Nouzové řešení - 7.kapitola

19. května 2018 v 10:49 | Allassa |  3. Nouzové řešení
Dobré dopoledne,
přináším další kapitolu a odtajňuji záhadného agenta. Tak schválně, kolik z vás vědělo, kdo to je?
Jinak dneska jdu s "dcerou" na Deadpoola 2. Recenzi prosím nečekejte, je možné, že se mi ji nebude chtít psát, jelikož to k MCU nemá spojitost.
Venku svítí sluníčko, mě je zima, ale už mám napsaných celých 10 kapitol a další rozepsanou. Když je nápad a píše se jak se dá, tak to jde i rychle, tempem třeba kapitola za den. Nyní ale přesně nevím, jak posunout děj dál a jakou tam dát zápletku, tak mi to možná chvíli potrvá, ale aktualizace budou pravidelné, když mám toho napsáno dopředu na měsíc.
Hezký den.
Tajemný Allassin zachránce je nepřítel SHIELDU.


Ozvala se rána, jak spadla narychlo odsunutá židle na zem a já se ocitla přiražená ke zdi pro změnu kovovou rukou na svém hrdle. Už znovu.
"Zrádkyně," zasyčel mi do obličeje Bucky, "proto ho vyvoláváš, abys mě naservírovala Rumlowovi."
Snažila jsem se odpovědět, ale když visíte několik čísel nad zemí a dochází vám kyslík, tak se odpovědět moc nedá.
"Plechovko! Prosím, aspoň povol stisk, vždyť ji udusíš," Tony si stoupl vedle něho s poměrně intenzivním pohledem, "hodný hoch. Myslím, že nám dlužíš vysvětlení."
Stisk povolil a já si promasírovala krk. Budou tam další modřiny, určitě jo.
"Za prvé, já se s nikým nelíbala, za druhé, podívej se na video pořádně a dál, jak tě znám, hned jsi ho v téhle fázi vypl a zavolal všechny sem. A za třetí, kdo je do prdele Rumlow? Ten člověk snad byl náš agent, ne? Zachránil mi v té uličce život, pravděpodobně."
Tony se zamračil a zmáčkl dál play.
"Friday, přibliž to," přikázal a stalo se. Na obrazu se objevil fialový mimozemšťan na létajícím disku.
Až teď jsem viděla, že ne že byl metr za mnou, on mi doslovně dýchal na tvář pomalu, když mě muž nutil se soustředit na něj.
"Má pravdu. Tenhle druh vyřadil několik našich jediným pohledem. Doteď jsou někteří z nich na psychiatrii," poznamenal Pietro.
"Dík," řekla jsem mu.
"Pracuje s Hydrou, proč by ji jinak Rumlow zachraňoval," štěkal Bucky a byl viditelně vytočený.
"Opakuji, nevím, kdo je Rumlow a skutečně nepracuji pro Hydru, tak mu to někdo už objasněte, vždyť mám prověrky a všechno!" rozhodila jsem rukami, "Kde je do prdele Fury, když ho jeden potřebuje?"
"Na Hellicarierru někde nad Sicilií momentálně, takže ten ti nepomůže," odpověděl mi Tony.
"Kdo říká, že chci jeho pomoc, mě stačí jen aby vám ukázal papíry o všem, co jsem poslední rok a něco dělala, zatímco jsme se neviděli. Jak na Vahaheimu a mírových misích, tak v jeho projektu Návratu, a i po dobu toho, co jsem byla doma nebo právě na Hellicarrieru," ukázala jsem poté prstem na obrazovku, kde bylo kompromitující video, "a toho chlapa jsem tam viděla prvně v životě a skutečně jsem si myslela, že je náš agent. Asi byste těm našim měli rozdávat nějaké poznávací čepičky nebo návleky na rukávy, abych je poznala. Pokud na mě nemáte nějaká další super smyšlená obvinění, tak mě laskavě omluvte, potřebuji se opít."
Otočila jsem se na patě a beze slova odešla. Po zavření dveří jsem slyšela, jak se tam strhla slovní mela, ale v tu chvíli mi to bylo fakt jedno. Byla jsem doslovně naštvaná… ne, hůř, byla jsem dožraná a nasraná a skutečně ne málo. Toto jedna dvojitá vodka s džusem nespraví. Možná ani pět jich ne. Zamířila jsem do budovy vedoucí do kuchyně a doufala, že máme dostatečnou zásobu pomerančového džusu.
"A kdo do prdele je ten jejich Rumlow?"

Trvalo několik hodin, než se někdo z Avengerů ukázal v obýváku, kde jsem si zařídila hlavní stanoviště svého trucování a uražené hrdosti. První tam vešel Pietro a hvízdl, otáčecí se na jeho sestru s Visionem, "Párty a nám se ztratili pozvánky."
"Jsem vás prostě nepozvala," odpověděla jsem a poměrně lenivě otočila hlavou abych si je prohlédla: "tak co, přišli jste mě zatknout?"
"Allasso, to skutečně ne, snad by sis nemyslela, že bychom tvé vysvětlení té prekérní situace brali jako lež," řekl Vision a sedl si naproti mně.
"Prekérní situace, huh?" zasmála jsem se a přihnula si nejdřív ze skoro prázdné flašky vodky a poté to zapila džusem z krabice.
"No, ano. Kolik jsi toho měla, prosím tě?" vzal mi flašku z ruky za mého protestu Pietro a sedl si vedle mě. Samozřejmě se z té flašky napil a byl natolik drzý, aby to nezapil džusem.
"Viditelně ještě ne dost. Předpokládám, že jste se museli na něčem teda usnést," vytrhla jsem mu moji flašku a zkřížila ruce na hrudi, "víte, zítra letím do Ohia na další konferenci, takže…"
"Tvoje účast na veřejných akcích a konferencích byla pro tvou náhlou zdravotní indispozici odložena," do obýváku k nám si to napochodoval Tony se Stevem.
"Vy dva teď jako spolu držíte basu, jo?" ušklíbla jsem se a oni se na sebe podívali. Poté promluvil Steve.
"Nevíme, proč se stalo to, co se s Rumlowem tam stalo, ale myslíme si, že z nějakého důvodu po tobě Hydra zřejmě půjde," podíval se na Tonyho, viditelně mi nechtěl říct něco, co se mi nebude líbit. Ani trochu.
"Takže jsme se rozhodli, že budeš mít domácí vězení," řekl mi Tony jako by mi oznamoval, že venku prší a mám si vzít deštník.
"Domácí vězení? To mi dáte na nohu jako sledovací zařízení a jakmile opustím pokoj, vybouchne mi v něm bomba?"
"Vlastně až na tu část s tou bombou jsi to uhodla," pokrčil Tony rameny a nalil si skleničku whisky, "a prostor, kde se budeš moct pohybovat bude mnohem větší než tvůj pokoj. Můžeš se pohybovat po všech budovách tady a pozemku mimo něj do kilometru."
"Jak štědré," přihnula jsem si, nyní pořádně ze strachu o to, že by mi Pietro vodku znovu vzal. Ejhle, flaška zůstala najednou prázdná. Sakra, nesnáším, když mi dojde alkohol a já vím, že se chci zpít nejlépe do němoty.
"Myslím, že to by ti pro dnešek stačilo," vzal mi prázdnou láhev Pietro a postavil ji na stolek.
"Já si to nemyslím," oponovala jsem, ale opřela se dozadu a svezla se trochu dopředu, takže jsem skoro ležela. Trucovitě, samozřejmě.
"Hele, je to pro tvoje bezpečí a dobro. Dokud nezjistíme, co se to v centru dělo, kdo ty emzáky poslal a proč, hlavně, jak je možné, že se to tam také hemžilo agenty a zabijáky Hydry, bude lepší, když zůstaneš tady pod ochranou," to byl Steve, který se postavil za gauč, kde seděl Vision s Wandou a překřížil ruce na hrudníku. I přes opilost jsem věděla, že nemá cenu se hádat. Dokonce jsem dobrovolně zvedla nohu, aby mi Tony mohl dát na nohu pásek s malou krabičkou, která měla monitorovat můj pohyb.
"Jsi to nezvládl ve tvaru nějakého náramku na nohu? Tohle vypadá fakt, jak kdybych vyšla z vězení," sedla jsem si normálně a prohlížela si svoji nejnovější ozdobu.
"Nezvládl. A skutečně je to z vězení, jenom jsem tomu upravil hardware a software. Takže si prcku nestěžuj. A až vystřízlivíš, tak se pěkně probereš tvou myslí, opět a znovu, abys nám dala všechny informace o těch útočnících, co jsi tam viděla, co v té své hlavince nosíš. Thor se nám pořád neozval, takže jsi zřejmě naše jediná naděje," ukázal na mě prstem rukou, kde držel skleničku.
"Co tak zkusit zavolat Freye nebo Freyovi? Oni by nám taky mohli pomoct." Tony mlčel a pak se podíval na Steva, který si povzdechl a spustil ruce k bokům.
"To nás taky napadlo, ale naše vztahy momentálně nejsou nejvřelejší a pochybuji, že bys tady někoho z nich ráda viděla. K tomu jim nechceme nějak být nic dlužni. Slova rady, ne moje."
"Najednou," zavrtěla jsem hlavou a postavila se, svět se se mnou zatočil a Pietro mě musel chytit za loket a stabilizovat na nohách, "dík."
Udělala jsem několik váhavých kroků, ale jakmile jsem zjistila, že bych cestu do svého pokoje zvládla bez nějakých větších problémů, zamířila jsem z místnosti pryč.
"Promluvíme si o tom ráno. Teď se mi chce spát, tak mě dneska laskavě nechte už na pokoji."

V pokoji jsem měla samozřejmě schovanou také zásobu pití. Tolik k mému alkoholizmu. Převlékla jsem se, proletěla koupelnou, nebo spíš se propotácela, nalila si půl sklenky vodky a půl džusu a postavila se k oknu, hledíc na trávník, který pomalu zaléval svit z dorůstajícího měsíce. Byl skoro v úplňku. I přes svůj pomalu indisponovaný stav jsem ale spíše vycítila, než uslyšela otevření a zavření koupelnových dveří a někoho, stojícího za mnou.
"Přišel jsi dokončit, co Bucky začal?" zeptala jsem se, pořád koukajíc přes okno ven. Nemusela jsem se otáčet, věděla jsem, kdo za mnou stál. Nestál tam totiž takto po prvé.
"Nět."
"Ale ani jsi ho nezastavil, když mě přišpendlil ke zdi jako nějakého motýla. Víš, už mě vážně nebaví maskovat modřiny od toho, jak mě pořád škrtíte."
Chvíli bylo ticho a já se znovu napila. S grimasou, namíchala jsem si to moc silné.
"Řekni mi, Soldat," začala jsem se otáčet směrem k němu a skleničku jsem položila na stůl s mým notebookem co stál v rohu vedle mě a okna, "kdo je sakra ten Rumlow a proč z něj všichni tolik vyšilují?"
Dle jeho zaťatých pěstí a mnohem tvrdšího pohledu jsem usoudila, že to asi nebyla nejlepší otázka, ale už jsem ji vypustila z pusy, takže jsem posbírala všechen zbytek hrdosti, který ve mně momentálně zůstal a podívala se mu do tváře. A čekala na odpověď.
"Brock Rumlow," jméno spíše zavrčel, než normálně promluvil a mě se po páteři projela elektřina, "byl agent S.H.I.E.L.D.u, ale ve skutečnosti patří k Hydře. On byl jedním… jeden z těch, co mě ovládali, než se Bucky plně vrátil a zkompromitoval mě. Je to muž, kterého chci zabít a chci si to vychutnat."
Nasucho jsem polkla a hleděla na něho s posvátným strachem. On skutečně všechno to, co řekl, myslí vážně a chce to tak udělat.
"Aha," inteligentní odpověď, "a co chce se mnou asi nevíš?"
Zavrtěl zlehka hlavou, jenom ze strany na stranu v pomalu centimetrové odchylce, pořád se mi koukal do očí: "To zajímá všechny tady. Barnese především."
"Proč?"
"Protože jsi jediná, kdo se k nám chová normálně, beze strachu."
"To bude tím, že většinu času jsem nalitá," uhnula jsem pohledem a natáhla se pro skleničku, ale byl rychlejší, překvapivě jemně mi ji vzal z ruky a já sledovala, jak ji pravou rukou přibližuje ke rtům a pořád s pohledem upřeným na mě zbytek vypil.
"Pořád nechápu, jak můžete vodku ničit pomerančovou šťávou." No jo, Soldat byl posledních sedmdesát let v Rusku a na Sibiři zřejmě tímto odchován. Ozvalo se tlumené zaklepání na dveře, což přilákalo mou pozornost.
"Ally? Tady Steve, můžu dál?" aniž by počkal, dveře se začali otevírat a já se poplašeně podívala před sebe, kde Soldat nestál.
"Jo?" zmateně jsem se rozhlížela kolem, nechápala jsem, jak tak rychle a potichu mohl zmizet, pak jsem pochybovala, zda tu vůbec byl, ale chyběla mi sklenička.
"Stalo se něco? Vypadáš, jak kdybys viděla ducha," Steve rozsvítil a já zakňourala a kryla si oči, na což se omluvil, zhasnul a rozsvítil stojatou lampu mezi křeslem a psacím stolkem vedle sebe a místnost zalilo namísto ostrého tlumené nažloutlé světlo.
"Ducha?" chtěla jsem mu říct, že zřejmě má pravdu, ale rozmyslela jsem si to: "Ne, jen jsem trochu přebrala."
Steve se zatvářil omluvně, bod pro něj.
"Je mi líto, co Stark zase provedl, a je mi líto, že ti někteří nevěřili. Ostatně, neviděla jsi náhodou Buckyho?"
"Po tom, co ze mě udělal hmyz na stěně je poslední, koho chci vidět," protočila jsem otráveně očima a dopotácela se k posteli, kterou jsem začala připravovat na spánek.
"Omlouvám se, on to určitě tak nemyslel, je to s ním teď trochu horší a je pořád napnutý… ostatně, chtěl jsem s tebou o něm mluvit, než se stalo to fiasko se Starkem…"
"Steve, nechci být nerudná nebo neuctivá, ale dneska toho mám fakt dost, takže bych byla ráda, kdybychom tuhle debatu přesunuli na zítra nebo na někdy, kdy nebudu pod vlivem a naštvaná," tak trošku jsem na něho buchla. Omluvil se, popřál mi dobrou noc a odešel. Koupelnové dveře jsem zamkla a opřela se o ně.
"Soldat?" neodpověděl ani se neukázal, tak jsem si povzdychla a zalezla do postele. Spánek přišel naštěstí rychle.
 


Komentáře

1 V. | 23. května 2018 v 15:52 | Reagovat

Jup jup!
Ano, zase jsem na ni zapomněla, ehehehe... Budiž mi omluvou svaťák a nalejvárna otázek z náboženství, etiky, evropy, renesance a různých dramat. Bleh.
Skvěle se to vyvíjí a doufám, že brzy přibude nová kapitola :3
Na deadpoolovi jsem byla v neděli. Byla to pecka :D zajímavý film, The Cabel byl fakt dobrej. Zajímá mě, jestli něco udělají s tím, že vlastně tak trošku mění dějiny. No, nehcáme se překvapit ^^

2 Allassa | 27. května 2018 v 7:46 | Reagovat

[1]: Díky za komentář, už jsem přemýšlela, jestli to vůbec někdo čte. Deadpool byl fajn ale recenzi si na něj fakt netroufnu protože to byl film, který nezvládnu rozebrat. Ale byl dobrý, to ano a Cable byl super.
Omlouvat se nemusíš, já takhle se nalévala přesně před 11cti lety a ještě v tu nedělu (což je fakt i dnes) mi bylo sakra špatně) Jen otázka, jakouže to máš školu? Dle témat to zní zajímavě.

3 V. | 27. května 2018 v 18:01 | Reagovat

[2]: Jsem na Biskupském gymnáziu, maturuji z předmětů čeština, angličtina a náboženství, které má orpavdu velký rozmach :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama