Vampire Traveler - 10.kapitola

1. ledna 2015 v 12:01 | Allassa |  Vampire Traveler
Šťastný Nový rok 2015! A do něj jenom to nejlepší!

DRUHÁ ČÁST

"Zero je zpátky," z mého zasnění mě vyrušil Kaname. Ležela jsem u něj v pracovně na gauči, zatímco se připravoval na cestu do školy. Přikývla jsem, ale pak si uvědomila, že mě z jeho strany nemůže vidět.
"To je dobře, ne? Mít zpátky rytíře, který ochrání tvou královnu." Mlčky ke mně přešel a sklonil se, takže svým tělem kopíroval to moje.
"Dost dobře nerozumím tomu, jak je možné, že toho tolik víš," odhrnul mi polodlouhou ofinu z tváře. Chytila jsem ho za zápěstí a donutila ruku stáhnout.
"Když ti řeknu, že za to můžou mé skvělé pozorovací a dedukční schopnosti, tak mi asi neuvěříš, co?" pustila jsem jeho ruku a posadila se. Donutila jsem ho tím jít dozadu, ale stejně se pořád nade mnou skláněl.
"Máš pravdu, neuvěřím," sklonil hlavu k mému krku a zhluboka nasál vzduch. Odtáhla jsem se od něho, co nejdál to šlo.
"Pokud se mě snažíš svést, odvádíš velmi dobrou práci, Kaname, ale oba víme, že takhle to mezi námi fungovat nebude."
Pousmál se a vstal. Musím říct, že za několik posledních dní jsme mezi sebou našli vzájemné porozumění. Pořád lepší, než když jsme šli jeden druhému po krku. Vstala jsem a uhladila si sukni.
"Alexandro, doufám, že dneska s námi do školy půjdeš," otočil se na mě čistokrevný a já se zazubila. Včera jsem školu vynechala, protože jsem několik dní zase nespala a usnula jsem tak, že mě Ichijo, kterého Kaname za mnou do pokoje poslal, nemohl probudit. Takže jsem přišla o Zerův návrat a návštěvu z upíří rady, ale za to jsem se docela dobře vyspala, pokud nepočítám vždy přítomné noční můry.
"Samozřejmě, Kaname-sama."
"A taky," jeho pohled zvážněl, "měla by ses napít. Jsi bledá."
"To já vždycky, pokud sis nevšiml,"zamumlala jsem a prošla kolem něho. Otevřela jsem dveře a vyšla na chodbu, míříc ke schodům.
"Nekrmila ses od Shizučiny smrti, že?" jeho tichý hlas zastavil mé kroky a já zatnula ruce v pěst, "Sama jsi nakrmila Zera a přes den nespíš, to ti na energii nepřidá."
"Krevní tablety zatím docela fungují," odpověděla jsem mu.
"To bys je musela brát. Poznám, kdy lžeš, Alexandro," minul mě a scházel po schodech.
"Fajn, nakrmím se," protočila jsem očima a následovala ho. Dole už na nás všichni čekali, a zatímco na Kanameho hleděli s respektem, mě sledovali kradmými pohledy.
"Můžeme?" zeptal se Kuran a postavil se do čela skupinky, kterou jsem já uzavírala.

Ve třídě jsem si sedla na své obvyklé místo vedle Takumy, do uší si dala sluchátka a položila si hlavu na ruce položené na lavici. Mnozí si mysleli, že spím, ale já spod přivřených víček pozorovala učitele. Nemělo cenu mě v hodinách okřikovat, stejně jsem neposlouchala a nedělala nic. Navyše, nikdo z upírů aristokratů nemůže pořádně rozkazovat čistokrevným.
Vyučování skončilo o několik hodin později, a kdyby do mě Takuma nešťouchl, ani bych si toho nevšimla. Vstala jsem a následovala ostatní ze třídy. Odpojila jsem se od nich na chodbě a zamířila do knihovny, kde jsem věděla, že mě nikdo hledat nebude.
Přepočítala jsem se, protože asi po hodině jsem zacítila blízko mě přítomnost jiného upíra. Vytáhla jsem pecky z uší a schovala je do kapsičky pod sakem uniformy. Seděla jsem na parapetu okna ve výšce a shlížela na blonďáka pod sebou, který se zastavil a podíval se nahoru na mě.
"Nevěřím tomu, že bys sem přišel kvůli knížkám a vzdělání, Hanabuso, takže vyklop, co chceš," Kaname měl v jednom pravdu, cítila jsem hlad a to mi na náladě nepřidalo. Aido mlčel a mně docházela trpělivost. Seskočila jsem před něj a zadívala se mu do očí. Pohled mi opětoval a neuniklo mi, že byl napjatý jak struna. Rozhodla jsem se hrát vabank.
"Ty víš, kdo skutečně zabil Hio Shizuku, že ano?" promluvila jsem do ticha mezi námi. Oči se mu rozšířily, ale okamžitě nahodil nezúčastněnou tvář.
"Nevím, o čem mluvíš," zamumlal a odvrátil pohled. Zvedla jsem ruku a vzala ho za bradu, natočila si jeho obličej dolů ke mně.
"A také víš, kdo ji k vrahovi přivedl. Přišel jsi mě vydírat?"
"To… ne. Jen jsem byl zvědavý," chytil mě za zápěstí a odtáhl mou ruku od jeho obličeje, "kam se chodíš schovávat."
"Kaname ti přikázal, abys mě sledoval, že ano? Po tom všem, co jsem pro něj udělala, mi pořád nevěří. Není to k pláči?"
"Neposlal nás sem, protože by ti nevěřil. Vypadal spíš, že má o tebe starost," ozval se ze tmy nový hlas, "Hanabuso, proč jsi na mě nepočkal?" Na chvíli jsem se lekla, že Kain vyslechl nás rozhovor o vrazích, ale opak byl pravdou.
"Akatsuki, chtěl jsem být chvíli s Alex-chan o samotě," otočil se blonďák na druhého upíra a za ruku si mě přitáhl k sobě, takže mě ze zadu objímal.
"Vždycky playboyem na prvním místě, co?" povzdychla jsem si, "Našli jste mě, hip hip hurá. Co chcete? Nebo lépe řečeno, co chce Kuran?"
"Chce, abychom na tebe dohlédli, během zítřejšího banketu," Kain se zastavil přede mnou.
"To není zdaleka jediná věc, kvůli které jste tady," strnula jsem, když si Aido položil hlavu na moje rameno.
"Řekl nám, abychom tě nakrmili," zašeptal mi do ucha, "a donutili se pořádně prospat."
"Jinými slovy vám to přikázal a vy jste nemohli odmítnout."
"Taky se to tak dá říct."
Rezignovala jsem a vyvlékla se z Aidova objetí.
"Že já se ještě něčemu divím," přešla jsem kolem Kaina a zamířila ke dveřím.
"Alex-chan, kam si myslíš, že jdeš?" Aido se pohnul rychleji, než jsem registrovala a stál mi v cestě.
"Do svého pokoje, samozřejmě."
"Ale ještě ses nenakrmila!"
"Tvé pozorovací schopnosti jsou neuvěřitelné, Hanabuso, představ si to," zatlačila jsem zboku na jeho rameno a on byl nucen mi ustoupit, "nakrmím se, až to budu považovat za vhodné."
"Na banketu mezi tolika upíry bude nebezpečné mít hlad," ozval se za mnou Kain.
"Myslíš, že to nevím?" otočila jsem se na oba upíry a kývla na ně, "pokud se mám krmit, tak u toho chci mít pohodlí. Jdete?"

Vešla jsem do ztemnělého pokoje a vydechla, když se za mnou a dvěma aristokraty zavřely dveře. Byla jsem ráda, že jsem po cestě sem nepotkala žádné jiné upíry, protože skutečně nevím, co by si pomysleli, kdyby nás viděli vcházet do mého pokoje.
Svlékla jsem si sako a hodila ho na židličku u stolu.
"Udělejte si pohodlí, hned jsem zpátky," ukázala jsem jim na postel, odkud jsem si vzala věci na spaní a zamknula se v koupelně. Dala jsem si krátkou sprchu a natáhla na sebe šortky a triko bez rukávů. Vlasy jsem si stočila do drdolu na hlavě a odlíčila si oči. Dívala jsem se na sebe do zrcadla zapřená dlaněmi o kraj umyvadla. Byla jsem skutečně bledší, než normálně a měla jsem unavené oči. Takhle se na upířím banketu skutečně ukázat nemůžu. Věnovala jsem své tváři poslední dlouhý pohled a vyšla z koupelny.
Kain stál opřený o zeď u okna a Aido seděl na mojí posteli a bubnoval prsty o peřinu. Když jsem přišla k nim, oba se na mě podívali. Kain se odtáhl od zdi a stoupl si za mě. Aido potlapkal místo vedle sebe.
"Posaď se ke mně, Alex-chan."
"Tohle zní tak strašně úchylně," svěsila jsem hlavu. Kain mě vzal za ramena a nasměroval na postel. Sedla jsem si vedle Aida a Kain seděl za mnou, ruce pořád na mých ramenech.
"Nemám v úmyslu utéct," podotkla jsem. Zdálo se mi to, nebo se najednou udělalo v pokoji horko?
"Napiješ se a lehneš si," Aido si shrnul sako z ramen a rozepnul horní část košile, "zůstaneme s tebou, dokud si nebudeme jisti, že jsme splnili vše, co po nás Kaname-sama žádal."
Zřejmě ten čistokrevný parchant ví, že mám problémy se spaním a tak mi sem dohodil jediné dva upíry, které nezabiju, když se mnou vlezou do postele.
"Koukám, že nemám na výběr," natáhla jsem se k Aidovi a zlehka mu rukou přešla po krku, "nebudeme to oddalovat, ve skutečnosti… hladovím."
Kainovi ruce zmizely, jakmile jsem se obkročmo posadila na Aida a přitáhla si ho za lemy košile blíž.
"Alex-chan," zavrněl, když jsem mu nosem projela po krku od ucha po klíční kost. Zvedl ruku a stáhl mi gumičku z vlasů, které se mi rozprostřeli kolem hlavy až na ramena.
"Huš," umlčela jsem ho a olízla místo, kde jsem se chtěla napít. Cítila jsem, jak se jeho tělo zachvělo. Zavřela jsem oči a zakousla se. Na jazyk mi stékala jeho krev a já ucítila, jak mě obklopili jeho paže. Vidět mě takhle jeho fanynky, tak už se dávno obracím v hrobě. Po několika minutách jsem ucítila, jak mě od něj Kain odtahuje, a zamrčela jsem na protest.
"Ale Alex-chan, kdo by to byl tušil, že jsem tě okouzlil natolik, abys mě samou láskou sežrala," zašeptal mi do ucha Aido a já se od něj s posledním olíznutím odtáhla.
"Sni dál, Hanabuso," věnovala jsem mu jeden z mých pokřivených úsměvů, ale to si mě už k sobě otáčel Kain. Jednu ruku mi vložil do vlasů na šíji a vytáhl mě ke svému krku. Nečekala jsem na nic, vnořila mu ruce do vlasů a zakousla se. Zasténala jsem blahem, jeho krev byla jako oheň, kterému vládl. Tekla mi krkem do žaludku a já se po chvíli cítila konečně zasycená. Olízla jsem mu ránu a odtáhla se. Byla jsem skoro jakoby v transu. Olízla jsem si rty a utřela si rukou bradu, sledujíc vysokého upíra před sebou.
"Asi začnu žárlit," kolem pasu se mi protáhly dvě ruce, které mě přitiskli na hrudník upíra za mnou, "já tě nedonutil sténat."
"Přece ti nemůžu dovolit takové zadostučinění, Hanabuso, tíhu svého ega bys pak nemusel unést," otřela jsem si tvář o jeho. Zavrněla jsem, když mě jeho ruce stiskli v pase a zlehka mi foukl na krk.
"Musíš být opilá naší krví, jinak bys ho za tohle dávno zabila," v mém výhledu se objevil Akatsuki a já přivřela oči.
"Ani nevíš, jak blízko jsi pravdě," nechala jsem se položit na postel, podepřela si hlavu rukou a dívala se na ně, "jelikož nepiji krev pravidelně, při krmení jí spotřebuji víc, proto Kaname poslal dva, namísto jednoho. A proč poslal vás dva? Jako jediní, krom něho, víte, že jsem schopna se zasytit pouze upíří krví a jste dost loajální na to, abyste to ostatním nevyslepičili."
"Moc mluvíš, Alex-chan," položil mi prst na rty Aido a já skutečně zmlkla. Na chvíli.
"Zítra nás čeká těžký den, bude lepší, když půjdeme spát."
"Fajn, fajn," přetočila jsem se na záda a zavřela oči, "dobrou noc."
Ucítila jsem, jak si Aido lehl vedle mě a Kain se natáhl z druhé strany. Přetočila jsem se na bok a opřela se o něj zády. Chytil mě za pas a přitáhl, co nejtěsněji to šlo.
"Tohle vám Kuran taky přikázal?" Aido mě vzal za ruku, kterou jsem měla položenou vedle hlavy a políbil mi klouby prstů.
"Ne, tohle děláme pro své vlastní potěšení, Alex-chan."
"Máš štěstí, že jsem moc unavená na to, abych vás ze své postele vykopala."
"Neříkej mi, že se ti to nelíbí, ležet mezi námi," ucítila jsem jeho dech na tváři.
"Hanabuso ..." varovný tón v Kainově hlase nešel přeslechnout, "Alexandra není jedna z tvého fanklubu, ale čistokrevná. Neprovokuj ji."
"Nejsem Kaname," ohradila jsem se, "já ho nepřizabiju za jeho chování. Ne, když má pravdu. A teď, pokud dovolíte, ráda bych se pokusila usnout."
Aido si položil hlavu zpátky na polštář k mojí a ruku protáhl nad Kainovu, takže jsem byla v dvojitém objetí.
"Dobrou noc, Alex-chan, doufám, že se ti bude o mě zdát," zašeptal.
"Nefandi si, Hanabuso," odvětila jsem mu a nechala opadnout veškerý stres, který jsem cítila, ze svého těla. Měla jsem ty dva přesně tam, kde jsem chtěla a nejlepší na tom bylo to, že mi je tam nevědomky přihrál samotný Kaname.
Usínala jsem s lehkým úsměvem na tváři a po dlouhé době se nebudila uprostřed dne s křikem.
 


Komentáře

1 Shezy | Web | 1. ledna 2015 v 12:32 | Reagovat

Krása, krása, krása! Ten konec byl tak sladký.. aww. Al je jako dobře stírá, to se ti musí nechat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama