Vampire traveler - 12.kapitola

16. ledna 2015 v 15:54 | Allassa |  Vampire Traveler
V poslední době je toho na mě docela dost, takže jsem se vrátila ke svým bylinkovým čajům a lepšímu stravování. Aspoň se o to snažím.
No a k psaní jsem se pořád nějak nedostala. A za poslední týden jsem toho ani moc nepřečetla... teda vůbec nic. Ani jednu knížku, ani jednu fanfikci. Musím se polepšit.


Další den jsem byla s Aidem, protože Maci šla s Kaienem, Yagarim, Zerem a Yuki do hlavního sídla Asociace. Zjistila jsem, že Aidova přítomnost mě podivně uklidňuje a taky jsem si nemusela na nikoho hrát. Proto mě docela naštvalo, když se před námi na chodbě vynořil čistokrevný.
"Kaname-sama, vrátili jste se nějak brzy," promluvil Aido. Kaname se otočil a jeho pohled přešel z blonďáčka na mě.
"Ano, jsou tady určité neodkladné věci, kterým se musím věnovat. Děkuji, že jste to tady zatím pohlídali."
"To nebyl žádný problém."
Kuran vešel do místnosti a zastavil se.
"Co jsi hledal v mém pokoji?" Aido svěsil hlavu.
"Chtěl jsem vědět, co plánuješ."
"Nestarej se do mých věcí."
"Neřekneš mi to?" Aido zřejmě našel ztracenou páteř a vešel za Kanamem.
"Co?"
"O tvých rodičích. Proč manželé Kuranovi spáchali sebevraždu."
Vím, že nebylo slušné poslouchat cizí rozhovory, ale stejně jsem se opřela o zárubeň dveří a dívala se na ty dva.
"Je možné, aby to bylo spojené s tím, co se děje teď?" pokračoval Aido.
Kaname si povzdychl.
"Nebyla to sebevražda. Byli zavražděni."
"Kdo by proboha zabil čistokrevné rodiče, jak byli ti tvoji?" Aido překvapení v hlase neskrýval.
"Nemůžu ti teď říct detaily. Nezahazuj svůj život pro něco takového."
"Já si jenom přeji být tvoje opora!" vykřikl blonďák a já zavrtěla hlavou. Taková oddanost, to se málokdy vidí.
"Neřekl jsem ti to právě, že víc ti neodhalím?" Kaname vstal a mně se v hlavě rozezněl alarm značící nebezpečí.
"Omlouvám se za to, že jsem byl drzý, ale prosím zapamatuj si, že ti skutečně chci pomoct se vším, s čím můžu," Aido se otočil a přecházel ke mně.
"Aido," Kaname stál otočený k oknu, "čekal jsem, že mě budeš podezřívat z toho, že jsem své rodiče zabil. Abych byl upřímný, jsem rád, že jsi tak nemyslel."
Aido se uklonil a přešel ke mně.
"Ty jsi to věděla?"
"Alexandra ví hodně věcí a to ji dělá nebezpečnou. Nevím, jak je to možné, ale když jsme spolu bojovali, nenechal jsem ji žít kvůli tomu, že by mi mohla být prospěšná. Skutečně jsem ji chtěl zabít," Kaname se natočil a naše pohledy se střetly, "ale nedokázal jsem to."
"Chápu," přikývla jsem, "máme s Maci takovou myšlenku, která se týká toho, že nás nikdo z vás nedokáže zabít. Stejně, jako sluha nedokáže zabít svého pána. Nyní jsi mi svými slovy potvrdil, že je to pravda."
"Nevím, jak je to možné, ale myslel bych, že nejsi tak úplně z tohoto světa," Kaname se otočil zpátky k oknu.
"Nemůžu ti říct celou pravdu, Kurane. Mělo by to následky, které nechci podstupovat. Ne teď," otočila jsem se a vyšla ze dveří, "věř mi ale, že nejsem tady kvůli tomu, abych ublížila tobě, nebo lidem tobě blízkým. A už vůbec ne tvé zbývající rodině."
A odešla jsem. Nechala jsem je tam prostě stát, zatímco já sešla schody dolů a vyšla ven, abych našla Yagari a jeho cigarety. Jedna by se mi teď náramně hodila.

"Peti?" z úvah mě vyrušil Macin hlas. Stála jsem u ní v pokoji a dívala se z okna. Yagariho jsem nenašla, tak jsem zamířila sem.
"Už je to dlouho, co mi někdo takhle řekl."
"Co se stalo tentokrát?" zavřela za sebou dveře.
"Nemáš tady někdy pocit, že by bylo lepší, kdybychom nic nevěděli?"
"Chceš se zbavit vzpomínek?"
"Nebudu ti lhát o tom, že bych nad tím nepřemýšlela," přiznala jsem se, "ale mám pořád pocit, jakoby mi něco unikalo. Odkud vím, že ztratím vzpomínky, když někomu řeknu pravdu o tom, kým jsem a odkud jsem sem přišla? Nepočítám Kaiena."
Maci se postavila naproti mně a její pohled směřoval také ven do noci.
"Taky jsem nad tím přemýšlela a snažila si vzpomenout, ale bezvýsledně."
"Mluvila jsem s Kanamem."
"A?"
"Když mě chtěl zabít, víš, jak jsme spolu bojovali," přikývla, "tak to skutečně nedokázal. Nemohl, něco mu v tom bránilo."
"Zřejmě teda máme nějaký důvod tady být."
"Zřejmě ano."
"Víš, nestačím se divit tomu, jak sis dokázala udělat kamaráda z nejnebezpečnějšího upíra, jaký tady je."
"Vztah mezi mnou a Kuranem se dá těžko nazvat kamarádským. Ale je pravda, že mi nevadí tak, jak kdysi."
Odešla od okna a přešla ke skříňce, odkud něco vytáhla a já při bližší inspekci zjistila, že je to flaška.
"Myslím, že obě potřebuje vypnout. Řekni mi, spala jsi dneska?"
"Bude to znít neuvěřitelně, ale jo."
"Máš pravdu, nevěřím ti."
"Tak se zeptej Aida, ten ti to potvrdí." Maci položila flaši na stůl a zůstala na mě hledět.
"Řekni mi, při jaké příležitosti tě Aido viděl spát?"
"Protože jsme spali spolu? V jedné posteli?"
"Ty jsi spala s tím playboyem?!"
"Ne tak, jak si myslíš," zasmála jsem se a přešla na druhou stranu stolu, "i když… divím se sama sobě, že se mezi námi nic nestalo."
"Já tě nepoznávám," zavrtěla hlavou Maci.
"Tak nalej, ať zaženeme chmury, než tento svět postihne apokalypsa," sedla jsem si na židličku a natáhla nohy pod stůl. Maci si sedla naproti mně a otevřela flašku. Tu noc jsem se do svého pokoje nevrátila.

Ve třídě jsem byla jako první. Do Měsíčního domu jsem ten den vůbec nevkročila, den jsem strávila ve stájích a v jejich přilehlém okolí. Netrvalo dlouho a do místnosti přišli ostatní upíři.
"Myslel jsem, že tě dostali lovci, když jsi nepřišla ráno zpátky," promluvil na mě Aido a sedl si do lavice přede mnou.
Vytáhla jsem si sluchátko z ucha a podívala se na něj.
"I tak se to dá říct," pokrčila jsem rameny.
"Jsi cítit tou lidskou dívkou," nakrčila nos Ruka, která kolem mě prošla.
"Nikdo ti neříká, že máš ke mně čuchat," protočila jsem očima.
"Alexandro," Kaname, "nezlob je. Dělali jsme si o tebe starosti."
"Tomu tak věřím," zamumlala jsem, ale nahlas řekla něco jiného, "omlouvám se, ale pila jsem se svojí nejlepší kamarádkou a nebyla schopna dojít zpátky. Ne, není mi to líto a nemůžu tě ubezpečit, že se to nestane znovu, protože se znám."
"Ty ses opila? S lovkyní?" Aido na mě hleděl s otevřenou pusou.
"Co je na tom k neuvěření? Je to moje kamarádka," bránila jsem se.
"Nevím, kde tě vychovali a kde jsi vyrůstala, ale zřejmě je vše, co tě naučili úplně naruby." Než jsem mu stihla cokoliv na to odpovědět, přišel do třídy učitel a umlčel nás. Vrátila jsem tedy sluchátko zpátky do ucha a jako obyčejně nedávala pozor.

Vešla jsem ke Kuranovi do pokoje zrovna ve chvíli, kdy držel Zera u vany. Pohledem jsem přelétla zdemolovanou zeď.
"Páni," hvízdla jsem, "tě musel pěkně naštvat, Kurane."
"Skvělé načasování, Alexandro" promluvil na mě čistokrevný a pustil světlovlasého upíra, "nakrm ho."
Přešla jsem přes díru ve zdi až k nim. Kaname vstal, ale pořád jsem hleděla na jeho záda, protože byl pořád otočený na sedícího Zera.
"Nejdřív ho přizabiješ, následně poraníš a pak ho mám já krmit? Jakou má tohle logiku?"
"Skutečně nečekáš, že ti na to odpovím."
"Byla to řečnická otázka, Kaname-sama. Přece nemůžeme mrhat tvojí krví pro někoho jako je Zero, že," obešla jsem upíra a vrazila mu do náruče sako od uniformy. Rozepnula jsem si horní knoflíky u košile a klekla si před mladého lovce, který na mě upřel rudě zářící oči.
"Tuhle jejich barvu miluji nejvíc," pohladila jsem ho po tváři a zajela mu rukou na zátylek, za který jsem si ho přitáhla ke krku. Chytil mě za přední část košile a bez vyčkávání se zakousl.
"Nikdy nezapomeň, kdo ti dovolil se z ní nakrmit," prohlásil Kaname. Kdyby to v tu chvíli šlo, tak zavrtím hlavou, ale bála jsem se, aby mi Zero nerozerval krk. Rána, kterou mu uštědřil čistokrevný, se zahojila a Zero se odtáhl. Sedla jsem si na zadek před ním a zhluboka dýchala.
"Pošlu k tobě Aida s Kainem, ať doplníš krev, kterou ti on vzal."
"To nebude nutné," zavrtěla jsem hlavou a vstala. Vzala jsem si od něj sako a přehodila ho přes druhé rameno, po kterém mi netekla krev z krku. Kaname mě zastavil, sklonil se ke mně a s pohledem upřeným na Zera krvavou cestičku slízal a přitiskl polibek na rány, které okamžitě zmizeli.
"Proč jsi tak tvrdohlavá?"
"Protože jinak by se mnou byla nuda?" usmála jsem se a odešla z místnosti právě ve chvíli, kdy Zero vstal a mířil k oknu.
"Víš, proč tě krmím její krví, Zero a ne svojí?"
Zero se otočil s jednou nohou na parapetu.
"Protože kdyby ostatní z noční třídy ucítili moji krev, tak by tě na místě zabili."
"Alexandra je ale také čistokrevná, ji nechrání?"
"Ne tak, jako mě."
"Nebavte se o mně, když vás ještě pořád slyším!" křikla jsem na ně ode dveří. Zero seskočil ven z okna a já za sebou zavřela dveře Kanameho pokoje. Ocitla jsem se přímo před rozhaleným hrudníkem, kterého majitele jsem poznala hned.
"Má cenu se ptát, kolik jsi z toho všeho slyšel, Akatsuki?"
"Odpověď znáš sama," prohrábl si vlasy a shlížel na mě.
"Dneska nemám hlad," obešla jsem ho a mířila ke svému pokoji.
"Já se neptal."
"Tak jdi otravovat Aida. Jediné, po čem teď toužím, je horká sprcha a ne tvá krev." Nechala jsem ho stát na chodbě a odešla.

"Hádej, kdo k nám dneska přestoupil do třídy."
Seděla jsem v koruně stromu a opírala se o kmen za sebou, když na mě Maci promluvila ze země.
"Ichiru," odpověděla jsem líně.
"Už to přišlo tak daleko," přitakala.
"Senri se ještě nevrátil, máme trochu času," podívala jsem se do listoví nad sebou a založila si ruce za hlavou.
"Pořád si myslíš, že by bylo lepší být bez vědomí toho, co se stane?"
"Nevím, jestli by to bylo lepší… nevědět, co se stane," ztišila jsem hlas.
"Yagari šel dneska zpátky do asociace, na vlastní pěst."
"Pokud jsi chtěla jít s ním, tak jsi měla. Nezůstávej tady kvůli mně."
"Někdo na tebe musí dohlédnout."
"Kaname se o mě postará."
"Zrovna v jeho péči bych tě nenechávala."
"Ještě mám Aida s Kainem, Ichija a Rimu," vyjmenovala jsem všechny, kteří se mnou byli v dobrých vztazích.
"To sis moc přátel neudělala."
"Nejsem zrovna typ, co se lehce kamarádí, toho sis snad za ty roky všimla."
"Měla by ses vrátit zpátky, aby ses stihla osprchovat a převléct do školního," změnila téma.
"Začíná ti směna a tak hned poučuješ, co, slečno prefektko?" Seskočila jsem ze stromu a dopadla do pokleku vedle ní.
"Nechtěj, abych tě musela nahlásit řediteli," zahrozila mi se smíchem.
"Vidíš, tak s tím jsem dlouho nemluvila, to bude skvělá příležitost to napravit," smála jsem se s ní. Rozloučila jsem se a šla se připravit do školy.

"Kaname udělal z Yuki svou milenku," pro změnu jsem seděla u ředitele v kanceláři, jenom pár chvil po tom, co jsem se na chodbě minula s Ichirem. Nikdo z nás nepromluvil, jenom jsme kolem sebe prošli.
"Přesně to jsem teď řekl," odpověděl mi Kaien. Nedívala jsem se na něj, ale na čistokrevného před sebou, "proč nejsi překvapená?"
"Protože jsem věděla, že to takhle dopadne?" pozvedla jsem obočí a významně se na něj podívala. Snad nezapomněl, že je jediný, kdo tady ví, kdo a odkud ve skutečnosti jsem.
"Nemohla jsi mě varovat? Jako její otec mám povinnost ji chránit a pečovat o ni!" Už byl zase v tom zatraceném módu, kdy se choval jak děcko.
"To jsi uhodl, nemohla."
"Proč mám pocit, že jsem jediný v této místnosti, kdo o ní nic neví?" promluvil Kaname a z jeho tónu čišela nespokojenost.
"Věř mi, Kurane, je to tak lepší," založila jsem si ruce na hrudi a zavřela oči, "starej se hezky o sebe a svoji milenku a moji agendu nech na mě."
"Alex-chan, není důvod být hned agresivní," mírnil mě Kaien, ale stačil mi jeden pohled, aby zmlkl a zvážněl. Vstala jsem z pohovky a přešla ke dveřím.
"Čeká nás nemalá kopa problémů, tak se na ni připravte, jak nejlépe dovedete," poradila jsem jim a odešla.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama