Nouzové řešení - 8. kapitola

27. května 2018 v 7:55 | Allassa |  3. Nouzové řešení
Ahojky, omlouvám se za malé zpoždění, ale už jsem tady. V pátek jsem byla večer v kině (Solo: Star Wars Story) a vytuhla hned po tom, co jsme přišli domů a včera se mi nechtělo, opalovala jsem se a pak psala RP na facebooku. Ostatně, měl by někdo zájem o RP psaní ze světa Marvel, na fcb jsem si založila stránku s postavou, s kterou plánuji v budoucnu povídku. Tak kdyby, nechte koment a domluvíme se.
Tato kapitolka se psala trošku déle, stejně mi přijde jako každá důležitá, nedokonalá a chtělo by to trošku něčeho.. víc. Ale to ze mě teď fakt nevypadne.
Což mi připomíná, že si musím tento týden koupit na konec června lístky na Antmana a Wasp, naše kino konečně pustilo ven program.
Zpět ke kapitolce (ano, pořád ráda skáču od jednoho k druhému), dneska se konečně objeví chybějící postavy a ostatní se dozví o Allasse a o Soldatovi. Hezké počtení.
P.S. Ohledně ruštiny v kapitole, použila jsem google překladač a nechala to v latince, aby se to dalo přečíst. :)
Winter Soldier se znovu probudil


"Ze začátku jsi ze spánku volala mé jméno. Teď už nevoláš nikoho."
Na tváři mě po probuzení polechtalo sluníčko. Protáhla jsem se a zívla. Málem jsem u toho protahování urazila Wandě nos.
"U všech bohů promiň," omluvila se jí a posadila se, škrábajíc se ve vlasech.
"To nic," usmála se na mě. Jak to ta holka dělá, že po probuzení nemá na hlavě vrabčí hnízdo, to by mě fakt zajímalo.
"Tak co?" podívala jsem se na ní se špatně skrývaným očekáváním. Zavrtěla hlavou a já si vzdychla. Posledních několik dní spím u ní v pokoji a ona se snaží dostat do mých snů, které jsou tedy skutečně vzpomínky. Čtyřikrát mi to málem odpálilo mozek a skončila jsem s několika hodinovou bolestí hlavy.
"Wando, i tak, děkuji. Dobrá práce," poplácala jsem ji po rameni a přehodila přes sebe župan a nazula si papuče, "uvidíme se na snídani a s tímto si dáme chvilku oraz."
Přikývla a já vyklouzla z jejího pokoje do obýváku, a nakonec na druhou stranu chodby s byty, abych zapadla u sebe a zkulturnila se před jídlem.

"Kafe? Ty máš v hrnku kafe? Nejsi nemocná?" otočila jsem se od natírání toustu a zamračila se na Tonyho, který se nakláněl nad mým hrnkem.
"Jediný, kdo mě málem poslal na úrazovku jsi byl ty a tvoje nepodložená a smýšlená obvinění, Starku," zavrčela jsem a stáhla hrnek z jeho dosahu. Narovnal se a chytil za hruď.
"Starku? To bolí, Allasso, fakt," pozvedla jsem obočí, on protočil očima: "dobře, tohle jsem si zasloužil. Byl jsem pako."
"Pořád jsi, Tony."
"Tony, to už zní líp než Starku. Od tebe to je jako facka."
"Buď rád, že ti jedna hned nepřistála," strčila jsem mu do ruky toust a svůj vlastní talíř položila na jídelní ostrov a napila se kávy.
"Kafe? Celý poslední týden jsi byla v lihu."
"Experimentovali jsme s Wandou, když jsem, jak říkáš, v lihu, tak jsou ty vzpomínky živější. Ale nemůžu se utápět v sebelítosti celou dobu, co mám domácí vězení," pokrčila jsem rameny a začala snídat. Tony chvíli mlčel a kousal toust.
"Víš, pořád toho moc nevíme a byli další dva útoky. Jeden v Číně, druhý v Africe. Thor mlčí, Vanaheim mlčí. Jsme v tom sami a nemáme krom několik kamerových záznamů a jen ár identifikací útočníků, nic. Holé ruce."
Mlčela jsem, za prvé, neměla jsem, co k tomu říct a za druhé, přemýšlela jsem, jak je možné že se nikdo z jiných světů neozval.
"Ty mi k tomu vážně nic neřekneš, nebo se zlobíš?"
"Nemám k tomu co říct, Tony. Víš co, dej mi dvacet minut, setkáme se u tebe v labině a ukážeš mi vše, co k tomu máš. Já donesu vše, co jsem schopna tady najít a co vím."
"Platí."

Hleděla jsem na obrazovku, která přede mnou a Tonym ukazovala několik dalších útoků, které se za poslední týden stali.
"Ti modří. S černými malůvkami na obličeji. To je rasa Kree. Jsem si tím jistá," přikývla jsem a zastavila video abych Tonymu ukázala několik modrých postaviček na obrazovce, "kde se tenhle útok odehrál?"
"Kapské město."
"Tam není nic důležitého nebo?" nechápala jsem.
"S.H.I.E.L.D. tam má nejdůležitější základnu v Africe," odpověděl mi Tony a posunul obraz pryč aby se vynořila mapa Afriky, přiblížena právě na Kapské město.
"Takže, když si to nějak zesumarizuju," přešla jsem k obrazovce a máváním rukama na ní přidělávala a oddělávala okna, "tyto útoky jsou všechny nebo valná většina jich, zamířené na S.H.I.E.L.D. a velké vojenské základny po celém světě." Ustoupila jsem a spočítala okna. Hvízdla jsem a protřela si rukou bradu a pusu.
"Dvacet osm útoků, ne všechny se povedlo odrazit. Čísla mrtvých agentů jdou do desítek né-li stovek, civilistů do tisíců," postavil se vedle mě Tony, "a tato… armáda, nebo jak to mám nazvat, je poskládaná z mnoha ras a nepřátel z celé galaxie. Nemluvě o spřáhnutí s Hydrou. Někdo je musel dát do kopy a poslat sem. Možná i na jiné světy, když se nám nikdo zvenčí neozývá."
"To už není tak úplně pravda," vkročil do místnosti Vision, "právě přiletěli z Asgardu."
S Tonym jsme se na sebe podívali a oba hned vyšli za Visionem.
"No konečně, to jim trvalo," mumlal Tony a upravoval si na zápěstí hodinky. Co samozřejmě obyčejné hodinky nebyli, proto si s nimi tak hrál. Co kdyby to byl podvod a on potřeboval oblek, že.
"Thore!"
"Lady Allasso! Kovový muži, jsem tak rád, že vás vidím zdravé!" skončila jsem v medvědím objetí u Thora.
"Co máme říkat my, jsme tu pod invazí, nikde se od vás neozval, mysleli jsme, že Asgard je odříznut od zbytku galaxie."
"Nejsi daleko od pravdy, Allasso. Asgard byl napaden mnoha bojovníky, a tak tak se nám povedlo náš lid zachránit ve vesmírných lodích," pustil mě a potřásl si s Tonym rukou.
"Asgard taky? Co ostatní světy, Vanaheim?" můj hlas zněl víc ustrachovaný, než jsem chtěla a muž, který stál za Thorem a já si ho nevšimla to slyšel.
"Snad se nebojíš o svého bývalého manžela tak brzo po odloučení," ten hlas jsem velmi dobře znala a čelist mi klesla, když zpoza Thora vystoupil Loki.
"Pořád je to můj bývalý manžel," kousla jsem se do rtu při pohledu na svého milence. Pokud se mu dalo milenec říkat, byli jsme spolu za poslední rok jenom jednou a to omylem. Využil situace při jeho korunovaci a já se doteď bila do hlavy kvůli tomu.
"Loki, všichni chápeme, že jsi rozrušený ze ztráty své nové rodiny…" začal Thor a s Tonym jsme mu vpadli do řeči oba s Co? "ale věřím, že i přes to co Vanaheimský princ Allasse prováděl, tam pořád nějaké city zbyli."
"Není schopná žádných takových citů," zamumlal Loki, ale já jsem ho velice dobře slyšela.
"Co se stalo s Freyou a… její dcerou?"
"Naší dcerou," sykl na mě Loki a já protočila očima.
"Nech toho divadla muflone, všichni tady víme, že Frey je otec," vložil se do toho Tony a Loki ztichl. Aspoň na chvíli.
"Freya a Kjersty jsou nezvěstné. Společně s Freyem a jejich otcem, bývalým králem. Má se za to, že byli v paláci, když začalo bombardování. Ještě neodklidili všechny trosky, takže se to nemůže potvrdit," promluvil za něj Thor.
"To je mi líto, Loki," zúčastněně jsem se na něho podívala, ale než mi stihl pohled opětovat, zaujalo mě dění za jeho zády.
"Ale ne, už zase. Friday, spusť protokol Restriction na hlavní budovu, druhé patro, šestou chodbu. A zavolej Rogerse, že se Bucky zbláznil," zahlásil Tony a zvedl ruku, kde se mu z hodinek po předloktí táhl oblek, zatímco do chodby před námi vbíhali agenti se zbraněmi.
"Cos to říkal o Buckym, Tony?" rozběhla jsem se vedle něho a nevybíravě u toho prošla rameny mezi dvěma Asgarďany, jako by tam ani nebyli.
"Bucky není Bucky," zakřičel na mě, když z chodby vyletěli tři agenti a narazili do oken, do židlí a do stěny.
"Ovládl ho Winter Soldier?"
"Tak nějak, Rogers si s tebou o tom měl promluvit," oblek už byl u pasu.
"Nějak to nestihl, kvůli tvé prezentaci s Rumlowem a pak jsme spolu nemluvili," běžela jsem vedle něj. Thor a Loki za námi.
"Jo tak. No, měla by ses držet dál, když není Bucky Bucky je to celkem drsný týpek."
"Co mi dle Petera zachránil život," kolem proletěl další agent a my konečně viděli do chodby, kde kolem Buckyho, teda Soldiera stál hlouček agentů.
"Allasso, co přesně chceš dělat? Vykecat ho z toho?" zastavil mě rukou na rameni Tony a já se na něj otočila a ruku setřásla.
"Přesně to chci udělat. Jak si asi myslíš, že se cítí, když na něj všichni útočí a míří zbraněmi? Navyše, nevidím, že by byl ozbrojen. Takže si stáhni ty pohůnky a já se to pokusím vyřešit. V míru." Nečekala jsem na jeho odpověď a vstoupila do chodby. Ještě jsem zaslechla Thora, jak se ptal Tonyho, zda je bezpečné mě nechat jít a jeho odpověď, že mě stejně nikdo nezastaví, jakmile jde o Barnse, mám svou hlavu. Pak jsem je vytěsnila a zapamatovala si, že Loki zamumlal, že to nemá být možné. Možné co?
Zavrtěla jsem hlavou a zvedla ruce vedle hlavy.
"Všichni od něj ustupte, nechte ji projít," Tony přikázal agentům a já kráčela chodbou k Buckymu, který tam stál a držel jednoho chlapa pod krkem.
"Bucky," promluvila jsem, ale žádná odezva. Chlap v stisku začal rudnout.
"Fajn, budeme hrát po tvém," povzdychla jsem si a došla na tři metry k němu. Jenom mihnutí jeho očí na mě a pak zpátky na agenta mi potvrdilo, že mě registruje.
"Soldat."
"Ya ne khochu nikomu prichinyat' vreda, no ya ne pozvolyu sebe udalit'sya."
"Neumím rusky, Soldat, takže nevím, co jsi teď řekl. Pusť toho muže," přiblížila jsem se na dva metry a rukou signalizovala nejbližším agentům, ať se stáhnou, "prosím."
"Snad si nemyslí, že ji poslechne, Starku, tohle je šílenství, zabije i ji."
"Thore, drž hubu, moc mi nepomáháš," sykla jsem na něj a rychle otočila hlavu abych mu dala nasraný pohled a podívala se zpátky na Buckyho, který nyní sledoval mě. Ruce jsem měla pořád navrchu a už mě to celkem unavovalo.
"Nechci nikomu ublížit, ale také nedovolím, abych byl odstraněn," řekl Soldat a k překvapení všech, chlapa, který už pro změnu modral, pustil.
"Kdo tě chce odstranit, Soldat?" zeptala jsem se a mrkla na dva agenty, kteří svého kolegu hned odtáhli a znovu sáhly po zbraních, "A jděte s tím do prdele, dejte ty pušky a pistole dolů. Uvědomujete si, jak se musí cítit ohroženě, zatímco vy tvrdíte, že jste jeho přátelé, a přitom mu míříte na hlavu?"
Agenti se rozpačitě podívali na Tonyho, který kývl hlavou a já protočila očima.
"Kreténi," podívala jsem se znovu na muže přede mnou a zkrátila vzdálenost na metr a půl, "nejsem ozbrojena a ty ruce mě začínají celkem těžknout tak je dám dole. Ptám se znovu, Soldat, kdo si myslíš, že tě chce odstranit? Pokud jsi tyto muže napadl, tak ti to tak může přijít, ale určitě nemají rozkaz tě zabít."
Otočil se na mě celým tělem a než zakotvil očima na mě, kývl bradou na Tonyho za mnou.
"On. Kapitán Amerika. Ten král panter. Dvojčata. Všichni Avengeri chtějí Buckyho zpět takového, jaký byl v půlce minulého století. Chtějí mě vymazat Wakandskou technologií, aby zůstal jen on. Jenomže beze mě je nikdo. Je slabý. Vytvořil mě a pustil z řetězu, a i když jsem se na něj znovu nechal přivázat a nesloužím Hydře, mě chce pryč."
Na to jsem mu jaksi neměla, jak pohotově odpovědět.
"Zas tak dalece jsem se nestihla vzdělat v psychiatrii abych přesně pochopila, jak to mezi tebou a Buckym je, ale jestli se teď uklidníš a půjdeš se mnou a Stevem," kývla jsem na kapitána, který se vynořil z výtahu, "tak ti slibuji, že tě v blízké době nikdo neodstraní."
"Vy obechcajete?" zasténala jsem a on se podíval vlčím pohledem, "Slibuješ?"
"Slibuji. Na svůj život." Nevím, co to do mě vjelo, když jsem tohle vyřekla, ale věděla jsem sakra jistě, že to myslím vážně.
 


Komentáře

1 V. | 27. května 2018 v 18:00 | Reagovat

Jeeeej, božárna :3 těším se co bude dál. Allasa se vykecá ze všeho! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama