 giga hudby! Ani si neumíš představit, jak mi tohle tady chybělo!"
Odněkud ze záhybů kabátu, který měla na sobě, ještě vydolovala modré sluchátka.
"A tvoje pecky, Allýssku."
"Já tě miluji!" Skočila jsem jí kolem krku a stiskla.
"Jak málo stačí k dětské radosti," zasmála se. Pustila jsem ji a okamžitě zapojovala sluchátka do mobilu, abych hned mohla vyzkoušet, zda všechno funguje. A všechno šlo na sto procent.
"A pak je tady ta horší věc," její hlas přešel do klidu až chladu. Zvedla jsem pohled od displeje a kývla, aby pokračovala.
"Dneska má přijít nová studentka. Nemusím ti připomínat, o koho se jedná, že?" Už jsem nyní chápala její business tón. Schovala jsem mobil, nabíječku i sluchátka do uniformy a povzdychla si.
"Kaname s námi hraje nebezpečnou hru, ale my rozehrajeme ještě riskantnější," promluvila jsem do ticha a podívala se z okna do noci venku.
"Abychom se nespálili, jak ty s Kuranem," položila mi ruku na rameno Maci. Přikryla jsem ji svojí a stiskla.
"Shizuku Hio snad ještě zvládnu," přivřela jsem oči, "Kaname má výhodu síly kvůli své skoro královské krve. Ona nebude tak silný protivník. Pamatuješ si, jak dopadla v anime, ne?"
"Pokusíš se ji zachránit? Pro Zera?"
Odfrkla jsem si a pustila její ruku. Sundala ji z mého ramene a dál stála za mými zády.
"Obě víme, jak to pro ni skončí. Nemůžu jít proti Kuranovi, všichni stojí na jeho straně a upřímně, pokud by mezi námi nastala další konfrontace, zabije mě bez mrknutí oka. Se Zerem to nemá nic společného."
"Měla bys jít zpátky do třídy."
"Jo," přikývla jsem, "přeji ti hezkou hlídku. Užij si ji, já se budu mučit ve třídě." Ona šla chodbou k východu a já zpátky ke třídě.

Těsně před vchodem jsem se zastavila, protože se otevřely dveře a z nich vyšla drobná světlovlasá dívka a zavřela je za sebou. Chtěla viditelně jít dál, ale stála jsem jí v cestě.
"Oh, a kdopak jsi ty?" podívala se na mě se zájmem v očích.
"Kurenai Maria, že?" byla jsem od ní o několik centimetrů větší, tak jsem měla sklopený pohled.
"Ano, to jsem já. Bohužel jsem vevnitř navodila takovou špatnou atmosféru," zatvářila se sklíčeně a chytila mě za ruku, "nečekala jsem, že tady bude tolik čistokrevných." Vytrhla jsem jí ruku ze sevření a obešla jí.
"Stejný druh jako ty, že ano, Shizuko?" překvapení na její tváři se dalo poznat jenom drobným rozšířením očí, "Kdepak máš svého ochránce v masce?"
"Jak…" než stihla domluvit, dveře se znovu otevřely a já se skoro srazila s Aidem. Když jsem se otočila na Marii, už tam nestála, ale zahlédla jsem její záda zahýbat za roh.
"Alex-chan," pozvedla jsem hlavu a podívala se na blonďatého upíra, "neudělala ti nic divného, že ne?"
"Neříkej mi, že tě to skutečně zajímá, Hanabuso," natáhla jsem se po klice a chtěla ho obejít, abych mohla vejít do třídy, ale chytil mě za ruku a já se zastavila.
"Kaname nám říkal, že ti máme prokazovat patřičnou úctu hodnou tvého postavení jako čistokrevné." Kdy to ten starý lišák stihl? Pořádal schůzku a moje pozvánka se ztratila?
"A vy nemůžete neuposlechnout, že?" úkosem jsem se na něj podívala, "Vím, že jsem pro vás tajemnější než tajemný hrad v Karpatech, ale to neznamená, že vás chci za nepřátele. Teď, když dovolíš, ráda bych šla do třídy."
Pustil mě.
"Pokud nebudeš dávat na sebe pozor, udělám to já."
"Taky z Kanameho příkazu?" Podívala jsem se mu do očí. Mlčel. Pousmála jsem se a otevřela dveře. Všichni ve třídě se podívali mým směrem, když jsme vstoupila. Když zjistili, že jsem to skutečně jenom já, věnovali se znovu sami sobě. Prošla jsem třídou až k zadním lavicím, kde jsem si sedla a vyložila nohy nahoru na sedátko. Vytáhla jsem mobil se sluchátky a opřela se bokem ramene a hlavou o opěradlo. Zavřela jsem oči a pustila hudbu. Musím vymyslet, jak pokračovat v tomto světě dál. Shizuka, neboli Maria ví, že vím, kdo je. Možná jsem měla s tím odhalením chvíli počkat. Nevadí, vždycky to nějak dopadne. A já měla tu výhodu, že jsem přesně věděla jak.

Od incidentu u dveří jsem s Marií nepromluvila ani slovo. Přes den jsem byla schovaná s Mací na pozemcích školy a trénovala, v noci doháněla spánek ve vyučování. Toga po mě dokonce jednou hodil knihu, kterou stihl Takuma chytit dřív, než skončila v mé hlavě.
Zrovna jsem seděla pod stromem, oblečená jenom v černém topu na cvičení a teplácích, když jsem zaslechla Takumu, jak na někoho volá, že venku mezi denními studenty nemá co dělat.
"Vypadá to, že naše chvilka klidu bude muset počkat," promluvila Maci vedle mě, "zní to jako práce pro prefekta." Vstala a já ji následovala mezi stromy až k hlavní budově, kde se mezi studenty spustil poprask, když se tam objevil Aido.
"Někdo by je měl zpacifikovat," povzdychla si dívka vedle mě.
"Je tam Yuki se Zerem, ti to snad zvládnou," otočila jsem se, abych šla zpátky, odkud jsem přišla.
"Hej, podívejte, to je Mikaelson-san z noční třídy!"
"Shit," zaklela jsem. Naštěstí jejich pozornost byla brzy přesunuta na Aida objímajícího Yuki.
"Jdu ji zachránit dřív, než ji rozsápou. Uvidíme se večer," mrkla na mě Mací a utíkala za davem, který pronásledoval ředitelovu dceru.
Zůstala jsem stát na místě a dívala se směrem, kterým odešel Aido se Zerem.
 


Komentáře

1 Shezy | Web | 19. prosince 2014 v 16:59 | Reagovat

Jeeeej, žeru tuhle povídku. :3 Už aby bylo pokračování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama