Nouzové řešení - 13. kapitola

27. července 2018 v 11:35 | Allassa |  3. Nouzové řešení
Po delší odmlce zdravím. Dle statistik sem teď stejně skoro nikdo nechodí, všichni prázdninují, tak to asi ani tak nevadí. Mám toho hodně a co jsem se vrátila z dovolené, nenapsala jsem ani slovíčko. Měla bych s tím začít něco dělat.
Kdo tahá v pozadí za nitky? Rumlow nepracuje sám... Ally se musí obrnit nebo poddat.


Nakonec jsem asi i brečela, protože mě na lících studilo něco zlehka zmrzlého. Vlastně jsem celá byla zmrzlá, vzbudila mě zima a to, že se třesu jak huspenina.
"Bucky?" bez odezvy, v místnosti byla tma, jen malé okénko na dveřích pouštělo dost světla na to, aby věděla, že jsem sama. Musela jsem být hodně mimo, když jsem nezaregistrovala, že ho odvedli a věřím tomu, že se asi bez boje nedal. Přesunula jsem se do rohu s kýblem a ulevila svému tělu. Dokonce tam byla u rulička toaletního papíru. Máme to ale hodné únosce, pomyslela jsem si sarkasticky, když jsem kulhala zpátky k matraci. Naštěstí také byla čistá, takže jsem se svalila na ní a stulila se do klubka. Přemýšlela jsem, co musím udělat, aby mi sem dotáhli peřinu nebo spacák, popřípadě s kým se kvůli tomu vyspat. To jsem samozřejmě nemyslela vážně, ale přišlo mi to na mysl jako jedna z možností. Možná bych vyměnila peřinu za nějaké lži o projektu Návrat… jo, samé možná a cesta z této situace žádná. Zlehka jsem zvedla ruku a prsty projela po jemné kůži na spáncích a čele, spáleniny už byli skoro ta tam. Skvělé, doufám, že Rumlow v té složce má i to, že se rychleji hojím, tím pádem skončím na křesle několikrát denně. Při vzpomínce, jak mnou projížděl proud jsem se roztřásla ještě víc a bezděky mi ze rtů unikl vzlyk.

Křeslo se jako další nekonalo, za to mě máčeli hlavu do vody a vždy těsně před tím, než jsem ztratila vědomí, tak mě vytáhli, nafackovali a měla jsem čas několik sekund na další nádech, než se proces opakoval. Ani Pietra, ani Buckyho jsem neviděla už asi dva či tři dny, nevím, jak čas utíkal, ale než mě sem tentokrát přivedli, slyšela jsem někoho z nich řvát. Dle krve na zemi usuzuji, že tady byl přede mnou.
Už jsem si prošla křeslem, vodou, pálením ohněm, bitím, ale neměla jsem jim co říct. Já skutečně nevěděla, jak ten přístroj funguje a co přesně projekt Návrat znamená. Někdy, když jsem byla skutečně těsně u spárů smrti, jsem si říkala, že jim povím, že je to portál nebo tunel, ale pak jsem si uvědomila, že mě musí přece držet na živu kvůli něčemu víc než jednomu přístroji. Proč by si jinak o mně opatřovali informace a rovnou mě nezabili, když vidí, že nehodlám spolupracovat? Něco za tím bude a ani jsem se nemohla zeptat toho, kdo mě sem přivedl, Brocka Rumlowa, protože jeho jsem od prvního křesla neviděla. Vždy to byli jiní žoldáci, co mě dovlekli do místnosti a pokaždé mě trápil nějaký jiný chlap. Dávali si ovšem sakra záležet na tom, abych se před každou procedurou z větší části zhojila. Začala jsem být vyčerpaná a apatická, takže když se skončilo s topením a vedli mě do sprch, museli mě pomalu nést a hadici upravit na menší tlak, protože jsem se prostě svezla po kachličkách dolů a nereagovala. Měla jsem hlad, namísto žaludku jsem měla díru s ohněm, protože jediné, co mi dali, byla vždy nějaká voda nebo iontový nápoj, pevné jídlo jsem skutečně co mě sem donesli, nejedla.
Museli mi pomoct se obléct, protože jsem se zakymácela na nohách a málem letěla do louže vody pod sebou, která nestihla odtéct odtokem. Vzali mě dva muži mezi sebe a vedli mě chodbou na druhou stranu, než byla moje cela. Unaveně jsem zvedla hlavu a zjistila, že jsme se zastavili na ošetřovně, soudě dle sterilního prostředí a lehátka, kam mě posadili a já se opřela dozadu o stěnu, protože jsem se neudržela ani v sedě přímo déle jak deset sekund.
Netrvalo dlouho a zrovna, když jsem začala vyčerpáním klimbat, otevřeli se znovu dveře a ztěžka jsem otevřela oči, abych se podívala na chlapa v doktorském plášti a hned za ním stojícího Rumlowa. Že by uteklo víc času od zavření dveří a mého otevření očí, než jsem myslela?
"Člověk tě týden nechá samotnou a podívej, jak vypadáš, princezno," zavrtěl hlavou hlavní žoldák a kývl na dva další, kteří opustili místnost. Týden? Už jsem tady přes týden? To jsem ztratila hodně velký pojem o čase, teda. Skutečně mi to přišlo jenom jako pár dní, nanejvýš tři čtyři.
"Nic nevím," povedlo se mi říct přes suché rty a hlava se mi srolovala na rameno, "skutečně nic nevím."
"Doktore," ukázal na mě Rumlow a doktor mě začal prohlížet a ptát se, kdy jsem naposledy pila (Po posledním topení), jedla (snídaně v Avengers facility, pokud se pamatuji?) a byl zhrozen. Špital si potom s Rumlowem, gestikuloval a máchal rukama, zatímco větší muž poslouchal a přikyvoval.
"Dobře, udělejte to. Já si půjdu promluvit s těmi, co ji měli na starosti," zaslechla jsem jen a pak znovu bouchnutí dveří. Doktor mě opatrně položil na lehátko a jen prohlásil, ať sebou necukám, že mi zavede infuzi s výživou. Poté mlčel a já byla skutečně moc unavená a zničená na to, abych se vykecávala. Myslela jsem na to, co se asi stalo s Pietrem a Buckym, neviděla jsem je týden a ani o nich neslyšela. Jenom je slyšela, teda aspoň si myslím, že to byli oni, při mučení.

Píchnutí jehly s hadičkou jsem nevnímala ani návrat Rumlowa a odchod doktora, protože jsem se zase odporoučela do polospánku. Někdo blízko mě křičel, někdo syčel, někdo mluvil řečí, jakou jsem na Zemi neslyšela, ale tak nějak jsem tušila, že se mluví o mně a o několika dalších subjektech. Než jsem se stihla dozvědět víc, poroučela jsem se plně do spánku po tom, co se doktor vrátil a napíchl mi do hadičky od infuze injekci s uspávadlem.

Teplo. Překvapivě jsem se neprobudila do chladného až mrznoucího vzduchu, ale do příjemného tepla, které se rozlévalo kolem celého mého těla. Musela jsem asi zasténat nahlas, protože jsem zaregistrovala šustění oblečení, tak jsem otevřela oči a chvilku si zvykala na tlumené světlo a až pak se rozhlédla. Nebyla jsem ani ve své cele ale ani na ošetřovně. K tomu to kolem mě vonělo pánskou vodou po holení a olejem na mazání zbraní.
"Dobré ráno, měl bych spíš říct dobrý večer, princezno," otočila jsem hlavu a zasténala znovu. Brock Rumlow seděl u psacího stolu vedle postele, ve které jsem ležela, nohy v bagančatech vyhozeny na kraji stolu.
Jakmile jsem se pokusila posadit, jedním pohybem je dal dolů a za sekundu byl u mě a tlačil mě ramenem zpátky do matrace.
"Co se stalo agente?" nechápala jsem, kde jsem a co se děje, hlava se mi trochu točila a vidění se mlžilo.
"Agente, huh? Zřejmě to účinkuje," pokrčil rameny a já nerozuměla ani slovo, nicméně pokračoval hlasitěji: "projekt Návrat?"
"Fury mě z něj prozatím odvolal přece," nechápala jsem, že mu nikdo nic neřekl, moje mise do první světové války byla zrušena kvůli objevení Hydry v Shieldu nějaký ten měsíc dozadu.
"Proč?"
"Protože na to nebyl čas. I když to trvá krátce, pořád se monitoruje. Ztratil několik agentů, ukázalo se, že jsou Hydra."
"Ano. Takže ten přístroj…" nechal mě pokračovat a mě nešlo do hlavy, co vlastně chce, protože vše bylo sepsáno ve zprávách.
"Portálem nikdo za poslední měsíce neprošel. Já byla jedna z posledních, když jsem šla od korunovace."
"Lokiho?"
"Ne, Hala přece, vše to bylo ve zprávě pro Furyho, šla jsem hledat ty zběhy, ale vojáci krále Jiřího se tam dostali dřív. Zběhové byli Hydra. Můžu se už posadit?" Pomohl mi pevnou rukou na mých zádech abych si sedla a podal mi sklenici. Čichla jsem k pití a zašklebila se.
"Co?"
"Slazený černý čaj. Typické nemocniční pití. Zvracím po něm přece, to Fury ví, vždy mi přichystá vodu," s očekáváním jsem se na něj podívala a on na mě hleděl bez mrknutí oka.
"Fury tu není a nejsi v nemocnici. Převezli jsme tě do mého pokoje, na pozorování, princezno. Nic si nepamatuješ?" Podezřívavý sokolí pohled do nitra duše. Zavrtěla jsem hlavou a řekla, že je mi nějak divně a jsem jakoby v mlze. Přikývl a donesl mi vodu. Napila jsem se brčkem a zůstala sedět, zatímco on si sedl na kraj postele k mým kolenům.
"Takže poslední tvoje mise byla za tím Halem, jo? A to bylo kde?"
"Anglie přece."
"Nemáš ve složce napsáno, že bys tam někdy v posledních letech byla."
"Agente," přerušil mě.
"Mám jméno. Brock Rumlow, princezno, pamatuješ?"
"Jo, omlouvám se, mám to všechno nějaké zastíněné…" povzdychla jsem si, "Fury měl na Návrat speciální server a speciální šifrování. To mi neřekl, to jsem omylem vyslechla, než jsem odletěla z Hellicarieru na Vanaheim po tom, co zrušil tu misi pro mě a ostatní."
"A co ten přístroj? Portál?"
"Pohání ho Lokiho žezlo, nebo jeho úlomek. Ty jsi jím ještě neprošel?" natočila jsem hlavu na stranu, když mě vzal za ruku a projížděl mi po kloubech prstů.
"Zrušili mise, než jsme šli."
"Třeba příště, Hillová říkala, že by to mohli brzy spustit."
"A co je ten portál přesně?" Chtělo se mi spát a mlha kolem mě houstla, zívla jsem si a on mě opatrně pomohl lehnout.
"Moc tesseractu otevírá brány do minulostí jiných dimenzí, Brocku. Že ty jsi prospal seminář?"
"Ne, měl jsem důležitou misi, princezno," chvilku mu trvalo, než odpověděl a když jsem se na něj podívala, sledoval mobil na nočním stolku, ale pořád držel mou ruku zlehka ve své.
"Asi to bude znít blbě, ale my mezi sebou něco máme, že? Nic si nepamatuji. Ale jsi mi povědomý."
"Jo, něco se děje. Teď se vrať hezky do říše snů," stiskl mi ruku a pustil ji, aby vybral ze šuplíku injekci, kterou mi pak stříkl do kanyly, kterou jsem měla zavedenou v ruce, "pššt, to nic, to jsou jenom antibiotika, jsi velmi nemocná. Ale neboj, já se o tebe postarám." Přikývla jsem už v polospánku a neslyšela poté nic.

*POV TŘETÍ OSOBY*
Brock vzal ze stolku telefon a přidržel si ho u úst, měl to na hlasitý odposlech.
"Myslím, že máme, co jste chtěli. Ta droga funguje mnohem lépe, než jsme čekali. Měli jsme ji použít hned, a ne si hrát na zlého a hodného poldu. Doktoři říkali, že ještě den, a i přes její posílenou DNA by zemřela. Píchl jsem jí další drogu, teď by měla spát. Jaké jsou další rozkazy, pane?"
"Dopujte ji dávkami jako doteď. Udržujte ji v domnění, že je v bezpečí. Jakmile to ale bude možné, dostaňte tam toho psycho mimozemšťana, dejte jí drogu a vystavte jí mimozemšťanovi znovu a znovu. Bude se nám do budoucna hodit. Je celá tvoje, Rumlowe, dobrá práce." z telefonu se ozval neznámý mužský hlas.
"Pane, co s Maximoffem a Barnesem?"
"Pietro podstupuje manipulaci psychózou zrovna jak spolu mluvíme a s Barnesem si ještě chvilku dáme načas. Nechci, abychom ho vymazali a objevil se neovladatelný Winter Soldier. Přinejhorším ho vždy můžeme dát k ledu. Vy se postarejte o to, co vše nám může ta žena říct. Ber to jako dobře placenou dovolenou, Rumlowe."
"Ano pane," zmáčkl tlačítko a ukončil hovor, oči upřené na spící Allassu v posteli, kterou mu přidělili v tomto bunkru. Vypadá to, že právě dostal povolení spojit příjemné s užitečným.
 


Komentáře

1 V. | 21. září 2018 v 11:14 | Reagovat

Tak tohle jsem nečekala! Hrozně moc se těším, co vymyslíš dalšího. Chudák All... Snad už jí bude jenom líp (pochybuju, Rumlowe, ty hnusáku).
Ano, zase jsem zapomněla kontrolovat blog :( Mrzí mě to, protože tahle povídka je fakt boží a hrozně ráda bych ji četla pravidelně. Nepřemýšlela jsi třeba o přesunutí na wattpad nebo nějak podobně?

2 Allassa | 29. září 2018 v 18:36 | Reagovat

[1]: Ahoj, omlouvám se za pozdnější odpověď. Jsem i na wattpadu s povídkou Between beast and monsters, která je tady a blog má taky stránku na facebooku - Allassa Cosplay and fanfiction. Jak vidíš, bohužel nemám čas spravovat pravidelně ani tento blog, jsem ráda, že jsem ho trošinku oživila, ale v poslední době zase upadá z nedostatku času. Tím pádem by pro mě udržení ještě i nějaké jiné stránky bylo poměrně náročné. Třeba časem to bude lepší. Zkusím dneska přidat další kapitolu plus mám pár nápadů na pokračování konečně, tak by se to mohlo pohnout.
Děkuji za věrnost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama