Vampire Traveler - 8.kapitola

26. prosince 2014 v 23:59 | Allassa |  Vampire Traveler
Tak je tady i kapitolka VTčka, poděkujte Shezy, nebýt jí, byla by tady pozdějš, ale... řekla jsem si, že udělám někomu radost :)

O několik dní později jsem stála večer u fontány a máčela si prsty v chladné vodě.
"Neměla bys být ve třídě s ostatními, Alex-chan?" ozval se za mnou Kaienův hlas.
"Hlídkuješ namísto Yuki a Zera?" odpověděla jsem mu otázkou a přiložila si mokrou ruku k hrudi.
"Mají před zkouškami, tak se spolu učí," stoupl si vedle mě a já zaklonila hlavu a podívala se na temnou oblohu nad námi.
"Pokud mi teď řekneš, že bych měla následovat jejich příkladu, praštím tě."
"Neměl jsem to v plánu, přísahám," zasmál se a na svou obranu zvedl ruce a mával jimi před sebou. Pak zvážněl, když jsem se na něj bokem podívala.
"Jak to jde mezi tebou a ostatními? Všechno v pořádku?"
"Dalo by se říct. S Kuranem se nebavíme a ostatní mě nechávají na pokoji, takže bych řekla, že to celkem jde."
"Něco tě ale viditelně trápí, Alex-chan. Jinak bys tady nestála, ale byla s ostatními." Mlčela jsem a přitiskla si ruku více k sobě.
"Maria Kurenai," zašeptala jsem, "není zdaleka ta, za kterou se vydává."
"Všiml jsem si, že jste vůči ní opatrnější."
"Ze svého postavení nemůžu soudit, Kaiene," nechala jsem ruku spadnout dolů a otočila se čelem k němu, "ale je v ní mnohem víc, než se na první pohled zdá."
"Kaname si s ní poradí."
"Já vím," přitakala jsem, "ale za jakou cenu?"
"Alex-san!" vyrušil nás přibíhající Ichijo, "tak tady se schováváš! Dobrý večer, řediteli."
"Takuma-kun, neměl bys být ve třídě?" podíval se na upíra Kaien.
"Kaname-sama mě poslal, abych přivedl Alexandru, vyučování už před nějakou chvílí začalo."
"Měl bych se mu omluvit, zdržel jsem ji tady já," zajistil mi alibi lovec. Usmála jsem se na něj a zlehka ho pohladila po rukávu kabátu.
"Vidíš, nakonec se o mě ostatní hezky postarají," přesunula jsem pohled na zelenookého upíra stojícího z mé druhé strany, "není liž pravda, Takuma-san?"
"Samozřejmě. Půjdeme?" sklonil hlavu a nechal mě kolem něho projít.
"Hezký zbytek večera, Kaiene," zamávala jsem řediteli a mířila k hlavní budově s Ichijem v patách.
"Vy si s ředitelem tykáte?" zajímal se.
"Už to tak bude," odpověděla jsem. Zbytek cesty jsme mlčeli. Ve třídě jsem si sedla dozadu na své obvyklé místo a vytáhla sluchátka.
"Alex-chan," z úvah mě vyrušil ženský hlas a já vzhlédla na upírku, stojící nade mnou, "můžu dneska sedět s tebou?"
Třída zmlkla a všechny oči se upírali na mě a Marii. Všichni čekali, co jí odpovím.
"Dělej si, co chceš, Kurenai-san."
"Myslím, že jsme spolu špatně začali a chtěla bych to napravit," dívka si sedla o kousek vedle mě.
"Není co napravovat," odtušila jsem a dál rozmotávala káblíky sluchátek.
"Chci být tvoje kamarádka, Alex-chan."
"Kdo řekl, že o to stojím? Pokud sis všimla, s nikým se stejně nebavím," natáhla jsem sluchátka na lavici před sebou a zapojila jejich konektor do mobilu ležícím na stole.
"Jsi čistokrevná, všichni tě musí respektovat!" napůl vykřikla.
"Já o jejich respekt zrovna nestojím. A ztiš se, přitahuješ sem zbytečnou pozornost," zasyčela jsem a projela pohledem třídu. Někteří se od mého pohledu odvrátili, někteří, jako třeba Aido nebo Takuma, ne. Zavrtěla jsem hlavou a dala jim na srozuměnou, že to zvládnu sama. Takuma se nakonec otočil k tabuli, ale Aido na nás pořád hleděl a vyhodnocoval situaci.
"Jsi velmi zvláštní. Líbíš se mi, Alex-chan. Mám ráda dívky, jako ty. Nezávislé a stojící si za svým," pošeptala mi do ucha upírka.
"Beru to jako kompliment, Kurenai-san. A teď, když mě omluvíš, ráda bych sledovala výklad učitele."
"Ale samozřejmě, Alex-chan. Budu ráda, když z nás dvou budou dobré kamarádky," zachichotala se dívka. Podívala jsem se na ní a strčila si sluchátka do uší. Přesunula jsem pohled dál a setkala se s Kanamem. Chvíli jsme se pozorovali, ale nakonec jsem se otočila zpátky k tabuli a položila si hlavu na ruce.
"Pokud mě seznámíš s tím svým maskovaným sluhou, věřím, že budeme," zahuhlala jsem. Maria na sobě nedala znát překvapení a jenom přikývla.

Ten večer si mě nechal Kaname zavolat do jeho pracovny. Když jsem přišla ke dveřím, právě od něj odcházela Maria s vysokým stříbrovlasým chlapcem v masce.
"Ah, skvělé načasování, Alex-chan," usmála se na mě, "jdeš za Kanamem?"
"Chce se mnou mluvit," odpověděla jsem, aniž bych uhnula pohledem z chlapce před sebou. Maria se ze mě podívala na něj a znovu na mě.
"To je Ichiru-kun, Alex-chan. Chtěla jsi ho poznat, že?"
Přesunula jsem pohled na upírku. Sladce se usmívala a oči jí jenom zářily.
"Vidím, že tvůj rozhovor s čistokrevným dopadl nadmíru kladně," přimhouřila jsem oči, "protože tě ještě neroztrhal."
Ichiru udělal varovný krok vpřed, ale Maria ho zastavila napřaženou rukou.
"Alex-chan je moje kamarádka, Ichiru. A těm se neubližuje." Chlapec l ustoupil zpátky a já prošla přes ně ke dveřím. Otřela jsem se ramenem o něho na jedné a o ní na druhé straně.
"Uvidíme se potom, nechci nechat Kanameho čekat. Bylo hezké tě poznat, Ichiru," zatlačila jsem na kliku a vstoupila do Kuranovi pracovny.
"Je slušné zaklepat před tím, než vstoupíš, Alexandro," Kaname seděl za stolem a hrál si se šachovou figurkou.
"Máš pravdu, byla jsem lépe vychovaná. Omlouvám se, Kaname-sama," sklonila jsem hlavu.
"Řekni mi," položil figurku na stůl a já ucítila váhu jeho pohledu na mě, "taky sis toho všimla, že?"
"Čeho přesně, Kaname-sama?"
"To ho, že Kurenai Maria…"
"Je zmizelá Shizuka Hio? Všimla," skočila jsem mu do řeči a zadívala se na něj, "hned, co jsem ji potkala."
"Vypadá to, že i ty ji zajímáš, Alexandro. Pověsil jsem na ní už Ichija, ale chci, abys ji hlídala i ty."
"Proč?"
"Jsi tady druhá nejsilnější upírka, hned po mně, samozřejmě."
"To neznamená, že bych v boji proti ní měla šanci," zadívala jsem se ven z okna, "poslední souboj nedopadl zrovna v můj prospěch."
"Já neříkal, abys s ní bojovala. Jenom chci, abys na ní dohlédla." Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla. Zavřela jsem oči a zaklonila hlavu.
"Myslím, že to bude v zájmu nás všech." Kaname se postavil, obešel stůl a odhrnul mi pramen vlasů padající mi do tváře. Otevřela jsem oči a hleděla na něho.
"Já věděl, že mi budeš ještě užitečná," nechal ruku volně padnout k tělu a já o krok ustoupila, " nyní mě nech přemýšlet. Musím se rozmyslet, co s ostatními pěšáky."
Otočila jsem se a mířila ke dveřím, když na mě ještě od okna zavolal.
"A Alexandro, učitelé si stěžují na tvou nepozornost v hodinách. Namísto běhání ve dne s tou lovkyní bys měla spát, jako každý jiný normální upír."
"Kdo říkal, že jsem normální, Kaname-sama," odpověděla jsem mu a vyšla z pracovny.

"Vy tři," vešla jsem do místnosti, kde na zemi ležel Ichiru a Zero vytahoval z Tougy katanu, "mi začínáte skutečně lézt na nervy."
"To jsem si mohl myslet, že se tady dříve nebo později jeden z vás objeví," promluvil na mě Yagari, "krev vás přitahuje jak můry světlo."
"Vlastně ve skutečnosti tady nejsem kvůli krvi," sledovala jsem, jak Zerův bratr vstal a zvedl do ruky odhozenou katanu, kterou mi přiložil ke krku ve chvíli, kdy na mě Zero zamířil Bloody Rose, "je vidno, že jste rodina. Proč pokaždé skončím na té špatné straně vašich zbraní, i když vám chci jenom pomoct?"
"Nikdo o tvoji pomoc nestojí, Alexandro."
"Yagari-sensei a v tomto se velmi mýlíte. Zero potřebuje nakrmit."
"Nechci tvoji krev," Zero sklonil pistoli k zemi, takže mi u krku zůstávala jenom zakrvavená čepel katany.
"Dávám ti snad na výběr?" zvedla jsem ruku a zatlačila na ostří prsty. Z drobných ranek mi začala stékat krev až k zápěstí. Zero se chytil za hrudník a klekl si.
"Upíři jsou všeobecně velmi krásní, aby k sobě nalákali svou kořist. To o mě neplatí, jelikož jsou oni moje potrava. Takže je musím lákat jinak," podívala jsem se úkosem na Ichira, "a to svou krví. Nemůžeš mě prostě odmítnout, Zero, ne, když jsem schopna pro tebe krvácet."
"Nechci. Tvoji. Krev," vycedil přes zuby mladý lovec a zvedl hlavu. Oči mu rudě žhnuli. Ichiru nechal katanu klesnout dolů.
"To chceš donekonečna vysávat Yuki? Tvoje záchvaty jsou čím dál tím horší, jednou se neovládneš a vysaješ ji do sucha. Kaname by tím sledem událostí určitě nadšený nebyl." Udělala jsem několik kroků, až jsem stála před klečícím chlapcem a lovcem stojícím za ním. Sklo v oknech za nimi pokryli drobné prasklinky, když jsem demonstrovala svoji moc.
"Řekni mi, co ti slíbil Kuran za to, že ses stala jeho poskokem? Všiml jsem si, že od určité doby ho posloucháš na slovo a musím říct, že mě to krajně znechutilo. Myslel jsem, že jsi někdo víc, než jen jeho loutka."
Mlčela jsem a sklonila pohled k zemi. Zvedla jsem prsty k ústům a krev před nimi slízala. Otočila jsem se na Ichira, který stál ve dveřích.
"Tvůj bratr je zoufalý suchar," oslovila jsem ho, " a tvůj učitel osina v prdeli. Nechcete pomoct, prosím. Nečekejte ale, že vás budu chodit zachraňovat, když se vám to hodí." Začala jsem kráčet ke dveřím a Ichiru mi šel z cesty.
"A jenom pro vaši informaci," podívala jsem se zpátky do místnosti, "Kaname mě nedávno málem zabil a byla jsem nucena přehodnotit některé svoje postoje vůči němu. Neberte to osobně, pokud skončíme na opačných stranách ve věcech, které teprve přijdou. Nedal mi jinou možnost." Otočila jsem se a odešla. Ichirovi tiché kroky mě následovali až ke vchodovým dveřím, kde do mě zezadu strčil, otočil mě a přirazil na dřevo s předloktím tlačícím na můj krk.
"Pokud nechceš, abych ti skutečně ublížila, Ichiru, tak ti radím, abys mě pustil," zasyčela jsem.
"Proč je to vždy Zero, kterého si vy čistokrevní vyberete?! Shizuka, ty…" Protočila jsem očima.
"Já si Zera nevybrala."
"Ale chtěla jsi mu dát svoji krev."
"Čistě zištné důvody. Pokouše mě, nepokouše Yuki. Nepokouše Yuki, tím pádem bude spokojený Kuran. Spokojený Kuran rovná se klidný průběh života tady na akademii. Jednoduchá rovnice."
Ichiru odtáhl ruku z mého krku a opřel ji do dveří vedle mé hlavy.
"Chci být jako vy," naklonil se ke mně a foukl mi na krk.
"Už tě nebaví, že tě Shizuka odmítá proměnit a proto to teď zkoušíš na mě? Musím tě zklamat, nemám v úmyslu nikoho přeměňovat," zašeptala jsem a ukročila od něj.Ichiru bouchl pěstí do dveří.
"Teď, když dovolíš, ráda bych se vrátila zpátky do školy." Uhnul mi z cesty a já otevřela dveře a vyšla ven. Udělala jsem několik kroků, když se ke mně z pravé strany přidali další.
"Tak jak to dopadlo?" zeptala se Mací po chvíli.
"Přesně tak, jak jsme čekali," odpověděla jsem jí a zamyšleně sledovala chodník před sebou, "změnit tento příběh je mnohem těžší, než se na první pohled zdálo."
"Takže zabijeme Kurana, abychom je všechny zachránili?" Zastavila jsem se a podívala se na ní.
"To, cos právě teď řekla, tos nemyslela vážně, že ne?"
"Zůstává nám nějaká jiná možnost?"
"Jo, nechat to jít tak, jak to má," otočila jsem se od ní a začenichala ve vzduchu. Yukina krev byla znovu prolita. Nemusela jsem být génius na to, abych uhodla kým.
"Já myslela, že jsme tady, abychom zamíchali událostmi."
"To toho víš víc, než já," odtušila jsem a znovu se rozešla.
"Co budeme tedy dělat?" Maci zůstala stát na místě a sledovala mě. Protřela jsem si rukou obličej a zaklonila hlavu dozadu.
"Nic, nebudeme dělat nic."

Byli asi dvě hodiny před tím, než měl začít školní ples, když někdo zaklepal na dveře mého pokoje. Seděla jsem na parapetu u okna, opřená o stěnu za sebou.
"Je odemčeno."
Dovnitř vstoupila Rima následovaná Shikim. Překvapení na tváři jsem nemusela skrývat.
"Čekala bych kde koho, ale vás dva zrovna ne," seskočila jsem na nohy, "co pro vás můžu udělat?"
"Otázka je, co my můžeme udělat pro tebe, Alex-san," odpověděl mi Senri.
"Obávám se, že nerozumím."
"Přišla jsem ti pomoct se připravit na ples. Senri se nudil, tak jsem ho donutila, aby mi pomohl sem donést věci."
"Nepamatuji si, že bychom spolu tak dobře vycházeli," založila jsem si ruce na hrudi, "a taky si nepamatuji, že bych řekla, že na ten ples půjdu."
"Nemá smysl ji odporovat. Udělá si to stejně po svém," Shiki za nimi zavřel dveře a postavil na zem malý kufr, který držel.
Rima ke mně přistoupila a začala mě hnát do koupelny.
"Dobře, dobře, vyhrála jsi, dělej si se mnou, co chceš," zvedla jsem ruce na obranu a pousmála se. Možná jsme spolu před tím moc nemluvili, ale měla jsem pocit, že nyní začínám mít i přátele.

"To, že já mám hlídku venku, ještě neznamená, že tady budeš se mnou," vytrhla mě ze zamyšlení Maci, když si stoupla vedle mě. Stála jsem, a to už nějakou chvíli, před domem, kde se konal ples, a přemýšlela, že nejlépe udělám, když se otočím a vrátím zpět do pokoje.
"Proč ne?"
"Protože ty máš být vevnitř, bavit se s ostatními," zatlačila na moje záda a tím mě donutila jít kupředu, "jinak vypadáš naprosto báječně."
Měla jsem na sobě černé šaty bez ramínek, které mi sahali kousek nad kolena, a byly na nich vyšity černé ornamenty ve tvaru květin. Milovala jsem tyto šaty, a když je Roma vytáhla z mé skříně, věděla jsem, že si neobleču žádné jiné. Vlasy jsem měla vyčesané do drdolu, ze kterého mi spadalo na záda a kolem tváře několik nakroucených pramenů. Musela jsem sama uznat, že Rima na mě odvedla skutečně dobrou práci.
"Fajn, fajn, vyhrála jsi," rezignovala jsem a šla dovnitř, "nezapomeň ale, že dneska večer máme ještě práci, Maci." Zvážněla a přikývla. Usmála jsem se na ní a vstoupila do sálu plného mladých lidí a upírů.
Rozhlédla jsem se a hned zpozorovala tančící Rimu se Senrim, Ichija a Kaina, který se opíral nedaleko Zera. Yuki tedy musela být na terase s Kanamem. Prošla jsem kolem tančících dvojic až k mladému lovcovi. Sledovala jsem jeho pohled až ke dveřím na terasu, kde skutečně tančila Yuki s Kuranem.
"Vidím, že dneska z nás dvou udělal tu správnou věc jenom jeden," promluvila jsem na stříbrovlasého prefekta.
"O čem to mluvíš, upírko?"
"Ty jsi přišel nakrmený, na rozdíl ode mě. Sice nepotřebuji krev tak často, jako ostatní upíři a krevní tablety ze začátku, když mám hlad, zaberou…" podívala jsem se na tančící těla před sebou, "být tady mezi tolika upíry, to skutečně pokouší mé sebeovládání."
Zero se na mě podíval, ale já dál sledovala dvojici na terase.
"Na koho straně ve skutečnosti jsi?"
"To nevím ani já sama, Zero," přesunula jsem pohled do jeho fialkových očí a usmála se, "no, tančit spolu nebudeme, tak myslím, že bude lepší, když se vzdálím." Koutkem oka jsem zahlédla, jak Aido s Kainem odešel ven. Netrvalo dlouho a kolem proběhla Yuki. Tím ples pro mě skončil a já se rozběhla za ní.
 


Komentáře

1 Luri Ann | Web | 27. prosince 2014 v 0:06 | Reagovat

yey, Vampire Knight ^^ tohle sice nečtu, ale moc se mi to líbí! :))

2 Shezy | Web | 27. prosince 2014 v 0:13 | Reagovat

Děkuji, děkuji, krásná kapitolka, jako vždy. :3 Samozřejmě se těším na pokračování, však ty mě znáš, All. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama